Před 280 lety došlo k rozdělení Slezska. V mnoha aspektech přetrvávají důsledky dodnes
Právě před 280 lety byla vratislavským mírem uzavřena první etapa tzv. slezských válek. Kvůli prohře rakouských vojsk byla Marie Terezie nucena tehdejšímu pruskému králi Fridrichu II. odstoupit velkou část Slezska. Důsledky této události jsou dodnes znatelné zejména na Jesenicku, Osoblažsku ale i v dalších částech země, které se od té doby říkalo Rakouské a později i české Slezsko.
Po smrti císaře Karla VI. Bez mužského potomka nastoupila na základě dojednané pragmatické sankce na jeho trůn dcera Marie Terezie. Sousedé Rakouska začali cítit šanci a vrhli se na oslabenou zemi ze všech stran.
Na severu tehdy vládnul mocnému Pruskému království Fridrich II. Ten nabídl Marii Terezii uznání Pragmatické sankce, finanční odškodné i podporu proti útokům nepřátel. Chtěl za to jediné, postoupení Slezska, na které si dělal nárok podle smluv, které byly uzavřeny po vymření někdejšího Piastovského rodu.
Fridrich očekával, že Marie Terezie jeho požadavkům nevyhoví a tak již 16. prosince 1740 vpadl bez vyhlášení války do Slezska, které během šesti týdnů zcela ovládl. Narychlo shromážděná rakouská armáda pod vedením podmaršála Neipperga podlehla v roce 1741 Prusům v bitvě u Mollwitz a následně uzavřel s rakouskem příměří, na jehož základě se monarchie vzdala Dolního Slezska. Rakouská vojska se stáhla, pruská vojska poté přezimovala ve východních Čechách.
Jenže už začátkem roku 1742 Fridrich II. vpadl na Moravu a obsadil Olomouc. Následně táhl do Čech, kde se v bitvě u Chotusic střetl s rakouskou armádou, kterou porazil, a tak byla Marie Terezie nucena uzavřít ve Vratislavi 11. června 1742 příměří, potvrzené později berlínskou mírovou smlouvou. Pro rakouskou monarchii to byla katastrofa. Ztratila Kladsko a téměř celé Slezsko.
„Zahrádku mi vzali a plot mi nechali.“
Rozdělení Slezska bylo následně provedeno podle návrhu komice, která stanovovala nové hranice. Je pozoruhodné, proč Fridrich II. nechtěl zabrat Slezsko celé. Ta malá část, která však Rakousku zůstala, byla docela ochromena, neboť ztratila přirozenou návaznost na zbytek Slezska, které bylo jejím největším obchodním partnerem. Trefně to na inspekční cestě po rozdělení okomentoval v dopise budoucí císař Josef II., který napsal matce větu: „Zahrádku mi vzali a plot mi nechali.“
Rozdělení země přineslo velké problémy nejen vládnoucímu rodu, ale zejména místním obyvatelům. Na druhou stranu je však donutil k větší aktivitě při rozvoji regionu. Ten přestal být krajem se skomírajícím hornictvím a začal se rozvíjet zejména v oblasti textilního průmyslu.
Naštěstí hranice na sever nebyly zcela uzavřeny a tak obchod přece jen pokračoval. Na Jesenicku a Javornicku, kde došlo k rozdělení přirozeného panství se sídlem v Nyse, se rozvinula původní nevýznamná městečka do podoby nových sídel.
Přesto však v lidech v kraji zůstal pocit, že jsou na okraji zájmu i světa. To platilo i v letech mnohem pozdějších, kdy došlo k totální výměně obyvatelstva nejen na české, ale i na tehdy už polské straně hranice. Odtržení přes proklamovanou bratrskou spolupráci obou národů pokračovalo.
Dnes, kdy jsou obě země součástí Schengenského prostoru volného pohybu se sice Slezsko má šanci zase více propojit, zdá se však, že hranice jsou v lidech stále ještě hluboce zakořeněné. A tak výsledek dělení, ke kterému došlo před 280 lety, platí vlastně dodnes.
Podrobnosti a zajímavé informace nejen o rozdělení Slezska, ale i o následném rozvoji slezské země přináší další díl cyklu Přímo z místa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
