Ondřejovice kdysi zasahovaly až do dnešního Polska
Osada Ondřejovice na Jesenicku je dnes součástí Zlatých Hor. Zástavba obce se vine od říčky Olešnice až do Ondřejovického sedla, které je téměř 600 metrů vysoko a kdysi zasahovala i na druhou stranu řeky, na území, které dnes patří do polského Slezska.
Počátky obce sahají poměrně hluboko do historie zdejšího kraje. Už v roce 1263 je v listinách uváděna villa Andreae, tedy Ondřejova ves, s poznámkou, že byla založena už minimálně o třicet let dříve. To obec řadí k nejstarším osadám kolonizovaným pravděpodobně z popudu vratislavských biskupů obyvatelstvem pocházejícím původně z oblasti Franků a Durynska.
Obec byla také biskupským majetkem a v roce 1344 ji dal biskup Přeclav z Pogarel do zástavy Petrovi Santkemu a Janovi z Waldova.
Potomci zemanů z Waldova drželi pak vesnici dědičně jako biskupské léno a také v ní sídlili. Už v 15. století je zde totiž uvedena tvrz. Ve stejné době vzniká také zdejší farnost, ke které náležely kromě Ondřejovic také Dolní Údolí, dnešní polské Podlesie, Mikulovice, Kolnovice a Široký Brod.
Od počátku 16. století se pak majitelé obce střídali. Za zmínku stojí rod von Maltitz, jehož příslušníci zde zbudovali malý barokní zámeček poprvé zmíněný v roce roku 1668.
Po jejich odchodu z Ondřejovic následovaly další majetkové přesuny až do konce 18. století, kdy obec získává Karl Ignaz von Salis. Mezitím při rozdělení Slezska roku 1742 připadla část obce za říčkou Olešnicí Prusku
Karl Ignaz von Salis spolu se synem, rovněž Karlem, v roce 1808 vybudovali železárnu s vysokou pecí, dva hamry a drátovnu. Těžba železa probíhala v okolí Rejvízu. Salisové kromě železáren obnovili také osadu Javorná, zmíněnou již v roce 1531a zaniklou patrně za třicetileté války a založili i novou osadu Salisov.
Roku 1821 podnik i obce získala do majetku firma Tlach a Keil, která zde založila první válcovnu plechu v českých zemích, jejíž výrobky putovaly až za velkou louži. V majetku firmy pak železárna zůstala až do první světové války. Obec však měla nového majitele. V roce 1847 ji získal Eduard Rudzinski z Rudna a v majetku jeho potomků byl statek v obci až do roku 1945.
Osada patřila i díky průmyslu před válkou k největším v okolí. V roce 1939 zde žilo více než 1600 obyvatel. Odsun Němců znamenal drastický pokles a dnes zde žije kolem 300 stálých usedlíků.
Kromě budovy někdejších strojíren, které dodnes slouží k průmyslové výrobě, jsou Ondřejovice na památky poměrně bohaté. Kostel sv. Martina má své kořeny na počátku 14. století. V roce 1772 však díky neopatrnosti myslivecké adjunkta, který střelil omylem do věže, kostel vyhořel a byl od základů postaven znovu. Vysvěcen byl v roce 1781. Na hřbitově u kostela najdeme hrobku rodu Rudzinskich.
Bohužel původní zámek byl v roce 1960 zbořen. Dnes v obci stojí jednopatrová vila zvaná „Zámeček“, kterou vybudovala Konstancie Rudzinská, jejíž skrovný hrob rovněž najdeme na místním hřbitově. K památkám patří i kaple sv. Floriana a několik sakrálních plastik.
Technickou a zároveň přírodní památkou jsou zdejší vápencové lomy, které vznikaly hlavně díky firmě Förster na konci 19. století. Najdeme v nich například památný dub a nedaleko i malou jeskyňku zvanou Kropenka. Vzácné a letité stromy jsou pak k vidění také v místním parku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
