Po zámku v Širokém Brodě zůstalo jen torzo a hrobka někdejších majitelů

20. leden 2023

Mnoho zámků a dalších památkových objektů navždy zmizelo díky nezájmu či díky pohromám, které je postihly. To je i příklad zámku v jesenické vesnici Široký Brod, který, ač jeho torzo stále ještě existuje, už znají jen místní a několik historiků.

Jak už název napovídá, Široký Brod nazývaný německy Breitenfurth, vznikl na místě přechodu přes řeku Bělou. I dnes zde most převádí přes řeku silnici první třídy vedoucí z Jeseníku do Mikulovic a dále do Polska, kromě ní však v tomto místě překračovala řeku i cesta vedoucí přes hřeben Sokolího hřbetu od Staré Červené Vody do Ondřejovic a dále na Vrbno pod Pradědem.

Široký Brod se objevuje v historických listinách poměrně pozdě. Původně bylo toto místo součástí dlouhatánské osady Walteri villa, která zasahovala řídce osídlené území kolem řeky. Teprve v roce 1416 se uvádí místo se jménem Breitenfort v listinách jesenického panství.

Zdá se, že tehdy už zde stála vesnice osídlená zejména dřevorubci, kteří pracovali v okolních lesích. V roce 1549 prodává biskup sedlákům z obce tzv. Dolní pilu s právem brát dřevo v biskupských lesích. To už víme, že v obci byla i krčma, později olejna a mlýn. A také víme, že už v roce 1555 měla obec svého šoltýse. Byl jím Šimon Kirchner, který při parcelaci zdejšího hospodářského dvorce získal od vrchnosti nejen pozemky, ale i úřední pravomoci a právo soudní. Šoltéství prožívalo osudy obce v dobrém i zlém. Podle finančních výkazů jeho cena velmi poklesla za třicetileté války, kdy na exponované cestě obec stále znepokojovaly průchody různých soldatesek.

Šoltéství měnilo své majitele poměrně často. Na počátku 17. století jej vlastnila rodina Oelsnerů, následně jej držela rodina Schmidu. Na konci 17. století zde hospodařil dokonce zlatohorský poštmistr Ludvík Walter a později jeho švagr Johann Huygens.

<

Pak se šoltéství vrací do majetku místních rodáků, kdy se v roce 1715 stává držitelem místní mlynář Jan Spielvogel. Jeho rod držel rychtu až do roku 1784, kdy poslední příslušník rodu předává za úplatu šoltéství svému zeti, vrchnostenskému písaři z Jeseníku Antonu Schefferovi.

Ten za šoltéství zaplatil celkem 6000 zlatých. Kromě toho odkoupil od biskupa i kus lesa ve směru k Ondřejovicícm a s ním i právo honitby. Zároveň však prodal krčmu v Širokém Brodě a věnoval se pouze zemědělství.

Byl to právě Anton Scheffer, který se pustil do stavby zámeckého objektu. Nejednalo se o nijak velkou budovu, nicméně na místní poměry měla opravdu podobu zámku. Byla to jednopatrová čtvercová budova s vysokou mansardovou střechou, kterou zdobily prvky v klasicistním stylu v podobě lizén a okenních šambrán. Obdelníkové nádvoří na severní a východní straně uzavíraly hospodářské objekty, na západní straně byl pak průchod do malého parku, který pokračoval až ke hřbitovní zdi u kostela.

Na staré mapě je východně od zámku zakresleno i velké bělidlo plátna a příze, není však jisté, zda bylo součástí areálu.

Budovu postihl požár

V roce 1867 koupil rychtu i se zámkem Moritz Krisch, jehož potomci zde sídlili až do roku 1923. Známe i jméno posledního majitele, kterým byl Max Andreas Kosma. Po válce byl objekt i jeho pozemky zestátněny a v objektu se střídaly různé organizace. Sloužil i jako rekreační středisko a po roce 1989 se stal součástí kempu.

Jenže na konci 20. století budovy vyhořely a po provizorní opravě zůstala ze zámku jen malá veranda v jihozápadním rohu budovy. Dnes je dům v soukromých rukou a existenci zámku a jeho majitelů tak spíše připomíná mohutná hrobka na hřbitově u kostela Povýšení sv. Kříže.

Spustit audio