Otmuchów byl kdysi sídlem kastelánie spravující také část Jesenicka
Město Otmuchów patří bezesporu k nejstarším ve Slezsku. Vzniklo na levém břehu Kladské Nysy u starobylé obchodní cesty vedoucí z Nysy do Kladska a dále do Čech.
Už v roce 1155 je město uváděno v bule papeže Hadriana IV. jako jeden ze statků přináležejících vratislavskému biskupovi. Historie osídlení zdejší krajiny je ale ještě starší, o čemž svědčí archeologické nálezy.
Původně zde stálo opevněné sídlo, předchůdce dnešního zámku. Bylo zde centrum tzv. kastelánie, odkud byla spravovaná i část dnešního Jesenicka. Hradiště bylo poškozeno při vpádu turkických kmenů ve 13. století. Následně se kolem začalo utvářet z popudu biskupa středověké městečko, které získalo městská práva v roce 1374.
Otmuchów byl velmi postižen za husitských válek. Podle dobové legendy se husité po dobytí Nysy dozvěděli o bohatství, které uchovávají otmuchovské domy, a tak 28. března 1428 město dobyli.
Znovu se sem vrátili o dva roky později, kdy se jim podařilo obsadit i zdejší hrad a z Otmuchówa se pak na pět let stala husitská základna. Husité sami opevnili město a opustili jej až za velké výkupné. Kališnická vojska se ale do města vrátila ještě jednou. V roce 1443 opět dobyli město a opustili jej až po zaplacení výkupného 2000 zlatých.
V té době se do Otmuchówa začínají stěhovat první osadníci z německých zemí, což vedlo i ke sporům zejména o charakter kázání v místním kostele. Od 14. století byl Otmuchov sídlem kapituly. Bohužel právě díky třem husitským nájezdům byla kapitula přesunuta do Nysy a město utrpělo na své vážnosti. I tak se ovšem rozvíjelo, zejména jako centrum obchodu i úrodného zemědělského kraje.
Byly postaveny nové hradby a krásným důkazem stavitelství z období renesance je zdejší radnice vybudovaná však již za vlády vratislavského biskupa Jakuba ze Salzy kolem roku 1530. Původní hrad dostal ke konci 15. století pozdně gotickou podobu. V letech 1585 až 1596 byl opět přestavěn a hlavní zásluhu na ní měl známý mecenáš umění ve Slezsku, biskup Andrzej Jerin. V této době je zcela přestavěno jedno křídlo, fasády jsou ozdobeny sgrafity a interiéry polychromovanými kazetovými stropy. Zbytky renesančních sgrafit, portálků, okenních ostění a Jerinovu dekorativní kartuši zde uvidíte i dnes.
Třicetiletá válka byla opět pohromou pro celé město, které bylo několikrát dobyto a vydrancováno. Důvodem byla i skutečnost, že zámek byl považován za biskupské sídlo. Po válce se město jen těžce vzpamatovávalo. Jediným pozitivem bylo obnovení kapituly, která zde získala své sídlo v roce 1650.
Po odchodu švédské armády generála Wittenberga byl hrad téměř zříceninou. I tu zachrání vratislavští biskupové, tentokrát hlavně Karel Ferdinand Vasa. Další z biskupů, Ludvík František Neuburg v letech 1706 až 1707 nechal postavit novou rezidenční budovu pod hradem, tzv. Dolní zámek.
Po Slezské válce se Otmuchów dostal se severní částí horního Slezska k Prusku. Význam města opět poklesl. Sídlila zde už jen biskupská správa a po sekularizaci majetku v roce 1810 se zámek dostává do rukou pruských panovníků z rodu Hohenzollernů. Ti jej darovali německému diplomatu Wilhelmu von Humboldt, který zámek nebo hrad opět zachránil a přebudoval. Mimo jiné zde založil malý zámecký park, do kterého jeho bratr, světoznámý přírodovědec Alexander přivezl množství vzácných stromů.
