Poskytnout případnou pomoc i po své smrti? Každý ať se svobodně rozhodne
Poměrně málo se ví a jen velmi opatrně se mluví o situaci, kdy člověk odchází ze světa a může být zvažován coby potenciální dárce orgánu či orgánů. Stejně tak není velkého povědomí o možnosti takové dárcovství odmítnout ještě za života.
Erudovaní a soudní odborníci v oblasti transplantací by rádi, aby každý z nás hluboce zvážil, zda je ochoten ještě posmrtně posloužit velikým a důležitým darem – ponechat zde k dispozici orgán anebo více orgánů za účelem transplantace potřebnému živému příjemci.
Z transplantačního zákona (285/2002 Sb.) vyplývá princip tzv. předpokládaného souhlasu – princip, kdy orgány zemřelého (kadaverozního) dárce mohou být použity pro potřeby pacientů – čekatelů na transplantaci.
Téma podrobněji vysvětluje Koordinační středisko transplantací (KST).
Je však možno vyslovit s tím za života aktivní nesouhlas, a to registrací v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (NROD).
„Vidím jako velmi důležitý moment, že každý člověk má svobodnou možnost opravdu velmi pečlivě a sám za sebe zvážit svůj postoj k takto zásadní věci,“ přemýšlí ve vysílání i dárcovská konzultantka Fakultní nemocnice Olomouc MUDr. Monika Hrabalová.
A tou zásadní věcí je právě ono důležité rozhodnutí – jsem smířen s možností poskytnout takový dar?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
