Prameny ve Velkých Losinách prý objevil prašivý kůň. Léčí se zde jimi dodnes
Velké Losiny jsou známou obcí pod Jeseníky, které proslavil, zdejší zámek, ruční papírna ale zejména lázeňská tradice. Lázně jsou odpradávna spojeny s vodou, a tak jsme se vydali pátrat po losinských pramenech, po jejich historii i pozoruhodnostech.
Nejprve pověst. Podle ní za proslulostí místní vody stojí příběh sedláka a jeho koně, který onemocněl prašivinou. Sedlák se obával, aby mu koník nenakazil další zvířata ve stáji a tak nebohé koně vyhnal ze dvora s tím, že se o něj postará divoká zvěř. Připomeňme, že v té době se ještě lesy pod Jeseníky vlky a medvědy jen hemžily. Vše ale dopadlo jinak, kůň veden jakýmsi vnitřním puzením se dopotácel na louku, na níž podzemní voda vytvářela rozsáhlou bažinu. Snad se chtěl jen ochladit. A tak si lehl do tůně a zůstal tam tři dny ležet. Léčivá voda mu dodala sílu, kůň se vzchopil, začal se válet v rašelině a nakonec vesele vyskočil a napásl se na louce. Po několika dnech, ve kterých vodu i pil, mu narostla nová kůže a vředy zmizely. Zcela uzdravený se koník se vrátil ke svému hospodáři. Ten byl překvapený ale zároveň i mazaný. A tak jej napadlo, že když voda uzdravila koně, uzdraví i člověka. A tak zde prý založil tradici vodoléčby.
Tolik pověst. Pravdou je, že o zvláštních pramenech ve velkých Losinách se vědělo odpradávna. Zprávu o tom máme i v knize O vodách hojitelných neb teplicech moravských zemského lékaře Markrabství Moravského Tomáše Jordána z Klausenburku z roku 1580. Připomeňme, že právě v tomto čase rod pánů ze Žerotína definitivně zbavuje Velké Losiny a okolní panství příslušnosti k Šumperku a stává se neomezeným pánem na zdejším domíniu. A protože losinští Žerotínové byli podnikaví (založili mimo jiné i papírnu a další provozy), proč by nevyužili bohatství zdejších pramenů. A tak zde vznikají první provizorní lázně. Dojíždějí sem hosté z okolí ale také ze vzdálenějších měst – třeba z Brna.
Lázně se dále rozvíjely, ale tuto kapitolu, byť s prameny úzce souvisí, si necháme na jindy.
Dnes se pojďme vydat za prameny. A není to tak jednoduché, jak by se zdálo. Pramenu ve velkých Losinách napočítáme podle dostupné literatury celkem pět. Uvádí se i šest pramenů – konkrétně Eliška, Petr, Dobra, Žerotín, Karel a Marie Terezie. Všechny prameny jsou při trošce pozornosti k nalezení v zámeckém parku. Ten je mimochodem nazýván druhé Průhonice díky množství kvetoucích azalek a rododendronů, které vychutnáte zejména koncem května.
Průvodce parkem vás zavede neomylně k altánku, kde vytéká pramen Karel. Je to vlastně jediný pramen, který můžete ve Velkých Losinách ochutnat. Stejně jako ostatní velkolosinské prameny má i Karel vysoký obsah sirovodíku ale i dalších prvků. Upřímně, napil jsem se, ale ten zápach je docela výrazný, takže jen z léčebných důvodů.
Jak je to ale s dalšími prameny? No jsem zjistil až po dotazu na recepci velkolosinských lázní. Nejdůležitějším pramenem pro současné lázně je ten, který nese jméno zakladatele lázní – tedy pramen Žerotín. Najdeme jej v prosté boudě na louce mezi lesem a potokem v parku. Jedná se vlastně o vrt do hloubky 1000 metrů, odkud je čerpána kvalitní voda s teplotou 36.2 stupně. A s tou se v lázních dělají divy. Léčí se nejen různé choroby, ale navíc tuto vodu najdete i v krytém bazénu v lázních a ve venkovním termálním koupališti. Mimochodem, voda z Velkých Losin je prý nejteplejší vodou na Moravě, takže další prvenství pro zdejší přírodu.
A co ty ostatní prameny? Prozatím odpočívají. Najdete je parku na různých místech v podobě zaplombovaných vrtů. Síla pramene Žerotín je odsoudila k odpočinku.
Každopádně procházka po velkolosinském lázeňském parku stojí za to. A když pod pavilonem Šárka narazíte na hromadu kamení, ze kterého vytéká teplá voda. To je také voda z pramene Žerotín, jenže vytéká z bazénu v lázeňské budově. Doporučujeme tedy respektovat tabulku a nepít ji. Ne vše co se tak tváří je pramen minerální vody.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.