Pokojové květiny v zimě odpočívají. Uschnout ani shnít by ale neměly
Zima bývá často pro naše pokojové květiny zátěžovou zkouškou. V místnostech se přes den mění teploty i o více stupňů, topení vysušuje vzduch a slunce také moc nesvítí. Co dělat, aby se domácí zeleň ve zdraví dožila jara? Odborníci radí péči nepřehánět. Většina rostlin totiž odpočívá.
Pokud se rostlinám nedostává světla, jejich růst se zpomalí. Je proto ideální přenést je do chladnějšího prostředí. Takovou možnost ale samozřejmě každý nemá. „Tak je necháme tam, kde jsou, akorát snížíme zálivku. A nehnojit,“ radí jihlavská květinářka Bára Konečná. Mezi pokojovými květinami, které by měly ve vytápěných místnostech je velký výběr. Jsou to například takové stálice, jako jsou draceny, tchyniny jazyky, fíkusy nebo různé lopatkovce.
Rostliny, které mají kmínek nebo hlízy v kořenech, zaléváme, až když je téměř vyschlá. Potom jim ale vody dodáme opravdu dostatečné množství. „Krupnutí sem, krupnutí tam, to ne. Opravdu jednorázové zásadní zálivky, kdy ta rostlinka dostane dostatek vláhy do svých zásobáren,“ říká Bára Konečná s tím, že i při takové zálivce si dává pozor. „Radši kytku vysuším, než bych ji přelila,“ dodává. Rostlinu téměř suchou je totiž ještě možné zachránit. Co shnije, už nikdo nevzkřísí.
Rostliny, které mají listy nebo stonky plstnaté, je třeba zalévat do misky. Příkladem jsou africké fialky nebo rýmovník. V tomto případě je pravidelná zálivka nutná, protože například fialka kvete i v zimě. Bára Konečná má pro zalévání „babskou“ radu: „ Říkám tomu prstíková metoda. Nebát se vrazit prst do květináče a zjistit, jak na tom ta rostlina je,“ radí. Někdy se totiž stává, že na povrchu je hlína suchá, ale kořeny zahnívají.
V zimě také není vhodné pokojové rostliny rosit. Podle Báry Konečné je vhodnější dát mokrý ručník na topení a místnost zvlhčovat. Při podlahovém vytápění je pak možné na širší misku nasypat kamínky nebo keramzit, ve kterém se bude voda držet a postupně odpařovat. Vytvoří se tak vlhkost přímo kolem konkrétní rostliny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.