Petr Voldán: Prázdniny a ty pravidla

Vlasta Burian měl prý prohlásit, že "Ve škole života není prázdnin, ani svátků ani nedělí", nicméně volný den po vysvědčení po prvním pololetí nového školního roku určitě školáci vítají. A přejme jim ho, i když si často myslíme, že by mohli být aktivnější, že nejsou slušní jak by se slušelo, že moc visí na telefonech nebo počítačích.

Buďme ale objektivní - starší generace má vždycky pocit, že ta nová je horší. Ale přiznejme si - kolikrát týdně třeba otravujete děti prosbami o pomoc, když jste ve slepé uličce počítačové gramotnosti? Když si nevíte rady s chytrým telefonem a ten váš školák je v tu chvíli oním spásným "chytrolínem", který si poradí. A nebo, že to jsou často zrovna oni, kteří zareagují, když se vás cizinec ptá kudy kam.

Děti v malotřídce musejí často pracovat samostatně|foto: Tereza Brázdová

Ti starší školáci se naopak zase asi dost diví, jak jsou dospělí nerozhodní v postojích, jak má vypadat naše školství a nechápou proč se pravidla pro jejich učení stále mění, proč nevíme, jestli potřebujeme víc vysokoškoláků nebo šikovných a přiměřeně vzdělaných řemeslníků. A nebo jaká - a proč - má být maturita. Stejně tak, jako po nich chceme slušné chování a přitom jsme hulváty v politice, na silnicích, na úřadech.

Nejsem zrovna přívrženec změkčování pravidel pro výuku, včetně pravopisu například. Ale co si asi říkají školáci, když - možná spíš náhodně, protože zpravodajství a debaty v médiích zrovna nejsou jejich oblíbenou disciplínou - slyší bývalou ministryni školství a dnes poslankyni, jak říká - "ty pravidla". A to hned několikrát jí nevyšla ani shoda podmětu s přísudkem. Inu stane se, i kovářova kobyla přece občas chodí bosa.

Nezapomínejme tedy, že i my jsme byli školáky. A na druhou stranu, že pro ty současné nemusíme být vždycky nejlepším příkladem. To všechno je realita, to všechno je život, který podle jednoho z výroků prý utíká, jako ty prázdniny. Nejdřív pomalu a pak stále rychleji. A tak už - nejen školákům - příjemný pátek i celý víkend.