Pohanské obětiště nad Hluzovem podle pověsti později využívali nekatolíci
Osada Hluzov je dnes nedílnou součástí nedalekého Černotína. Vlastně s touto obcí už dokonce i splynula. Přesto jsou dějiny Hluzova do jisté míry samostatné a také dodnes se tyto dvě části i přímo v obci rozlišují.
Osídlení Hluzova můžeme díky archeologickým nálezům směřovat minimálně do mladší doby kamenné. Stopy lidské přítomnosti nám sice neprozrazují moc o tom, jak zde lidé žili, zda se jedno o trvalé osídlení či jen přechodný stav, nicméně stejně jako další osady kolem Bečvy je i Hluzov pravděpodobně osídlen již odpradávna. I nepopíratelná blízkost osady k hranickému kostelíčku poukazuje na to, že zdejší kraj byl postupně kolonizován už poměrně raných historických dobách, snad už v 11. století. Podle některých badatelů o tom svědčí í jména některých polních tratí nazývaná Mnichovec či Kněsky, které by mohly odkazovat na hospodářskou příslušnost k první, tehdy ještě církevní vrchnosti v Hranicích.
Budeme-li se ovšem striktně držet historických faktů, je Hluzov poprvé zmíněn v listinách až ve 14. století. Obec je položena na jižním svahu Hluzovského kopce a díky poloze má docela příjemné klima. To svědčilo zemědělství a chovu dobytka – oboje bylo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel.
O obci v dávných časech se toho mnoho neví. Podle dobových zpráv zde patrně již od počátků vesnice existoval vrchnostenský hospodářský dvůr. Dvůr, stejně jako celá obec se později stala součástí helfštýnského panství, se kterým sdílela všechny osudové proměny.
Obec byla vždy propojena se sousedním Černotínem. Zpočátku docházeli zdejší obyvatelé na mše do hranického kostelíčka, kde byli i pohřbíváni. Spolu s celým panstvím byli i hluzovští v 16. století protestanty. Rekatolizace byla bouřlivá, provázená dokonce vzbouřením proti vrchnosti reprezentované kardinálem Ditrichštejnem.
Od roku 1868 chodí hluzovští do současného kostela v Černotíně. Také místní děti sem chodily do školy, v samotném Hluzově škola nebyla. Od roku 1882 bylo povoleno sloužit mši svatou i kapli sv. Anny, kterou najdeme uprostřed osady.
Kromě kaple zde objevíme i další památky. Přímo u ní stojí sochy Panny Marie a sv. Antonína. Socha Panny Marie Hostýnské nedaleko pak patří k nejvýstavnějším v obci. Pozoruhodně je koncipován také zdejší pomník padlých a kromě něj a dalších drobných sakrálních staveb zde najdemem také ukázky původního zemědělského nářadí včetně starého žentouru, který je krásným dokladem využití pohonné síly tažných zvířat v domácnostech.
Od roku 1966 je osada součástí Černotína. Stále jsou však hranice obou obcí i pro náhodného návštěvníka znatelné. Přes Hluzovský kopce vede oblíbená cyklotrasa směřující z Hranic do Nového Jičína, odkud jsou krásné výhledy do kraje. Mimochodem, tomuto kopci se kdysi říkávalo Chrámová hora a říkalo se, že zde bylo pohanské obětiště. Po třicetileté válce se zde měli scházet protestanté na tajných bohoslužbách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka