Osudy Diny Štěrbové. Rozhlasové vzpomínání matematičky, horolezkyně a zakladatelky Czech Hospital v pákistánském Karakorumu

28. srpen 2023

Rozhlasové vzpomínání matematičky, horolezkyně a zakladatelky Czech Hospital v pákistánském Karakorumu v západním Himálaji. Připravil Michal Bureš. Technická spolupráce Tomáš Přidal. Natočeno v roce 2022.

Příprava a režie: Michal Bureš
Technická spolupráce: Tomáš Přidal
Zvukový design: Jiří Pochvalovský
Hudební spolupráce: Antonín Schindler
Natočeno v Českém rozhlase Olomouc v roce 2022

Narodila se roku 1940 v Bratislavě do rodiny původem vídeňského právníka Waltera Schochmanna. Už coby dítě milovala lezení po výškách a přírodní vědy. „Největším pokladem pro mě byla tatínkova německá kniha pro mladé chemiky, kterou jsem luštila zbytky své zapomenuté němčiny. Ve stejné době mě začala okouzlovat i  matematika, od 7. třídy jsem doučovala  slabší spolužáky. Líbily se mi zejména slovní úlohy a možnost jejich elegantní formulace v rovnicích s jednou či více neznámými, včetně úpravy algoritmických výrazů a zlomků. Intuitivně se mi líbila univerzálnost matematiky, něco jako haiku literatuře, i to že každé tvrzení se musí dokázat a že nemá pravdu ten, kdo nejvíce křičí. To se mi později hodilo po okupaci v roce 1968. Matematika se naštěstí nedala zideologizovat, ona platí v každém režimu. Takže jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci, kterou jsem vystudovala a která se stala mým domovem, nemusela učit žádné lži… 

Horolezkyně Dina Štěrbová

Byla jsem asi hrozné dítě, žádná vzorná holčička. Kamarádila jsem většinou s klukama a s jedinou holkou Katou, která byla podobná jako já. Ona byla Vinnetou, její bratr Marián Mladý Orel a já byla Sokolí Oko. O mých spádech rodiče neměli nejmenší ponětí.“

Ale to je úžasné!

Roku 1984 jako první československá horolezkyně zdolala osmitisícovku. V té době už byla vdaná za přírodovědce Otakara Štěrbu a porodila syna Michala. „Nejkrásnějším momentem celé expedice byl po návratu do Káthmándú tříminutový telefonický rozhovor s mým mužem. Jako dnes slyším, jak se ze šumícího sluchátka ozvalo Otakarovým hlasem: Ale to je úžasné!“

S humanitární činností začala v říjnu 2005, kdy ji v Karakorumu zastihlo ničivé zemětřesení. Místní bývali už předtím na celých pět měsíců sněhem odříznuti od okolního světa, Poskytnutí lékařské péče bylo nemožné. Důsledky to mělo drastické – mnoho mrtvých dětí, které nedostaly potřebnou léčbu. Tehdy si s Otakarem řekli, že chtějí pomoci. A začala jejich dlouhá cesta k vybudování Czech Hopital. Funguje a zachraňuje životy do dneška. „Uplynul nějaký čas a Otakar mi onemocněl nevyléčitelnou diagnózou. Trávila jsem s ním ve Faktultní nemocnici Olomouc dlouhé hodiny, když mi zazvonil mobil z Pákistánu. K mému překvapení volal Najaf, který mi vyprávěl, jak u nich napadly čtyři metry sněhu a jak je zavalila ohromná lavina, k tomu onemocnělo 136 dětí meningitidou. Ale že díky našim antibiotikům, nezemřelo jediné dítě. Tím jste celkem zachránili už 350 capartů, říkal mi Najaf. Bezděčně mi blesko hlavou, že Otakar sice odchází z tohoto světa, ale zároveň že se převtěluje do těch zachráněných dětí. Bylo mi úplně jedno, jestli to je, nebo není racionální úvaha. Vybavila se mi krom jiného i maminčina víra v Prozřetelnost.“

O tom všem a mnoha dalších životně zásadních událostech vypráví ve vltavských Osudech Dina Štěrbová.

autor: Michal Bureš
Spustit audio

Související