Paczków je proslulý svým opevněním a také zvláštním kostelem
Historie Paczkówa má dvě tváře. Jednu legendární, tu druhou podpořenou fakty. Přestože město kdysi mělo namále a mále se z něj stala bezvýznamná vesnice, dnes je centrem turistiky, průmyslu i obchodu.
Legenda říká, že kolem Kladské Nysy jednou vracel jakýsi římský vojevůdce jménem Lucca. Mělo to být kolem roku 300 n. l. azaložil zde malé městečko. To se dále rozvíjelo pod jeho jménem. Roku 791 byla Lucca poměrně velkým městem. Lucca zde měl postavit chrám, který zasvětil jednomu římskému bůžkovi. Legenda říká, že současný kostel stojí na jeho místě.
Ve skutečnosti bylo území kolem dnešního města osídleno slovanským kmenem Slezanů. První zprávy o vzniku vesnic máme v souvislosti s kolonizačními snahami vratislavských biskupů – zejména biskupa Vavřince a jeho nástupce Tomáše I.
Právě on vydal 8. března 1254 souhlas se založením města. Podle dodnes dochovaného dokumentu uzavřel smlouvu s dvěma Vlámy žijícími v Nyse Jindřichem a Wilhelmem – o založení nové tržní osady. Jméno dostala podle již existující vesnice Paczków, které se od té doby říkalo Starý Paczków. Město mělo obchodní a také obranný účel. Paczków byl již od samotného začátku strážním hradištěm, jehož úkolem byla ochrana jihozápadní hranice biskupského vévodství i důležité cesty z Nysy do Kladska.
Paczkow se potýkal s povodněmi, a také s požáry. A kromě toho i s nájezdy vojsk. Zničili jej husité, poté co se vzpamatovalo a po období rozvoje, ukázala třicetiletá válka, že už město nemůže sloužit jako plnohodnotná pevnost. Švédové jej totiž dobyli až nečekaně snadno.
Město ztrácelo na významu a lidé odcházeli jinam. V 17. stol. dokonce existovalo přísloví: „Hledej mně v Paczkówě”, což znamenalo, že město je zcela vylidněné, kde je obtížně narazit na nějakého člověka.
Po roce 1742 připadl i Paczków do Pruska. Stalo se z něj město ležící na hranici a několikrát se kolem něj i bojovalo. Vše neštěstí změnil nástup řemesel a průmyslu, který se však usazoval vně hradeb a nechal městu jeho původní krásu. V roce 1874 získal Pačkov železniční spojení s Nisou a Kamencem. Vznikla mj. továrna na výrobu zápalek Juliuse Hucha (1850), továrna na hasičské přístroje bratří Kieslichů (1873), továrna na kancelářské potřeby Augusta Schneidera (1880) a dřevozpracující závody Oskara Biedermanna (1907). Průmysl město zachránil před zkázou, ale zdejší obyvatelé stejně po roce 1945 museli své město opustit. Dnes má polský Paczkow asi 6600 obyvatel. Najdeme zde strojírenský průmysl a také výrobu stavebních hmot a kromě toho spoustu menších firem.
Opevnění města
Paczkówu se říká „polské Carcassonne“, protože jsou zde dokonale zachovalé městské hradby obklopující centrum. To souvisí s opevňováním města už od jeho vzniku. Původně to byly zřejmě zemní valy doplněné dřevěnou palisádou. Kolem roku 1350 nechal biskup Przecław vybudovat kolem města dvojité kamenné hradby. První, vnitřní zeď, byla postavena z valounů a měla 30 kulatých, skořepinových bašt. Ve vzdálenosti dalších 7-8 metrů byly postaveny vnější hradby, kdy se při stavbě používaly, kromě kamene, i cihly.
Hradby měly 3 brány: Dolní (Wrocławska), Horní (Kłodzka) a Lázeňská (Ziębicka). Čtvrtá městská brána (Nyska) vznikla až v období renesance. Dodatečně byla u farního kostela prokopána tzv. Furta Zmarłych (Brána zemřelých), která vedla k nedalekému hřbitovu.
Hradby mají celkovou délku asi 1200 metrů a dodnes se zachovaly do výšky asi 7 metrů – bývaly ještě o dva vyšší. Dodnes se zachovalo 19 z 24 bašt.
Město v 19. století zbořilo jen vnější prstenec hradeb, ten vnitřní nechalo stát. Díky tomu je dnes jedním z nejzachovalejších středověkých sídel v Evropě. A jako takové má si svou legendu. Podle ní kdysi na hradbách sídlily celá hejna kavek. Ptáci znečišťovali věže a místní ženy je musely čistit. Od těch dob se prý ve Slezsku říkalo nehodným dívkám, buď poslušná, jinak půjdeš do Paczkówa čistit věže.
Má to ale dobrý konec. Kavky se odstěhovaly a místní cukráři začali na jejich paměť péct zákusky ve tvaru kavek. Dodnes jsou prý ve Slezsku proslulé.
Městské brány
Dochovaly se i brány. Nejstarší a nejmohutnější Dolní brána má věž vysokou cca 23 metrů. V první polovině 15. století byla velmi poškozená, obnovena pak byla roku 1462. V té době byl u ní postaven pranýř. Věž má charakteristické cimbuří se střílnami.
Věž Kladské brány se nachází u konce ulice Gabriela Narutowicza. Pochází z přelomu 14. a 15. století. V následujícím století pak byla výrazně zvýšena. Střežila město před případným napadením nepřítelem ze strany Česka. V období renesance získala atiku ve tvaru rybích ocasů. Říká se, že to byla „hladomorna”, kde byli vězněni zločinci, odsouzení k trestu smrti.
