Po bitvě na Bílé hoře získal český národ čtyři zásadní traumata, připomíná historik

8. listopad 2017

Dnešní Plus

Před 397 lety, 8. listopadu 1620, se odehrála bitva, která se stala mezníkem v českých dějinách. Tedy alespoň podle jejich tradičního výkladu. Znamenala faktický konec stavovského povstání a definitivně usadila na český královský trůn habsburskou dynastii. Začalo tak – slovy spisovatele Aloise Jiráska – 300 let „doby temna". „Byl to převrat. Dodnes máme v odborné terminologii dobu předbělohroskou a pobělohorskou,” upozorňuje historik Jiří Mikulec z Historického ústavu Akademie věd.

„Ta proměna se dotkla velké části života společnosti, politického nebo náboženského. Změnila se sociální skladba obyvatelstva. Někdy ale máme tendenci spojovat období po Bílé hoře a třicetiletou válku. Ta se pochopitelně také velmi negativně podepsala na našem prostředí, ne vždy je to tak důsledně odlišeno,” doplňuje historik.

Připomíná, že tehdy čeští stavové nenašli v Evropě silného a důsledného spojence, zatímco habsburská dynastie měla obrovské zázemí. „Habsburkové vládli nejen v rakouských, českých a uherských zemích, ale také ve Španělsku,” dodává pro přehled Mikulec.

Samotná bitva byla podle něju už jen ranou z milosti. „Stavovské povstání se hrozně vyčerpalo. Na Bílé hoře ale pomohly zvítězit španělské peníze, španělské zlato,” vysvětluje.

Traumata a nabalená negativa

Poprava 27 českých pánů na Staroměstskémk náměstí (dobová rytina)|foto: Wikimedia, public domain

Někteří spisovatelé označili časy po Bílé hoře jako dobu temna. „Z pobělohorského období si česká obecná mentalita odnesla čtyři velká traumata. Zaprvé je to trauma státoprávní, tedy představa, že po Bíle hoře dochází k likvidaci české státnosti, pak je to trauma náboženské, tedy rekatolizace, trauma sociální, představy o útlaku obyvatelstva a nakonec také trauma národnostní neboli jazykové,” vyjmenovává Mikulec.

„Veškeré negativní rysy, k nimž dochází během dvou set let, se na Bílou horu nabalily. Ve skutečnosti je to ale pochopitelně mnohem složitější. Démonizace pobělohorského období je v povědomí stále patrná, pro odbornou historiografii to už dávno není téma,” říká historik, který považuje za pozitivní rys pobělohorské doby například dvaadevadesát let míru.