Páteční Noční linka: Jsme národ stěžovatelů?

24. květen 2024

Jak často se setkáváte se stížnostmi ve vašem životě? Co je podle vás nejčastějším důvodem, proč lidé podávají stížnosti? Můžete si vzpomenout na nějakou nejoriginálnější stížnost, kterou jste slyšeli? Co si myslíte o tom, že „zákazník má vždycky pravdu“?

Jaký je váš osobní postoj k lidem, kteří se často stěžují? Co si myslíte o kultuře stížností ve společnosti? Jakou roli hraje emoce při stížnostech?

Češi jsou národ potížistů a stěžovatelů. Tvrdí to alespoň kanadský průzkum, který fenomén stížností sledoval ve 23 průmyslově vyspělých zemích. Česká republika se umístila na čtvrtém místě, stěžuje si tu prý skoro každý druhý zákazník.

Na vaše příspěvky příběhy se v dnešní Noční lince z Prahy těší už teď Honza Macoun.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Daniela z Prahy |Pane Honzo, byli jsme vychováni dočista v jiné době než vaše generace. Nebudu připomínat padesátá léta, která nás naučila, že stěžovat si je marné. Moje babička vždycky říkala, že stěžovat si člověk může na lampárně nebo na pumpičkovém úřadě. Výsledek je stejný. Padesátá a šedesátá léta kritice nepřála a podávat si stížnost, že vás po příjezdu vojsk propustili za vaše postoje z práce, bylo marné. Řekla bych, že jsme byli většinou lidmi zaskočenými, kteří věděli, že to nemá cenu, byť byl člověk v právu. A stěžovat si na kvalitu či nedostatek zboží, by v té době bylo úsměvné. Vždyť nic nebylo. Zvláště zajímavý byl vztah pacient lékař. Prostě jste doktorovi nemohl odporovat. Dnes se můžete s lékařem či nemocnicí třeba soudit. V tom se doba změnila a lidé se stávají sebevědomější. Což je dobře. Jen by každý z nás měl zvážit, jak závažný je problém, který nás irituje, ničí naší psychiku a my jej dnes můžeme řešit se státem, s úřadem i s obyčejným obchodem. Trochu smutku mi vhání do duše skutečnost, že pokud je někdo už zcela zoufalý a nemůže svoji stížnost sám vyřešit, tak se obrátí na media a většinou uspěje. To je dobré pro stěžovatele, ale smutné pro celek, který vidí, že ne každá instituce je ochotna i bez veřejného humbuku záležitost řešit. Přeju všem, aby měli co nejméně důvodů ke stížnostem. Daniela z Prahy
PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC|DOBRÝ VEČER VŠEM POSLUCHAČŮM A POPŘÁT VŠEM SOVIČKÁM JANIČKÁM VŠECHNO NEJLEPŠÍ K JEJICH SVÁTKU A CO SE TÝČE TÉMATU STÍŽNOSTÍ, TAK SI VYBAVUJI SVÉ RECESNÍ CHOVÁNÍ V RESTAURACI, KDE JSEM S VÁŽNOU A KAMENNOU TVÁŘÍ A NAŠTVANÝM TONEM HLASU JSEM SI VYŽÁDAL KNIHU PŘÁNÍ A STÍŽNOSTÍ A DO NÍ JSEM NAPSAL JAK MOC MI CHUTNALO A JAK JSEM BYL SPOKOJEN S OBSLUHOU, POTÉ JSEM ZAPLATIL, ODEVZDAL KNIHU A ODEŠEL.MRZÍ MĚ, ŽE JSEM PŘIŠEL O TO, JAK SE NA MŮJ ZÁPIS TVÁŘILI.
Bohumír, dědictví.| Když jsem něco vyřizoval v soc. éře, třeba výjezd někam za kopečky , na policejnim dávali jasně najevo, kdo je tady pán! Dnes ani né na úřadě, ale ať přijdete skrz bolest čehokoliv do nemocnice, potřebujete doporučení, od předchozího lékaře. Jinak se s vámi ani nebaví a mnozí vám příchod tak znechutí, že už víckrát byste se tam ani nechtěl ukázat . Stěžovat si není kde a kdo ví, jak byste dopadl.
Jana Jirkov|Stěžovat by se dalo na spoustu věcí, lidí, institucí, politickou situaci a já nevím co všechno ještě......Ale dnes si na nic stěžovat nechci, protože mám dnes svátek tak bych ráda dnes jen popřála všem nositelkám mého jména všechno jen to nej a poděkovat mým přátelům z NL za přání.
