Opera v olomouckém divadle 1945–2021. Poslechněte si unikátní nahrávky pěvců

Dochovaly se stovky nahrávek, které dnes lze považovat za unikátní. I ty v našem pořadu zazní. Uslyšíme výkony Josefa Šulisty, Konráda Tučka, Amálie Braunové-Kadlčíkové, Růženy Jelínkové a dalších.

Ve třetí, závěrečné části této série, věnované inscenacím, režisérům, sólistům a dirigentům, kteří v Olomouci působili po druhé světové válce, hovoří muzikoložka Alice Ondrejková, sólistka Jana Majtnerová a dirigenti Reginald Kefer a Miloslav Oswald, který se současným šéfem sloučeného souboru opery a operety MDO. Shodují se na tom, že hlavní dramaturgická linie olomoucké opery od jejího provopočátku byla přinášet publiku kultivovanou, začasté však odlehčenou zábavu.

Čtěte také

Opera v olomouckém divadle za Františka Josefa I.

Tento pohled hodlal změnit první poválečný šéf Iša Krejčí (1904 – 1968), dirigent a hudební skladatel. Zařadil do repertoáru Janáčka, Kovařovice, Borodina. „Byla to nekompromisní a naprosto ojedinělá koncepční dramaturgie. Každý titul byl přesně stanoveným kamínkem v mozaice uvedené koncepce,“ píše Václav Holzknecht.

Coby své kolegy Krejčí angažoval tehdy začínající dirigenty Pavla Pokorného a Zdeňka Košlera. Oba ho později na šéfovském místě vystřídali (Košler mezi mezi lety 1958 až 1962, Pokorný 1962 až 1972) a na Krejčího progresivní styl v mnohém navázali.

Pod většinou snímků je podepsán hudební redaktor olomouckého studia Miloš Konvalinka (1919-2000), který po normalizačních čistkách roku 1972 Pavla Pokorného na místě šéfa opery vystřídal. Konvalinka rád objevoval nová, zapomenutá či téměř neznámá díla. Uvedl tak Kašlíkovu operu Kratatit podle Čapkova románu, nebo Foesterovu Evu.

Čtěte také

Opera v olomouckém divadle 1918-1938

Roku 1976 do Olomouce nastupuje Reginald Kefer (1936). Vzpomíná: „Nebýt Františka Jílka, jemuž jsem byl v brněnském divadle pomocníkem a který k mému smutku odešel do Filharmonie, nikdy bych o šéfovskou roli nestál. Ale vzal jsem ji jako jako výzvu, krásnou výzvu, která trvala celých 12 sezón.“ Kefer miluje Janáčka, Mozarta, dává prostor skladatelům, které komunistický režim neprotežuje. V československé premiéře uvádí opery Jiřího Štěpánka, Jana Klusáka či Sergeje Slominského. Výraznou dirigentskou osobností oněch let byl Zvonimír Skřivan.

Současným šéfem, sloučeného souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc, městem financovaného, je Miloslav Oswald (1976): „Vytvářet dramaturgii pro Olomouc vždy byl a je nesnadný úkol. Něco klasiky, něco moderny, trocha progresu a spousta tradice. Když bylo v rozpočtu hodně peněz, dalo se to skloubit snáz, nyní je to skutečná alchymie.“ Přesto byla ve světové premiéře uvedena opera Zdeňka Pololáníka Noc plná světla a rovněž Pád Antikrista skladatele Viktora Ullmanna.