Poskytnout případnou pomoc i po své smrti? Každý ať se svobodně rozhodne

25. duben 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dárcovská konzultantka tansplantačního centra Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Monika Hrabalová, Ph. D.

Poměrně málo se ví a jen velmi opatrně se mluví o situaci, kdy člověk odchází ze světa a může být zvažován coby potenciální dárce orgánu či orgánů. Stejně tak není velkého povědomí o možnosti takové dárcovství odmítnout ještě za života.

Erudovaní a soudní odborníci v oblasti transplantací by rádi, aby každý z nás hluboce zvážil, zda je ochoten ještě posmrtně posloužit velikým a důležitým darem – ponechat zde k dispozici orgán anebo více orgánů za účelem transplantace potřebnému živému příjemci.

Z transplantačního zákona (285/2002 Sb.) vyplývá princip tzv. předpokládaného souhlasu – princip, kdy orgány zemřelého (kadaverozního) dárce mohou být použity pro potřeby pacientů – čekatelů na transplantaci.

Téma podrobněji vysvětluje Koordinační středisko transplantací (KST).

Je však možno vyslovit s tím za života aktivní nesouhlas, a to registrací v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (NROD).

„Vidím jako velmi důležitý moment, že každý člověk má svobodnou možnost opravdu velmi pečlivě a sám za sebe zvážit svůj postoj k takto zásadní věci,“ přemýšlí ve vysílání i dárcovská konzultantka Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Monika Hrabalová.

A tou zásadní věcí je právě ono důležité rozhodnutí – jsem smířen s možností poskytnout takový dar?

autor: Bořek Volný
Spustit audio