Potřebujeme podpořit, nepotřebujeme litovat, říká za onkologické pacienty Jitka Plášková

„Řekněte světu - mám rakovinu, smiřte se s tím,“ to je její strategie. Diagnózu kolorektální adenokarcinom s metastázemi v játrech se dozvěděla před dvěma roky. Má za sebou dvacet devět chemoterapií a další léčbu. Nevzdává to.

Řadu let Jitka Plášková, ještě pod svým dívčím jménem Pospíšilová, moderovala v několika komerčních rádiích, potom si doplnila vzdělání a pracovala jako asistentka žáků s nejrůznějšími poruchami na základní škole. „V okamžiku, kdy to začalo fungovat, a já jsem byla šťastná v novém povolání, tak mě dostihla rakovina. Tenkrát jsem si řekla, že je to od života nespravedlivé,“ vzpomíná.

Oslovil ji projekt brněnského Masarykova onkologického ústavu Nebýt na to sama, který pomáhá ženám během onkologické léčby i po ní. „Nejde jen o volnočasové aktivity, ale třeba taky o to, aby se ženy cítily a vypadaly dobře.“ Do poradny může zavolat kdokoli ze všech koutů republiky.

Každá chvilka z času, který Jitce Pláškové zbývá, je pro ni drahocenná. „Vím, že jsem nevyléčitelný pacient, a tak musím přijmout fakt, že můj život skončí dřív, než jsem předpokládala,“ říká otevřeně. „Jde o to si to správně nastavit v hlavě a neztrácet optimizmus.“ Zdůrazňuje, že bez pomoci manžela by všechno zvládala mnohem hůř.

autor: voj
Spustit audio