Podle legendy se Hrochovu na Prostějovsku říkalo Zlatá Studně

22. červenec 2022

Hrochov je část vesnice Lipová rozkládající se na Prostějovsku v nejvyšších partiích Drahanské vrchoviny. Podle staré pověsti by se měl spíše jmenovat Hrachov, neboť za jeho vznikem prý stojí hraběnka, která si sypala hrách, aby našla cestu.

Hraběnka podle dochované legendy prý mířila na hrádek nedaleko Seče, kde měl sídlit její budoucí ženich. Chtěla vědět co je zač, ale protože oblast kolem dnešního Hrochova neznala, sypala si hrách, aby podle něj trefila zpět. Když dorazila do hrádku, uviděla, jak její nastávající jakési dívce usekl prst s prstenem a její zohavené tělo hodil na hromadu mrtvol. Pochopila, že zde pro ni není bezpečno.

Proto utekla a na cestu si vzala prsten a několik zlatých klíčů. Když podle hrachu dorazila do Hrochova, na místě obce ze strachu před lupiči vhodila klíče i prsten do lesní louže. Tak se hrochovu začalo říkat Zlatá Studně. Místní ji však podle hrachu říkali Hrachov a později Hrochov.

Jeden z nejmladších křížů široko daleko je z roku 1947

Tolik legenda. Podle historiků však obec v nadmořské výšce kolem 600 metrů ve skutečnosti byla založena pravděpodobně v letech 1660 až 1680 na lesní pasece. Majitel statku v Suchdole, Jakub Hroch Jalůvka z Melovic, ji věnoval několika osadníkům. Jméno dostala po něm. První písemná zmínka pochází právě z roku 1680. Podle dobové tradice zde v počátku stály pouze tři domy – hostinec, sýpka a pastouška.  Později se sem přistěhovalo 13 osadníků, kteří vymýtili lesy a postavili si tu další domky.

Pomník padlým ve světové válce

Nejstarší popisy hovoří o Hrochovu jako o jedné z nejchudších vesnic na Drahanské vrchovině. Malé rozlohy pozemků nebyly schopné místní obyvatele uživit. Lidé si tak přivydělávali, jak se dalo. Hodně z nich se věnovalo domácímu tkaní. S rozvojem textilního průmyslu se i na Hrochově rozmohlo domácí šití pro firmy. Domácí krejčí absolvovali náročnou cestu do města, kam nesli doma ušité oděvy, zpět si pak odnášeli nastříhaný materiál, nitě a další potřebné věci.

Do práce to měli místní daleko

Přestože obec patřila až do roku 1960 k okresu Litovel, lidé docházeli do práce do Prostějova. Kdo si chtěl zkrátit cestu, chodil do Stražiska na vlak. I tak to bylo daleko. Od roku 1926 jezdil z města do Horního Štěpánova autobus a cesta se několikanásobně zkrátila. Když však napadl sníh, byla cesta často nesjízdná a opět se chodilo pěšky.

Požární nádrž na návsi

Přesto si obyvatelé Hrochova snažili svou obec zkrášlit. Kolem roku 1843 byla vybudována zdejší kaple sv. Vavřince. Na den tohoto světce se pak do vsi chodívalo na pouť i z okolních vesnic. Farnost pro obec sídlila v nedalekém Jednově. V Hrochově byla také škola. Pozoruhodným počinem bylo zřízení kina v roce 1967. V místním hostinci se promítalo už dříve, ale v daném roce bylo otevřeno skutečné kino s kapacitou 170 míst.

Pohled k Brodku u Konice

Dnes je Hrochov jen malou osadou s malebnou návsí, která však má krásné okolí. Z luk nad vesnicí je překrásný výhled do nivy Moravy ale také třeba na Nízký Jeseník i do Moravské brány. Na lukách v jarních měsících kvete mnoho chráněných rostlin. Okolní lesy jsou plné hub a zdejší cesty brázdí cyklisté. I když se tady říkávalo, že Hrochov je na konci světa, je to konec nesmírně krásný, který stojí za byť jen krátkou zastávku.

autor: kbz
Spustit audio