Pečení mám jako koníček. Cukrařina jako živobytí je velká dřina, říká bioanalytik a účastník show Peče celá země Zdeněk Tokár

23. květen 2022

„V laboratoři člověk musí být přesný a profesionální. I cukrařina vyžaduje jistou přesnost, ale já jsem ten typ, který se ne vždy drží receptu,“ přiznává vystudovaný učitel, který od roku 2002 pracuje v biolaboratoři na hematologiii. Zdeněk Tokár v rozhovoru s Terezou Kostkovou pro Blízká setkání také prozrazuje, co ho do soutěže přivedlo, co by se rád ještě naučil a jaké sladké si dává on sám.

K pečení má Zdeněk Tokár blízko odmalička. „Jsem dost velký jedlík a milovník sladkého. Odmala jsem mamince pomáhal v kuchyni. Mám dvě sestry, které byly radši venku a pomáhaly tátovi, já mámě. Takhle jsem se k tomu dostal.“

První dort byl katastrofa

Kabelka. Dort, který upekl Zdeněk Tokár

„Můj první dort byla ale katastrofa,“ směje se. Do soutěže Peče celá země ho nepřímo dostal syndrom vyhoření. „Jeden den jsem v práci všechno zavřel, sbalil se a šel domů. Asi měsíc jsem byl doma a nebral telefony. Když jsem pak viděl reklamy na druhé kolo castingu, řekl jsem si, že teď už do toho musím jít. Že je čas zkusit nové věci.“

Cukrařina jako živobytí?

Přestože je velmi zdatným cukrářem, o tom, že by se začal cukrařinou živit, neuvažuje. „Práci, kterou dělám, dělám přes 20 let, už se v ní vyznám. Cukrařina jako živobytí je dost těžká dřina. Musíte vstávat brzo, je to finančně náročné a kolem spousta legislativy. To jsou věci, které mě od toho odrazují. Pak to přestane být koníčkem, u mě by se to odrazilo na výsledku.

autoři: Tereza Kostková , Hok
Spustit audio

Související