V roce 1874 město získalo železniční spojení s Nisou a Kamencem Zabkowickim. Největším průmyslovým podnikem byl cukrovar založený v roce 1881, dále zde existovala továrna na zemědělské stroje, dvě pily a mlékárna.
V letech 1928–1933 proběhla výstavba Otmuchovské přehradní nádrže s vodní elektrárnou. Která se už před druhou světovou válkou stala populárním výletním cílem. Na konci II. světové války bylo město poblíž fronty a část jeho centra byla za válečných operací zničena. Město bylo dobyto až 8. května 1945.
Otmuchovský hrad
Je zmiňovaný jako sídlo kastelánie náležící vratislavským biskupům již v polovině 12. století. Je postaven na žulovém vrchu v nadmořské výšce 225 metrů, přičemž původní středověký hrad stál v místě, kde se dnes nachází východní část severního křídla. Ze stejného období pochází také vysoká čtyřhranná věž. V rámci rekonstrukcí hrad získal obranné dělostřelecké bašty a vstupní bránu, zámek pak arkádové galerie západního a jižního křídla. Při barokní přestavbě se mění vnitřní uspořádání zámku, přidávají se schodiště a zvětšují okna. Nad středověkou hlubokou hradní studnou na nádvoří je v 19. století postavena stavba, připomínající zahradní altán.
Síla zdí u vstupní brány dosahuje 2,10 metru. Severozápadní jednopodlažní křídlo, slouží v současné době jako restaurace. Na západě se nacházela kaple, dnes slouží barokní obytné křídlo jako hotel.
Slavné široké zámecké schodiště, zvané Koňské, postavil biskup Ludvík Filip Sinzendorf. Jeho vznik však nemá nic společného s touhou projíždět se v paláci na koních, ale s biskupovou nemocí. Pokud se pozorný pozorovatel rozhlédne, najde zde stále ještě původní vstup do hradu (tři nenápadné schody a malé boční dveře), velký rytířský sál s krbem s otočnou odposlechovou stěnou, hladomornu, základnu věže, prevét a dochované severovýchodní křídlo.
Hrad prodal Wilhelmův pravnuk v roce 1929 městu, které v něm zřídilo hotel. Poblíž vstupní brány do nádvoří se nachází dochovaný mramorový reliéf s vyobrazením posledního majitele hradu, Viléma von Humboldta od jesenického sochaře Josefa Obetha.
Kostel sv. Mikuláše a sv. Františka Xaverského
Je druhou monumentální stavbou, kterou nechali v Otmuchówě vybudovat vratislavští biskupové, konkrétněji František Ludvík na přelomu 17. a 18. století, je kostel. Samotná stavba byla dokončena poměrně rychle, asi za 3 roky. Architektem a zřejmě i stavebníkem byl Johann Petr Dobler z Vídně.
Kostel má vrcholnou barokní dispozici, o výzdobu interiérů se podělilo několik umělců, malíř Carl Dankwart, sochaři a řezbáři Johann Joseph Weiss a Johann Weinmann. Malby na stropě a v lunetách znázorňují výjevy z života Ježíše Krista, sv. Františka Xaverského a Panny Marie. Kaple na severní straně kostela jsou zasvěceny Panně Marii.
Obraz hlavního oltáře s postavou sv. Mikuláše je nejspíš dílem Leopolda Willmanna z r. 1696. Tento malíř je autorem některých dalších obrazů v kostele. Mimo skvostných oltářů a obrazů stojí za pozornost i vyřezávané lavice či honosné varhany na kruchtě. Kromě toho je ve městě ještě hřbitovní kostel sv. Anny z roku 1895.
