Povinná docházka, celibát učitelek i tresty rákoskou aneb škola dnes a před 150 lety
Po dvouměsíčních prázdninách děti znovu usedají do školních lavic. Ohlédnutí do historie připomíná, že v roce 1774 zavedla Marie Terezie všeobecnou školní docházku. Povinnou se stala až v roce 1869.
„Pokud dítě dlouhodobě školu nenavštěvovalo, rodiče mohli být sankcionováni – buď finančně, nebo jim hrozil trest odnětí svobody na 24 až 48 hodin,“ říká historik Ivan Puš. Docházka se v českých zemích prodloužila ze šesti na osm let a zavedla se také tělesná výchova, povinná pouze pro chlapce.
Čtěte také
Významným rozdílem oproti dnešku bylo školné. Platilo se téměř všude – na veřejných i soukromých školách. Novinkou byla povinná odbornost učitelů, kteří museli projít učitelskými ústavy.
Koncem 60. let 19. století začaly vyučovat i ženy, tehdy nazývané literní učitelky či industriální učitelky. Objevila se však i pravidla, která by dnes působila absurdně – takzvaný celibát učitelek. Pokud se učitelka provdala, nesměla dál učit. Zrušen byl až v roce 1919 zásluhou Františky Plamínkové.
Čtěte také
Součástí tehdejší školy byly i tělesné tresty. „Byly zrušeny v 70. letech 19. století, ale realita byla jiná – používaly se i hluboko do 20. století,“ upozorňuje Puš. Nejčastěji šlo o švihání metlou nebo prutem. Někteří reformátoři sice tresty obhajovali, ale doporučovali je „s rozumem“ – dítě mělo být potrestáno tak, aby zvládlo fungovat po zbytek dne. Míra přísnosti pak záležela hlavně na osobnosti učitele.
Školní rok tehdy začínal v polovině září a končil v polovině července, prázdniny tedy trvaly zhruba dva měsíce. Učitelé na jeho konci měli povinnost žáky poučovat o možných nebezpečích. Na konci 19. století se tak v kronikách objevují například výstrahy, aby děti „neházely písek před jedoucí automobily“ nebo „nevstupovaly do dráhy kol“.
Jak přesně se lišil tehdejší školní den od dnešního? Co znamenala všeobecná školní docházka Marie Terezie a proč nebylo možné ji ještě v 18. století vymáhat? Poslechněte si v přiloženém audiu výše.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
