Poskytnout případnou pomoc i po své smrti? Každý ať se svobodně rozhodne

Dárcovská konzultantka tansplantačního centra Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Monika Hrabalová, Ph. D.
Dárcovská konzultantka tansplantačního centra Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Monika Hrabalová, Ph. D.

Poměrně málo se ví a jen velmi opatrně se mluví o situaci, kdy člověk odchází ze světa a může být zvažován coby potenciální dárce orgánu či orgánů. Stejně tak není velkého povědomí o možnosti takové dárcovství odmítnout ještě za života.

Erudovaní a soudní odborníci v oblasti transplantací by rádi, aby každý z nás hluboce zvážil, zda je ochoten ještě posmrtně posloužit velikým a důležitým darem – ponechat zde k dispozici orgán anebo více orgánů za účelem transplantace potřebnému živému příjemci.

Z transplantačního zákona (285/2002 Sb.) vyplývá princip tzv. předpokládaného souhlasu – princip, kdy orgány zemřelého (kadaverozního) dárce mohou být použity pro potřeby pacientů – čekatelů na transplantaci.

Téma podrobněji vysvětluje Koordinační středisko transplantací (KST).

Je však možno vyslovit s tím za života aktivní nesouhlas, a to registrací v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (NROD).

„Vidím jako velmi důležitý moment, že každý člověk má svobodnou možnost opravdu velmi pečlivě a sám za sebe zvážit svůj postoj k takto zásadní věci,“ přemýšlí ve vysílání i dárcovská konzultantka Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Monika Hrabalová.

A tou zásadní věcí je právě ono důležité rozhodnutí – jsem smířen s možností poskytnout takový dar?