Pidimužík, pidiauto, pidistolek aneb O zálibě Čechů v maličkých věcech

Dokonce i v tom, že sami jsme malí. „Počkejte, jak vy to říkáte?“ zamyslel se nedívno jeden dosti významný polský profesor a vzápětí se jeho tvář rozjasnila: „Ták, vy říkáte pidi-: pidimužík, pidiauto, pidibaráček.“

Musím říct, že tomu varšavskému panu kolegovi vlastně dávám zapravdu. Jistá záliba v představě malosti, miniaturnosti mezi námi Čechy je, i když možná ne tak velká, jak si myslí cizinci. Ti totiž za zdrobněliny často považují všechna slova, která končí na ‑ek nebo -ka, například slova manželka nebo učitelka, která rozhodně nejsou zdrobnělinami. Víc si povíme v dnešních jazykovém okénku.