frantisek svaricek | Dobrý večér p.\MACOUN a posl.\N.L.Já osobně jsem si nikdy na nic nestěžovál ,neni to můj styl,rád jsem si nějaké problémy vyřešil sám , dokonce i u lékařů jsem si nestěžovál,vždycky jsem doktorovi popsál svoje bolesti a ostatni záleželo na něm,musim říct že to vždy vyšlo,zaco jím musim poděkovat ,co je lepši než si stěžovat . FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Ostap Bender z Olomouce|Stěžovat si dnes na nějakou osobu či čin je velkým rizikem, že se to nakonec obrátí proti Tobě. Jsem vážně nemocen a tak využívám služeb zdravotnických ale i sociálních zařízení, kde jsem. poměrně často jsem postaven před skutečnost, že někteří pracovníci se chovají k pacientům neochotně a s despektem. Jako zákazník si stěžuji minimálně a tak spíše upozorňuji na nedostatky.. Stěžovat si v tomto případě je ošemetné, neboť i když budu mít 100x pravdu, tak to nadřízení nijak objektivně nevyšetřují a mě mají potom za notorického stěžovatele, co pak pocítím, když bych chtěl něco, co sice mají v náplni práce ale vždy si najdou nějakou výmluvu, proč tak nečiní. A tak většina pacientů si nestěžuje, ale nechává si to jen pro sebe.. Schránky na přání a stížnosti jsou jen formální a neplní si účel na který byly zřízeny. Proto si nestěžuji, protože nemám pocit objektivity při hodnocení stížností a výrazně to zhoršuje moji psychiku s přímým dopadem na moji nemoc a tomu se chci vyhnout.
Dana|Musím, opravdu musim se přidat k těm, co jim bude chybět Láďa z kančích hor, protoze ho znám ještě z té doby, co uváděl linku Jirka Pomeje, protože jsme tam volávali. Byl to správný chlap, vtipný, čestný a pohodový. Pozdrav tam "nahoru". Jinak k tématu jen tolik, že občas pomáhám v obchodě a stěžuje si snad každý a zdá se mi, že snad na všechno.
Marek|Je to přesně 11 let, co jsem odmaturoval, a při didaktickém testu z českého jazyka jsem podal odvolání na otázku, jejíž odpověď jsem nemohl poznat - nemohl jsem odhalit, která věta ve výchozím textu je psána kurzívou - neuspěl jsem a musel jsem test opakovat! Jinak si myslím, že na politiky si umíme stěžovat ažaž!
maruškaD|Stěžovat si v dnešní době je nebezpečné, vždy v protokole uvedou adresu a do rána máte pomalovanou fasádu nebo rozbité okno. Pro mě byl a je velká škoda, že říkám byl pan Láďa z Kančích hor, pokud dostal prostor měl vždy trefnou kritiku.Bude po něm smutno .maruškaD
Michal Sedlák z Myšlína|Připomínám si slavnou scénu z filmu Kristián: „Tedy Cairo, milostivá paní, to je pohádka, kouzelné město. Moře hučí svou věčnou píseň, palmy šumí, cikády poletují vzduchem...“ To zní podezřele hezky, ale nadšenci to chtějí slyšet. Jenže třeba je Káhira peklo na zemi, moře protivně duní, cikády koušou, vzduch páchne a muezzin vytrhuje z ranního spánku. To zní zas moc škaredě, ale nespokojence tahle řeč dostává do rovnováhy. Nechat kverulantům jejich škarohlídství? Možná je to jejich jediné potěšení. A co kdyby jim ta mastná placka s ustydlou kejdou, kterou si u stánku v Káhiře koupili, zachutnala? Byli by nešťastní.
franz|úmyslně nechci hovořit o česko-moravsko-slezsko....národu, byl jsem učen k tomu, aby-jsem nehladil hada holou rukou, můj osobní přístup je ten, že pokud je vyskytnuvší-se problém, tak na prvním místě hledám chybu u mne samotnému, jsem přece svéprávný a snad i vzdělaný a zkušený člověk, aby jsem měl poznat, kde například nakoupovat, co nakupovat, kde vyhledat služby apod. , jeden příklad, pokud musím, ač mé vlasní zásoby již " došly " a nakupuji jablko, u malým nožíkem si kousek vykrojím a ochutnám, pokud jsem spokojený, není problém, pokud ne, jablko zvážím...a opatřím cenou, stane se , že mám takto v košíku i ze tři jablka " nakousnutá " , vím, že většina pokladních mi položí otázku : co to má znamenat ? vysvětlím s dodatkem, aby si část zboží mnou zkonzumováné připočetla, pokladní kroutí hlavou a většinou si říká sama pro-sebe mnou nesrozumitelná slova.......z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz , holt kupovat zajíce v pytli se nevyplatí, tak jak hledat děvčicu při tanci a nééééé při práci , jsem živnostníkem 28 let a propadl bych se hanbou do země, kdyby si některý zákazník na mé dílo stěžoval...........
autor: Honza Macoun

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.