Radnice v Otmuchówě
Otmuchów je jedním z měst, které má uprostřed náměstí malebný špalíček středověkých domů. Jim vévodí zdejší renesanční radnice. První zmínka o městské radě v Otmuchówě pochází z roku 1511, zda už existovala i radnice není jisté. Budova současné radnice, byla postavena vratislavským biskupem Jakubem Salzou v roce 1538, což prozrazuje nápis dochovaný nad hlavním vchodem do budovy spolu s erbem zakladatele. Až v roce 1604 byla k budově z iniciativy vratislavského biskupa Jana Sitsche přistavěna současná věž.
Otmuchówská radnice se pyšní jednou z nejkrásnějších sgrafitových výzdob v opolském regionu, která byla objevena během rekonstrukce v roce 1933. Na jihovýchodní straně budovy, jsou k vidění dvoje unikátní sluneční hodiny z roku 1575 zdobené erbem vratislavského biskupa Marcina Gerstmanna a jedním z nejstarších vyobrazení otmuchówského znaku. Spodní část hodin pak zdobí dva medailony zobrazující dítě ležící na lebce s přesýpacími hodinami, které ilustrují plynutí času. Hodiny pravděpodobně původně byly součástí hradní kaple, která byla zbořena kolem roku 1820, kdy byly s největší pravděpodobností přemístěny na radnici.
I dnes je budova radnice jednou z nejzachovalejších renesančních světských staveb ve zdejší oblasti. A to byla ještě kdysi zdobena překrásným renesančním štítem. Ten se však nedochoval. V roce 1741 byla radnice během obléhání města těžce poškozena pruskými vojsky. Radnice byla znovu postavena a její současná podoba je výsledkem této rekonstrukce po požáru v roce 1877.
Pomník katovy manželky
V Otmuchówě, poněkud stranou od centra na ulici 1. Maja najdeme opravdu pozoruhodný kamenný sloup, který je zde obecně nazýván pomníkem katovy ženy. Štít pomníku zdobí malba na plechu zobrazující svatého Rocha krmeného andělem. Kult tohoto světce a ochránce proti moru se zde rozšířil v 15. století. To že se jeho vyobrazení nachází na tomto pomníku patrně není náhoda.
Sloup byl totiž postaven v roce 1654, 21 let po morové epidemii, která Otmuchów postihla v roce 1633. Vyžádala si mnoho obětí. Stavitelem pomníku byl místní kat Kryštof Khun a překlad nápisu na pomníku říká, že jej nechal postavit k věčné slávě Boží na počest Anny Kateřiny Helbraninové, své ženy a hospodyně, ktará podlehla právě této morové ráně.
Otmuchówská přehradní nádrž
Otmuchów je městem mezi dvěma jezery Otmuchówským a Nysským. Otmuchowské jezero bylo dobudováno v roce 1933 na Kladské Nyse jako přehrada, která měla regulovat množství vody v Odře tak, aby bylo možné provozovat lodní dopravu po řece až do Štetína.
Při stavbě bylo zatopeno několik vesniček, největší z nich Ligota Krolewska zčásti zůstala na přehu jezera, zčásti zmizela pod hladinou. Když je nízký stav vody, je vidět betonová cesta, která vedla přes celé údolí.
Otmuchovské jezero bylo vybudováno jako první v celé kaskádě přehrad na Kladské Nyse. Po něm bylo vystavěno o něco menší jezero Nysské a před nedávnem byla vybudována dvě úplně nová jezera – Topola a Kožielno, které jsou nad Otmuchovskou přehradou.
Nové stavby však už nemají nic společného s nadržováním vody pro Odru. Jsou spíše postavena jako rekreační nádrže. Kolem nich vzniká mnoho nových rekreačních středisek sloužících k odpočinku.
Jezdí sem lidé z celé Evropy, hodně i Češi. Ti zde provozují nejen jachting, pro který jsou tady skvělé podmínky, ale také sem jezdí s motorovými čluny a skútry, Jejich použití je v ČR významně regulováno. Jezero je také rájem rybářů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
