Olomoučtí vědci vytvořili speciální web zaměřený na asistenční systémy v autech

„Mám v autě pár asistentů, které využívám. Jeden z hlavních je parkovací kamera,“ říká pan Aleš. Je zkušený řidič a na některé asistenční systémy ve svém autě nedá dopustit. Podle něj ale platí, čeho je moc, toho je příliš. „Pokud si někdo zvyká na spoustu různých asistentů hlídání pruhů, mrtvých úhlů a teď třeba i to autonomní řízení, tak to je cesta do pekla. Myslím, že hodně záleží na tom mezi sedadlem a volantem,“ dodává.

Dopravní psychologové z olomoucké Univerzity Palackého proto zkoumali, co řidiči o těch pokročilých asistentech vědí. Výsledek zní – obeznámeni s nimi nejsou a dokonce se o některých z nich dozvěděli až za jízdy.

Psycholožka Lucie Viktorová dodává, že některé problémy s asistenty vyplývají z českých poměrů na silnicích. „Třeba asistent pro jízdu v jízdním pruhu může mít potíž s tím, že ne vždy na našich silnicích je ten pruh zřetelný. To znamená, že se bude různě zapínat a vypínat. A když nevím, jaké limity ten můj asistent má, je to nebezpečné,“ upozorňuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Některá auta umí rozpoznat chodce a zabránit střetu. Na vlastní kůži to zkoušel i reportér Radiožurnálu

A tak jako pan Aleš i jiní řidiči mají někdy chuť asistenční systémy raději vypnout. To podle Lucie Viktorové není šťastné řešení. Lepší je mít trpělivost a své asistenty v autě si osahat a vyzkoušet v provozu. „Vývoj pokračuje směrem k automatizované dopravě. Bylo by to asi jako dávat pryč ruce od chytrých telefonů jen proto, že můžu někde něco špatně zmáčknout,“ přirovnává psycholožka.

Dopravní psychologové spolu s Akademií věd ČR proto přišli se speciálními webovými stránkami, kde informace najdou řidiči, prodejci aut i učitelé v autoškolách.

Ideální je, pokud se s asistenty řidič seznámí při koupi auta nebo si alespoň přečte návod k použití. Pro zajímavost – podle Lucie Viktorové to žádný z účastníků výzkumu neudělal.