Pamětní deska na budově Hanáckých kasáren v Olomouci nese jména osmnácti hrdinů. Jejich příběhy však známe jen u některých

Hanácká kasárna v poslední době plnila stránky tisku i televizního a rozhlasového zpravodajství, protože byla poté, co je po více než 250 letech opustila armáda, nabídnuta k prodeji. Jedná se o jeden z nevětších objektů v širším centru Olomouce, což zájem veřejnosti jen zvedalo. Nakonec se zdá, že se novým majitelem objektu stane Univerzita Palackého, byť konečný verdikt v tomto směru v době vydání tohoto textu ještě nepadl.

Historie Hanáckých kasáren pak spadá do první poloviny 19. století. V době ustavení městské zástavby na tomto místě stávaly církevní stavby, v 18. století zejména kláštery. Ty byly v době josefínských reforem zrušeny a měly se proměnit v kasárna. To souviselo i s budování fortové pevnosti v Olomouci.

Hanácká kasárna byla vybudována v první polovině 19. století|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

K přestavbě však nedošlo a budovy chátraly. V roce 1808 se poprvé objevila zmínka o záměru vystavět zde zcela nová kasárna. Práce byly sice zahájeny, avšak brzy byla stavba zastavena. Teprve ve 30. letech 19. století se opět začalo projektovat. Ředitel fortifikačních prací Emanuel Zitta, na nějž navázal plukovník Camillo Vacani, pomohli na svět projektu tzv. Špitálských kasáren, které měly řešit ubytování vojáků přímo v pevnosti a zároveň i nemocniční prostory nahrazující Klášterní hradisko umístěné už za hradbami. Stavět se začalo ale až v roce 1839 a celá stavba byla dokončena v roce 1845.

O rok později se do kasáren stěhovali první vojáci. Patrně v roce 1872 byl do Olomouce převelen z Vídně střelecký pluk č. 54. Jeho počátky sahají až do 2. poloviny 17. století. Po převelení do Olomouce se pluku brzy začalo říkat Hanácký a po něm nakonec nesla jméno i budova jeho kasáren.

Původně zde zdobila štít kasáren rakouská orlice. Dnes zde najdeme dva lvy|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Do Hanáckého pluku byli povoláváni zejména branci z okolí Olomouce. Není se tedy co divit, že i v roce 1914, kdy byla vyhlášena mobilizace, narukovalo do zdejšího pluku mnoho obyvatel Olomouce i okolních vesnic. Po výcviku byli převeleni na východní frontu, kde se zapojili do bojů například u Krasniku. Mnoho příslušníků pluku padlo do zajetí a mnozí se později přidali k československým legiím. Po zhroucení východní fronty byl pluk převelen na italsko – rakouské bojiště. Zde zůstal až do konce války.

Po válce byl pluk sloučen 6. střeleckým plukem ruských legií, který rovněž nesl přídomek Hanácký, a společně byly zařazeny do struktur Československé armády. Jejich součástí zůstal až do rozpuštění vojska v roce 1939.

Deska instalovaná ke 20. výročí bitvy u Bachmače v roce 1938|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Osudy vojáků připomínají na budově Hanáckých kasáren dvě pamětní desky. Ta první s postavou legionáře byla odhalena v roce 1938 u příležitosti 20. výročí bitvy u Bachmače, které se zdejší legionáři zúčastnili. Za II. světové války byla tato deska odstraněna na zpět se vrátila až v březnu roku 1948. Její odhalení už po komunistickém puči bylo mimo jiné posledním veřejným připomenutím československých legionářů.

To už u vchodu do Hanáckých kasáren z Náměstí republiky byla umístěna i druhá deska. Patrně zde byla instalována v roce 1947. Připomínala oběti z řad nejen legionářů za II. světové války. V době instalace na ní bylo pouze 14 jmen, později, patrně na upozornění účastníků reinstalace „bachmačské“ desky, byl počet obětí doplněn od další čtyři jména.

Pozoruhodné by jistě bylo znát osudy všech účastníků odboje, kteří jsou na této pamětní desce uvedeni. To však je práce pro budoucí historiky.

I to málo, co o nich však víme, si však zaslouží úctu a pozornost dalšího dílu cyklu Přímo z místa.