Po stopách příběhu Jana Zajíce

25. únor 2024

Přímo z místa

Po vzoru Palacha chtěl po okupaci vyburcovat národ z letargie a nečinnosti. Před 55 lety se šumperský student Jan Zajíc v centru Prahy zapálil, stal se pochodní číslo dvě.

Své nejbližší v dopise na rozloučenou prosí o odpuštění, pochopení. A taky aby z něj nenechali udělat blázna. Po stopách příběhu Jana Zajíce se vydáme do rodného Vítkova.

Prázdné lahve od hořlaviny, kterou se Jan Zajíc polil|foto:př. č. 1395/84, bal. 1, Archiv bezpečnostních složek

Se jménem Jana Zajíce jsem se poprvé setkala někdy v roce 1978, objevila jsem jeho hrob při návštěvě příbuzných ve Vítkově. Netušila jsem tehdy jak silný příběh a osud mám před sebou, nikdo mi tehdy neřekl co se stalo, žádné detaily. Jako by to ve městě bylo tabu, téma, o kterém se nemluví. Po roce 1989 se už příběh Jana dostal do novin, do televize.

Místo, kde se měl Jan Zajíc na svůj čin připravovat|foto:př. č. 1395/84, bal. 1, Archiv bezpečnostních složek

Ke mně se vrátil až po nástupu do Českého rozhlasu. Od poloviny devadesátek jsem měla tu čest mluvit s Janovou maminkou, tátou, pamětníky. Letos přišlo i setkání se sourozenci. Příběh už znám. A možná ne každé setkání, natáčení, přináší něco nového, další střípek. Už roky to není jen práce a profesní přístup. Je to osobní, blízké a moc silné téma.

autor: zem