Panství v Loučné nad Desnou zařídil majitel Velkých Losin pro své syny. Ti pak postavili zámek
Dnešní Loučná nad Desnou, kdysi Vízmberk, byla malou vesnicí v údolí Desné, ke které se později připojily další místní části, až vznikla velká aglomerace. Ještě před tím se ale tato podhorská oblast stala sídlem panství a díky tomu později i sídlem okresního soudu.
Vízmberské panství má své kořeny teprve na přelomu 16. a 17. století za Jana mladšího ze Žerotína, který nechal vyčlenit osm vesnic v povodí horní Desné a řeky Merty a vytvořil z nich samostatné dominium svým nejmladším synům Přemkovi a Vilému Bedřichovi, pocházejícím z jeho čtvrtého manželství s Andělou Ryšanovou z Modřic.
Bratři po smrti svého otce zahájili někdy kolem roku 1608 stavbu vlastního sídla, původně renesančního zámku. Jeho předchůdcem byl rovněž renesanční zámeček, který zde stával už od 16. století na okraji dnešní obce Loučná. Původní renesanční charakter zámku i dnes připomínají klenby východního zámeckého traktu, půlkruhový vstupní renesanční portál i dosud viditelné pilíře původních renesančních arkád dvora, později zazděných. Zámek stavěla italská stavební huť, která o několik let později postavila též rudský zámek.
Snad již tehdy byl u zámku vysazen okrasný sad. Přemek ze Žerotína, náležel spolu s losinským Janem Jetřichem za stavovského povstání ke straně českých odbojných stavů. Po bitvě na Bílé hoře mu císař zkonfiskoval část majetku, kterou musel za nemalé peníze vyplatit zpět. Po smrti svého bratra Jana Jetřicha v roce 1645 pak zdědil i losinské panství a obě dominia spojil v jedno. To platilo až do roku 1761 kdy byla opět rozdělena, tentokrát mezi syny Jana Ludvíka ze Žerotína.
Vízmberk zdědil nejstarší syn Jan Karel, který jej v roce 1770 prodal velehradskému klášteru, protože se velmi zadlužil. V této době již zámek byl obklopen zámeckou zahradou a komplexem vrchnostenských provozoven jako byl pivovar, palírna, hostinec, mlýn a dvůr. Učený a uměnímilovný velehradský opat Filip Martin Zuri si zdejší zámek velmi oblíbil a tak jej nechal přebudovat do podoby barokního sídla. Jižní křídlo uzavřel dvěma čtyřbokými věžemi, přestavěl některé interiéry i čelní frontu zámku a byla přistavěna i zámecká kaple, dokončená roku 1779. Malby v ní jsou dílem moravského malíře Ignáce Raaba. Rovněž zámecký park byl upraven v pozdně barokním stylu.
Dlouho si však mniši zámku neužívali. V roce 1784 byl velehradský klášter zrušen a náboženský fond prodal panství i se sídlem v roce 1833 hraběti Antonínu Bedřichu Mitrovskému z Nemyšle. Ten dal vedle menších stavebních úprav zámeckého interiéru provést rozsáhlou úpravu zámeckého parku do přírodně krajinářské podoby, čímž získal současnou vizáž. Tyto práce, probíhající v letech 1839—1849, již dokončoval stavební a železniční podnikatel, cestovatel a sběratel Franz Klein, který získal bohaté zkušenosti při budování zámeckého parku v Lednici na Moravě. Když Antonín Mitrovský zemřel, na radu profesora techniky Franze Riepla koupili zámek a rodné panství i železárnami, které zde už stály, v roce 1842 bratři Kleinové. Zámek se stal jedním ze sídel rodu a okolí bylo postupně proměněno na průmyslovou základnu celé monarchie
V roce 1849 pronajali Kleinové místnosti v západním traktu zámku tehdy zřízenému okresnímu soudu a bernímu úřadu, jižní a východní křídlo postupně renovovali a přizpůsobovali soudobým bytovým podmínkám. Po válce však byl zámek zkonfiskován a sloužil jako škola a výchovný ústav. Většina mobiliáře skončila ve Velký Losinách, zbytek v muzeích. Po roce 1990 se zámku ujala obec, která jej odprodala soukromému majiteli. V nedávných letech proběhla rekonstrukce exteriéru zámecké budovy, na její využití se s výjimkou kaple, která slouží potřebám věřících, doposud čeká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
