Po zámku šoltýse z Horních Heřmanic na Jesenicku zbylo jen torzo zahrady

Obec se rozkládá přímo na hranici s Polskem. Za hraničním přechodem na ni navazuje současná polská vesnice Jasienica Górna, který však kdysi byla součástí Horních Heřmanic. Po prohrané válce Marie Terezie s Fridrichem II., v roce 1742, se stala severní část obce součástí tehdejšího pruského Slezska. Vesnice vznikla patrně někdy počátkem 13. století. Jméno Heřmanice může pocházet od vlastního jména Hermann, nicméně není vyloučeno ani to, že zakladatelem vesnice byl hereman, tedy muž, který sloužil ve vojsku.

První zmínku o Horních Heřmanicích přináší listina vidnavského fojtství z roku 1291, která však popisuje stav asi o třicet let starší. V roce 1340 se vesnice uvádí jako majetek rodu Haugwitzů sedících na hradě Frýdberku, dnešní Žulové. Mimo to byly v té době v Horních Heřmanicích dva svobodné dvorce. Jejich majitelé se však často střídali. Zbytek vesnice později patřil vratislavskému biskupovi.

Horní Heřmanice velmi utrpěly za třicetileté války. Původně poměrně bohatá obec poprvé poznala „radosti“ pobytu vojáků už v roce 1631. Tehdejší šoltýs se pokoušel obec ještě zachránit za pomoci velké půjčky, nicméně Sasové, ale i císařská vojska o rok později, vesnici poplenili znovu. V roce 1648 u Horních Heřmanic dokonce svůj tábor rozbila celá švédská armáda pod vedením generála Wittenberga na cestě ku Praze. Zbylí sedláci pak; odmítli obdělávat pole, s tím, že jim vše stejně vojáci seberou. Důsledkem bylo, že více než polovina statků v obci ležela ladem. A dokonce byla pobořena i hospoda!

Kupodivu, vše zlé je k něčemu dobré, a tak majitel tehdejšího šoltéství obsadil po válce několik opuštěných statků. Původní svobodné statky a zboží přináležející šotýsům, byly v obci dlouho rozděleny na dva díly, ale na konci 16. století se jej opět podařilo spojit. Přesto se statky často prodávaly, a to za nemalou částku kolem 6000 tolarů. Přitom ještě při prodeji na konci 17. století se uvádí, že dvorce (oba dva, které k držbě patřily) jsou zanedbané a v nepořádku. Už v roce 1722 se však při jejich prodeji cena více než zdvojnásobila.

Držitelé se opět střídali až do roku 1819, kdy šoltéství získal Johann Görblich. Jeho potomci zde pak zůstávají až do roku 1945. Právě tato rodina v roce 1869 věnovala pozemky pro vznik již zmíněné hospodářské školy existující dodnes.

Gerblichové původně obývali skromnou obytnou budovu ležící naproti rozsáhlé hospodářské části dvora. Ta už nárokům rodiny nevyhovovala a tak ji kolem roku 1835 nechali přestavět na menší klasicistní zámek. Jednalo se o podélnou patrovou budovu s mansardovou střechou krytou břidlicí. Hlavní průčelí zámku zdobil nízký trojúhelníkový štít s reliéfním erbem v tympanonu, pod nímž byl nápis Johann Gerblich 1835. Zámek obklopovala zahrada obehnaná zdí, zčásti dochovanou dodnes Po roce 1945 se stal velkostatek i se zámkem majetkem Státního statku Jeseník. V zámku byly byty, nicméně chátral. Přesto stál až do konce roku 1984, kdy byl pro celkovou zchátralost zbořen a to i přesto, že byl prohlášen, za nemovitou kulturní památku. Dodnes se zachovalo jen pár fotografií a zbytky zahrady. Podle některých zpráv se prý měl v roce 1944 na zámku a v přilehlých exteriérech natáčet film Prstýnek. Podle srovnání budov však byl film patrně spíše natáčen na zámku Veltrusy v Čechách, takže se jedná spíše o legendu.