Pivo se v hamerské krčmě na Vysočině čepuje už od 18. století. A možná i déle

V roubené krčmě jako by se zastavil čas. Pořád ale funguje, a to už od 18. století. Patří coby kulturní památka k nejstarším hospodám v Česku. První písemná zmínka o ní pochází ale už z roku 1613. Najdeme ji ve „Vejsadním listu“. Zemský sněm jím uděluje řadu výsad zdejším hamerníkům, mimo jiné i k provozování krčmy.

Nikdo už neví, jakou podobu tehdy stavení mělo. Chalupa se totiž několikrát přestavovala, nápisy na průčelí uvádějí roky 1717 a 1794. Z konce osmnáctého století pochází i malovaný nápis na zdobené záklopové desce u lomenice střechy: „Pochválena a zvelebena buď Nejsvětější Trojice svatá, tato hospoda je vystavěna s pomocí Pána Boha a z nákladů Václava Zábského. A 1794.“

Hospoda Václava Zábského patřila tehdy mezi největší krčmy v okolí a zastavovaly se tu i formanské povozy, které směřovaly z Čech na Moravu a naopak. Od osmnáctého století je tak hospoda prokazatelně v provozu, výjimku tvoří jen šedesátá léta minulého století, kdy bylo stavení ve špatném stavu. Dobrovolným pracovníkům památkové péče se ale krčmu podařilo opravit pod vedením Luďka Štěpána, zakladatele skanzenu na Veselém kopci.

Žebrota se zakazuje

Obec Svobodné Hamry dostala svůj název podle hamrů, byla to vesnice, kde se po generace zpracovávalo železo. A tak je logické, že právě krčma ve Svobodných Hamrech nemohla chybět. Sloužila nejen místním hamerníkům a uhlířům, ale zřejmě lákala i pocestné.

Koutek s tamními slavnými štamgasty - Františkem Kavánem atd.|foto: Tereza Brázdová

Dodnes na průčelí krčmy visí úsměvná původní tabulka, na které je možné si přečíst: „Žebrota jest dle §2. zákona ze dne 24. května 1885 č. 89 ř. 2 zapovězená a tresce se vězením od osmi dní až do tří měsíců. Chudí cestující, kteří hledají práci, obdrží stravu a přístřeší v stravovně v Nasavrkách, kde také možno se poptati po službě a práci.“

Čtěte také

Dnes má hamerská krčma v průčelí tři okna. V síni najdeme stopy po existenci černé kuchyně, ze které se kdysi vytápěla chlebová i vyhřívací pec v šenku, tedy hlavní velké světnici pro hosty. Vedle ní je ještě další menší místnost. Kdysi přímo tady bydlela rodina, která se o hospodu starala. Atmosféru dob dávno minulých tu umocňují fotografie rodiny Homolkových, kteří tu žili za První republiky.

Krčma se nevyhnula umakartu a linoleu

V hlavní světnici působí mohutným dojmem povalový strop, typický pro historická vesnická stavení. Typické roubení je vidět i na stěnách krčmy a vedle fragmentů původní omítky i šablonová výmalba, kterou provedli malíři během výzdoby zdejšího zámečku, někdy okolo roku 1896.

Historická výmalba|foto: Tereza Brázdová

Ve třicátých letech minulého století do krčmy zavítali i známí umělci, které Vysočina inspirovala, zejména akademičtí malíři Gustav Macoun a František Kaván. V krčmě bylo vždy veselo, ostatně už v období První republiky tu hasiči hráli divadlo.

V šedesátých letech se hospoda nevyhnula „pokroku“, tedy umakartu, linoleu a výmalbě ozdobným válečkem. Naštěstí dnes interiér hospody znovu připomíná staré dobré časy. Díky dobovým doplňkům a věcem všední potřeby, jako jsou například lopaty na sázení chleba do pece nebo staré hrnky a nádoby, mohou mít dnešní hosté hamerské Krčmy u Jonáše pocit, jako by se vrátili v čase o desítky let zpátky.