Počátky Horních Studének jsou tajemné i pro historiky
Horní Studénky patří k obcím, které jsou položeny na náhorní plošině Zábřežské vrchoviny v její nejsevernější části. Díky tomu také vesnice dostala své jméno, protože je to osada, kdy bývají zimy dlouhé a studené.
V dějinách se však objevuje ještě i jiné pojmenování Odendorf či Deserta Villa. Obojí znamená Pustá ves. Nedaleko obce se nachází vrch s názvem Pustina a mnozí historikové spojují tento název se zmíněnými jmény uváděnými v listinách už k roku 1350. Dokonce to měla být farní ves příslušná k novému litomyšlskému biskupství. Zda se skutečně jedná o vesnici, která předcházela Studénkám, se už však patrně nedozvíme.
Další legenda mluví o tom, že současnou obec osídlili lidé z nedalekých Dolních Studének na Šumpersku, které prý do hor vyhnaly časté povodně. S sebou si pak prý přinesli i jméno své staré obce. I to je možné, nicméně důkazy pro to chybí.
A tak je jisté jen to, že obec existovala v roce 1518, kdy zábřežské panství vlastnil Ladislav z Boskovic, popustil ves Studénku a zdejší poplužní dvůr Kateřině z Dalčic a jejím synům. Obec pak patřila k panství ve Štítech a po konfiskaci pobělohorských majetků odbojné šlechty ji Lichtenštejnové přičlenili ke svému statku v Rudě nad Moravou.
Zajímavé jsou zprávy o hornostudénských dědičných rychtářích uváděné už od 17. století. Na tomto postu se vystřídaly všechny významné rody vesnice - Rýznarové, Minářové, Koubkové a další. Rychtář dohlížel na pořádek v obci, a to mohlo mít i svou stinnou stránku. V roce 1698 byly nad rychtářem Pavlem Rýznarem, jeho synem Františkem a čeledínem Janem Bendou ve štíteckém kostele zlomeny černé svíce, čímž je vyobcovali z církve za to, že měli vztáhnout ruku na posvěcenou osobu, konkrétně bludovského faráře Matyáše Sedlecia. To postižení nepopírali, namítali však, že přijel na koni ze Štítů přímo k rychtě, bušením si vynutil vstup, nadával jim, bil je karabáčem a dokonce znepokojoval rychtářku. A tak jej chytili a drželi v železech, dokud nevystřízlivěl. Krutý trest doprovázený zákazem komunikovat s okolím, navštěvovat hospody a kostel dopadl nejvíce na starého rychtáře, mladý si prý z něj nic moc nedělal. Nakonec byla, prý za tučné odstupné, exkomunikace z církve zrušena.
Obec v horách to neměla jednoduché. Zemědělství zde bylo skrovné a tak se mnozí přiživovali také domácími pracemi. Hodně obci pomáhaly také poutě k místnímu kostelu sv. Linharta. Začaly zasvěcením původně protestantského kostela patronu pastevců. První pouť je zde uváděna už v roce 1620, ale nový kostel byl dostavěn až v roce 1666. Dodnes je i se svými ambity postavenými pro poutníky v 18. století nejvýznamnější památkou obce.
Přímo u něj pak stojí kříž s půvabným českým nápisem vztahujícím se k napoleonským válkám. A naproti kostela je přízemní dům, kde se narodil 3. srpna 1895 jeden z významných rodáků Horních Studének generál Vladimír Přikryl. V první světové válce prošel legiemi, bojoval i v té druhé, kde odešel do Anglie a mimo jiné zde připravil i paradesantní brigádu, se kterou seskočil na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Za to jej komunisté po roce 1948 uvěznili. Rehabilitace se dočkal až po své smrti.
K památkám patří také rustikální kaplička z kmene stromu na dolním konci obce obestřená legendou o šťastném nalezení sochy Panny Marie, kterou z ní ukradl neznámý lupič a zmínit musíme i rodný dům zdejšího dějepisce a učitele Václava Rýznara. Obec má překrásné okolí, které se dá poznávat jak při pěších výletech, tak i na kole či na běžkách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