Vzhledově podobná je jí další věž, která střeží Ząbkowickou bránu, která se nachází na ulici W. Sikorskiego. Věži se říká také „Łaziebna” („Lázeňská”), pochází z přelomu 14. a 15. století a za své druhé jméno vděčí přímému sousedství dávných městských lázní.
Městské bráně na ulici Wojska Polskiego se říká Nysská a vede z města směrem na Nysu. Vznikla v roce 1573 a střeží ji mohutná skořepinová bašta. V roce 1778 byla brána zazděna, ale již v roce 1819 opět otevřena.
Farní kostel sv. Jana Evangelisty
Dle tradice byl kostel postaven na místě rozebraného původního dřevěného svatostánku. Stavba byla zahájena roku 1350, trvala přibližně 30 let a jejím iniciátorem byl zřejmě biskup Przecław, který panoval v letech 1341-1376.
V roce 1529, kdy Slezsko zachvátil strach z nájezdu, Turků, byl kostel přestavěn tak, aby mohl plnit obrannou funkci. Vysoká gotická střecha byla nahrazena střechou vpadlou, obehnanou vysokou zdí, na níž byla umístěna atika s půl a čtvrtkruhovými prvky. Kostelu díky tomu také dominuje mohutná věž a charakteristickou střechou také ve tvaru tzv. „vlaštovčích ocasů”. Tato mohutná stavba je považována za nejproslulejší strážní kostel ve Střední Evropě a knižní ukázku gotické sakrální architektury. Přestavbu kostela uskutečnil zřejmě proslulý architekt Jakub Parr.
V interiéru chrámu se dochovaly cenné památkové sochy (mj. díla významného umělce Veita Stosse (polsky) Wita Stwosze. Tento původem německý sochař, grafik a malíř je jedním z nejvýznamnějších představitelů středoevropského pozdně gotického sochařství. Pozornost vzbuzují i klenby kostela, které dokonale znázorňují bohatství řešení gotické architektury různorodých forem a typů. Nad hlavní lodí jsou hvězdovité klenby, boční lodě pak mají klenby se třemi podpěrami a v presbytáři je ve Slezsku vzácná síťová klenba. V jedné kapli se nachází vzácná varianta hvězdovité klenby. Tento seznam doplňují také valené křížové klenby v kostelních předsíních. Kromě toho v chrámu najdeme neogotický oltář a kazatelnu z 19. století.
Pozoruhodností je historická studna, zvaná „tatarská”. Byla rovněž vyhloubena v obavě před vpádem Turků. Kromě toho, že sloužila jako zdroj vody, se v ní prý ukrývali také místní měšťané.
Legenda o ní říká, že v ní pan Bogun, vlastník nedalekého Bogunova utopil Tatara, který se zamiloval do jeho dcery. Tu unesl na otmuchovský hrad a když jej místní dobyli, Tatar skončil ve studni v kostele v Paczkówě. Od té doby když prý se do studny podívá krásná dívka, voda začne bouřit, jak si Tatar připomene svou milou. Když se tam podívá muž podobný Bogunovi, voda prý zmatní.
Katův dům
Tato budova, která se nachází poblíž náměstí, hned za Niskou věží je společně s hradbami a strážním kostelem hlavním symbolem Paczkówa. Katův dům (Dom Kata) je charakteristická stavba, postavená metodou hrázděné zdi. Pochází z 18. století a dle lidových podání zde bydlel paczkowský kat s rodinou. Nasvědčuje tomu i umístění poblíž hřbitova a první šibenice. Legenda říká, že v samotném Paczkowě kat rozsudky nevykonával, jinak by byl totiž obyvateli zlynčován.
Paczkówská radnice
Pochází z poloviny 16. století, byla však mnohokrát přestavována a proto si původní renesanční charakter do dnešního dne ponechala pouze radniční věž, která byla dostavěna zřejmě roku 1552.
Patří k nejdochovanějším renesančním věžím ve Slezsku a je dokonalým vyhlídkovým místem, z něhož se rozprostírá výhled na panorama celého města. Uvnitř věže se nachází historický hodinový mechanismus z roku 1858, vyrobený Carlem Weissem, který byl uznávaným hodinářem z Głogowa.
Současná podoba radnice pochází z první poloviny 19. století a je, podle tradice, sídlem vedení samosprávy. Uvnitř budovy je krásná historická zasedací místnost městského zastupitelstva.
Plynárenské muzeum
Paczkówské Plynárenské muzeum působí od roku 1991. Záměr založení plynárenského skanzenu se objevil ještě před zrušením původní městské plynárny, která byla definitivně uzavřena v roce 1977. Ve staré plynárně, která 76 let zpátky vyráběla pro Paczków plyn, byly plynárenské objekty očištěny, zajištěny a opraveny, došlo k renovaci pecí a areál byl přizpůsoben expozičním místnostem.
Expozice Plynárenského muzea patří k největším tohoto druhu v Evropě – má přes 3000 exponátů, které jsou prezentovány ve výstavních síních a venkovních expozicích o celkové rozloze přes 1000 m2.
Impozantní sbírka starých plynoměrů (300 kusů), plynových domácích spotřebičů, laboratorních hořáků, starodávných částí vybavení koupelen a kuchyní a zařízení nezbytných k výrobě svitiplynu. Osvětlení areálu zajišťují funkční plynové lucerny a vzhled budov a zařízení zůstal stejný jako téměř před sto lety, kdy byla plynárna postavena.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
