„Plaváček“ z Bochoře má 25 let. Voda nám přinesla štěstí, vzpomíná jeho maminka na tehdejší povodeň
Bylo to doslova za pět minut dvanáct, vzpomíná Alena Purová, jak ji těhotnou evakuoval před čtvrt stoletím ze zatopené Bochoře na Přerovsku vrtulník. Všechno dobře dopadlo, v olomoucké porodnici se jí narodil syn. Jmenuje se Aleš, slyší ale i na Plaváčka, kterým ho nazývají někteří pamětníci povodní v roce 1997.
Čtěte také
„Narozeniny mám v neděli 10. července. Narodil jsem se před 25 lety při povodních, do olomoucké porodnice nás přemístil vrtulník,“ říká Aleš Petráš, se kterým si na lavičce kousek od hasičské zbrojnice, kde je na fasádě asi v metrové výšce umístěna cedulka, která ukazuje, jak vysoká byla hladina vody v Bochoři, povídala naše reportérka Lenka Kratochvílová.
Ze stresu a napětí Alešova maminka Alena Purová začala rodit o tři týdny dříve, než měla stanovený termín. „Chytly mě porodní bolesti, ale sanitka se k nám nedostala, tudíž byl přivolaný vrtulník. Na silnici přímo před cedulí Bochoř přistál vrtulník a já jsem měla apartní těhotenské šatičky a gumáky. Vůbec jsem nevěděla, že vlastně letíme do Olomouce,“ usmívá se dnes Alena.
„Chytly mě porodní bolesti, ale sanitka se k nám nedostala, tudíž byl přivolaný vrtulník.“
Alena Purová
V porodnici byla deset dní. Tam byla v suchu. O to horší byl ale návrat. „Až vlastně při cestě z porodnice jsem zjišťovala škody. Člověk viděl, co se všechno všude stalo. Ale naštěstí nás konkrétně voda nějak moc nepostihla. Měli jsme mokré stěny v jedné místnosti, pár centimetrů vody. Na rozdíl od druhých domů v druhé části Bochoře, tam to bylo horší,“ vzpomíná.
I když má obrázky z tehdejších událostí stále v živé paměti, je to už 25 let. „Je to strašně dlouhá doba, strašně to utíká. Děti stárnou. Voda nám přinesla štěstí. Mám krásného zdravého syna a krásná vnoučátka,“ říká spokojeně Alena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.