Petr Šabata: Výpověď bez udání důvodu je dobrý návrh, ale nejsme Dánsko
Možnost propuštění zaměstnance bez udání důvodu, jak navrhla nedávno Národní ekonomická rada vlády, se v Česku jen tak neprosadí. Je to dobře a zároveň velká škoda.
Na takové změně zákoníku práce se neshodne současná vládní koalice. Křik odborů a opozice je tak silný, že se před volbami letošními ani těmi příští rok nic nestane.
Čtěte také
Hlavní důvod ale je, že propuštění zaměstnance bez udání důvodu musí být provázeno pomocí – finanční a s nalezením dalšího zaměstnání. Ale takhle český stát nefunguje ani náhodou. Navrhovatelé správně mluví o skvělém pružném dánském modelu, takzvané flexicurity. Jenže Česko není Dánsko.
Model přitom přináší pružnost trhu práce, po které volají zaměstnavatelé, a zároveň jistotu pro zaměstnance. Firmy nemusí držet lidi, které nepotřebují, a nezaměstnaným pomůže moderní sociální systém a péče, která usnadňuje najít novou práci.
Změna si žádá investice
To se lehko řekne, ale velmi obtížně v životě zařídí. Nutnými předpoklady jsou totiž silná aktivní politika státu na trhu práce, podpora nezaměstnaných za účasti sociálních pracovníků a úřadů práce a také funkční systém péče o děti a staré lidi.
Čtěte také
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka říká, že je nezbytné výpověď bez udání důvodu spojit s takovými aktivními opatřeními, jinak nemá jeho podporu. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) návrh vítá a chtěl by ho prosadit. Takže brzy uvidíme.
Můžeme začít právě financemi. Česko vynaložilo na státní politiku zaměstnanosti vloni něco přes 20 miliard korun, z toho drtivou většinu na podpory v nezaměstnanosti. Na aktivní politiku zaměstnanosti jen jednotky miliard. V menším Dánsku investují podle dostupných dat v přepočtu až 90 miliard korun, na programy zaměstnanosti 20 miliard.
Má tedy ministr financí připraveny desítky miliard na zavádění modelu pružného pracovního trhu? Investice by to byla velmi moudrá, ale víme, jak to vypadá se státním rozpočtem.
Čtěte také
Aktivně a bez obav?
Vtip dánského modelu vysvětlil v Českém rozhlasu Plus hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil: „Dávky v nezaměstnanosti mohou být v Dánsku vypláceny až dva roky, jenže Dánové zůstávají nezaměstnaní kratší dobu než lidé v Česku. Polovina je schopná si najít práci za tři měsíce, u nás je to jen 30 procent.“
„Klíčové v systému flexicurity je vzdělávání. V Dánsku zaměstnance rekvalifikují tak, aby byl schopen dosáhnout na trhu práce výrazně vyšší produktivitu.“ Ta je tam o 80 procent vyšší než v Česku, což je základ dánské prosperity.
Podíl nezaměstnaných, kteří se v Dánsku rekvalifikují, je nejvyšší mezi vyspělými zeměmi OECD. A pružnost si tam zaměstnanci většinou pochvalují, protože se sami mohou lépe rozhodovat o svém pracovním místě, které jim dává smysl a zajistí vyšší plat.
Když americký politolog Fareed Zakaria hledal před časem poučení z pandemie covidu, vysoce hodnotil právě Dánsko a další skandinávské země: zůstávají otevřené světu, ale zároveň občany vybavují schopnostmi, jak výzvám otevřenosti čelit. „A ulehčují obavám, které tento svět vyvolává,“ napsal Zakaria.
Ne, pružného a zároveň bezpečného trhu práce ani dalších zlepšení, jaká navrhuje NERV, se v Česku jen tak nedočkáme. Zapomněli jsme na budování státu.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
