Ondratice patří mezi vesnice pod svahy náhorní plošiny Drahanské vrchoviny
Ondratice na Prostějovsku patří mezi obce, které až do roku 1960 přináležely k Vyškovskému okresu. Dnes je to krásná menší obec uložená v údolí potoka chlubící se i docela pohledným okolím.
Samotná obec je položená na svazích pod náhorní plošinou Drahanské vrchoviny. Kousek nad vesnicí začíná vojenský výcvikový prostor Březina, na jihovýchodě obce se její katastr dotýká i dálnice D46.
Protáhlý tvar vesnice napovídá, že jej odpradávna formoval Ondratický potok pramenící nad obcí, na území přírodní památky Kopaniny. Je to místo, které tvoří bývalá terasovitá políčka a pastviny, dnes již z větší části zarostlé. Rostou zde vzácné byliny, například hořec brvitý a v mokřinách se objevují ohrožené druhy obojživelníků. Samotná obec však nevyrostla kolem potoka, nýbrž nad ním, snad z obavy z přívalových dešťů, které uměly potůček naplnit na několikanásobek původního průtoku.
Nejstarší dějiny Ondratic můžeme zasadit do první poloviny 14. století. Podle nejstarší zmínky o vesnici z roku 1348 koupil biskup Jan Volek dva dvory v Ondraticích a daroval je klášteru v Pustiměři.
Zajímavé je, že pak obec z listin na dlouho dobu mizí. Objevuje se až v roce 1586, kdy část obce patřila k otaslavickému panství v držení Jana Hrubčického z Čechtína.
Jeho poručníci stejného roku prodali obec Matyáši Žalkovskému ze Žalkovic. V roce 1592 pak Ondratice drželo dohromady dokonce sedm bratrů z téhož rodu. Později za držby Bedřicha Sedlnického z Choltic došlo ke spojení otaslavického statku s brodeckým panstvím. V 17. a 18. století se pak majitelé obou dominií střídali až do roku 1766, kdy panství kupuje hrabě Antonín von Schrattenbach. V držbě tohoto rodu a jeho dědiců panství vydrželo nejen do zániku patrimoniální správy, ale v podobě pozemkových majetků až do roku 1948.
Samotné Odratice byly malou vesnicí. Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel bylo zemědělství a také výroba kolomazi. Ta se vyráběla z borových polen ve zvláštní peci. V obci existoval panský hospodářský dvorec. Ten byl v roce 1798 rozparcelován a pozemky rozděleny jak mezi starousedlíky, tak i mezi nově příchozí obyvatele. Vznikla tak část obce severně od návsi nazývaná Familie.
Po zániku vrchnostenského zřízení byla obec nejprve zařazena k vyškovskému politickému okresu. Krátce po tom v roce 1869 zde v 89 domech žilo již 521 lidí. Nejvíce obyvatel obec měla v roce 1910, kdy zde ve 145 domech žilo 766 obyvatel. Pak už jejich počet klesal až do současnosti, kdy začalo osídlení opět mírně růst. Zajímavou památkou na dobu prusko- rakouské války a hlavně s ní související epidemie cholery v roce 1866 je nedávno obnovený na plechu malovaný obrázek sv. Trojice na domě č. 45 u cesty vedoucí do Podivic. Připomínal oběti cholery ve vesnicích brodecké farnosti.
Počátkem 20. století se velká část místních obyvatel zabývala krejčovstvím, kdy se zde podomácku šily převážně vesty pro konfekční továrny do Prostějova. V obci byly tehdy jen drobné řemeslnické provozovny a také dva hostince. Později se na katastru vesnice začal těžit písek.
Vesnice žila i bohatým kulturním a společenským životem, o který se staraly místní spolky.
Už od roku 1898 stojí na návsi současná kaplička se zvonicí, postavená na místě starší stavby. Kromě toho v obci najdeme i některé starší památky, například kříž na hranicích se Sněhoticemi z roku 1818. Socha Panny Marie byla postavena v roce 1901.
První škola byla v obci zřízena už roku 1870 a později byla rozšířena na dvojtřídní školu. Stála na místě dnešní hasičské zbrojnice. Nová školní budova byla postavena v letech 1909 až 1910. Dnes v ní sídlí obecní úřad. Zajímavým místem je i malé koupaliště na horním konci obce, kde je příjemné se zastavit v parných letních dnech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
