Pepek Vyskoč není jen postava ze Švejka, ale i přezdívka herce Ivana Vyskočila

Dal mu ji Pavel Landovský, se kterým byl ve svém prvním angažmá v pražském Činoherním klubu. „Pavel, to byl gejzír nápadů a zážitků, úžasný talent. Já ho měl moc rád. Dodneška se podepisuju Ivan Vyskoč,“ říká známý filmový a televizní herec.

Ivan Vyskočil strašně rád pozoruje lidi. Sedává třeba na zámeckých schodech, dívá se na kolemjdoucí a představuje si věci, které si ty lidi s sebou nesou.

„Když jsem byl malý, tak u nás na Žižkově byli tzv. páskové. Nosili Havla – dozadu načesané vlasy, úzké kalhoty, kterým se říkalo roury a Maďary, boty se zvednutou špičkou a silnou podešví. Rvali se mezi sebou, ale vždycky třeba dali pozor na toho, kdo měl brýle. V biu Ponec měli vždycky zamluvené první dvě řady. A když jsem u režiséra Sokolovského hrál ve filmu ze Žižkova, mluvil jsem mu do scénáře, protože jsem to dobře znal. Třeba Václave by tam na nikoho nevolali. Vždycky Venco,“ vzpomíná.

Vyzkoušel si i psaní, scénografii, tvorbu kostýmů i režii. Jeho komedie Příběh jednoho hradu má velký úspěch u diváků po celé republice. „S velkým strachem jsem čekal na první čtenou zkoušku. Koupil jsem víno a uvařil guláš, pozval své milé kolegy, kterým jsem nabídl role, a moc mě potěšilo, když se u textu smáli,“ vzpomíná Ivan Vyskočil.

autor: voj
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.