Pivonín prý založil statečný pasáček. Dnes zde mají u pět šelem

7. říjen 2022

Jedním z nejpůvabnějších a kupodivu i turisticky málo objevovaných koutů Zábřežské vrchoviny je obec Pivonín a její okolí. Dnes je tato osada součástí Zábřeha, přesto je to ve skutečnosti velmi malá obec, kde život má své radosti i starosti.

Samotná osada Pivonín je vlastně zástavbou rozptýlenou z údolí Nemilky až po náhorní plošiny zmíněné Zábřežské vrchoviny. Nejníže položenou částí obce je samota Růžové údolí se známým hostincem. Součástí Pivonína je vak jen část tohoto místa, kde se setkává hned několik katastrů. Stejnojmenný hotel však skutečně do Pivonína patří, stejně jako chatová osada a další dva domy v údolí. Jen málokdo už dnes ví, že původně stála u Nemilky pila, která byla na hostinec přestavěna až s rozvojem turistiky a cestování. 

Život zde v horách opravdu nebyl jednoduchý, což platí od roku 1392, kdy se vesnice poprvé objevuje v listinách a kdy náležela k hoštejnskému zboží. Stará pověst však říká, že Pivonín založil pastýř jménem Pivoňka, který zde před mnoha staletími zachránil při pastvě stádo ovcí z panského ovčince před útočícím vlkem. Od pána pak dostal za odměnu okolní pozemky, na kterých se usadil. Kolem jeho salaše prý v následujících desetiletích vznikla malá osada pojmenovaná podle svého zakladatele Pivonín.

Od zemanů z Lesnice získala v roce 1437 obec jedna větev Tunklů a v roce 1480 pak panství spadá sice opět pod tunklovskou vrchnost, tentokrát už tu zábřežskou. Tím se vesnice definitivně stává součástí zábřežského dominia, s nímž pak sdílí všechny osudy až do konce patrimoniálního zřízení. A vlastně i v dalších letech. I když byl Pivonín zemědělskou obcí, bylo zde vždy více lesů a luk než polí a tak místní hledali práci v zábřežských továrnách. 

Přestože vesnice nebyla nijak bohatá, dbala na veřejné statky. Asi v půlce zástavby stávala pivonínská škola. Dnes už slouží jako obytný dům, ale v roce 1874, kdy novou budovu školy zdejší starosta František Diblík spolu se sousedy doslova vydupal z ničeho, to byla pro vesnici známka nejvyššího pokroku. Stejně tak, když v roce 1885 vysvětili novou kapli Panny Marie. Obec sice stále patřila k zábřežské farnosti, dvakrát ročně se zde však sloužila mše.  Kolem kaple má obec také malebný hřbitůvek.

Nad kaplí pokračuje cesta do Drozdova. Z jejího nejvyššího bodu, vrcholu Střemše vysokého 541 metrů, je daleký výhled, který umožňuje zahlédnout nejen velkou část Jeseníků, ale zároveň třeba i sv. Kopeček a když je opravdu dobrý viditelnost tak i sv. Hostýn.

Kousek pod vrcholem Střemše se dodnes dochoval partyzánský bunkr ze II. světové války. Jeho současná podoba je spíše idealizovaná, betonové průčelí a ocelové dveře původní úkryt příslušníků partyzánské skupiny Sever rozhodně neměl. Odbojáři si jej vybudovali v roce 1944 a obýván byl až do osvobození. Nikdy nebyl vyzrazen, a tak se zachoval dodnes.

A ještě jedno tajemství Pivonín dodnes má. V dolní části obce stojí pět domů, kterým se co se pamatuji, říkává „U pěti šelem“. Marně jsem pátral, kde se toto jméno vzalo. Asi nejpravděpodobnější odpověď zní, že zdejší chalupníci bývaly lišky podšité a tak se říkalo, že ve zdejších pěti chalupách žije pět mazaných šelem. Ale jestli to tak opravdu je, ví Bůh.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.