Po stopách příběhu Jana Zajíce

Jan Zajíc
Jan Zajíc
0:00
/
0:00

Po vzoru Palacha chtěl po okupaci vyburcovat národ z letargie a nečinnosti. Před padesáti lety se šumperský student Jan Zajíc v centru Prahy zapálil, stal se pochodní číslo dvě. 

Své nejbližší v dopise na rozloučenou prosí o odpuštění, pochopení. A taky aby z něj nenechali udělat blázna. Po stopách příběhu Jana Zajíce se vydáme do rodného Vítkova.

Prázdné lahve od hořlaviny, kterou se Jan Zajíc polil

Se jménem Jana Zajíce jsem se poprvé setkala někdy v roce 1978, objevila jsem jeho hrob při návštěvě příbuzných ve Vítkově. Netušila jsem tehdy jak silný příběh a osud mám před sebou, nikdo mi tehdy neřekl co se stalo, žádné detaily. Jako by to ve městě bylo tabu, téma, o kterém se nemluví. Po roce 1989 se už příběh Jana dostal do novin, do televize.

Místo, kde se měl Jan Zajíc na svůj čin připravovat

Ke mně se vrátil až po nástupu do Českého rozhlasu. Od poloviny devadesátek jsem měla tu čest mluvit s Janovou maminkou, tátou, pamětníky. Letos přišlo i setkání se sourozenci. Příběh už znám. A možná ne každé setkání, natáčení, přináší něco nového, další střípek. Už roky to není jen práce a profesní přístup. Je to osobní, blízké a moc silné téma.

Spustit audio

Související