Před sedmdesáti lety získal olomoucký orloj nečekanou podobu v duchu socialistického realismu

9. května 1955 v 10 hodin dopoledne sestoupili zástupci komunistické strany a vedení města Olomouce z obřího podia před radnicí a před zaplněným náměstím strhli slavnostně plachtu z nově opraveného čtrnáctimetrového orloje. Ihned zaujala folklorně laděná mozaika složená ze čtyř milionů skleněných kostiček. Místo evangelistů se točí v kruhu proletáři – dělníci, rolníci, chemik či mlékařka.

Figurky na olomouckém orloji|foto:Aleš Spurný, Český rozhlas

Kalendář odkazuje také na narození Stalina, Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Místo zamýšlené Internacionály, ovšem slyšíme ze zvonkohry hanácké písničky. Na stěně goticko-renesanční radnice s novogotickými prvky působí obnovený orloj v duchu socialistického realismu kontroverze i mezi současnými obyvateli a návštěvníky města.

Kalendář na olomouckém orloji|foto:Aleš Spurný, Český rozhlas

Vůbec naposledy se vzhled olomouckého orloje původně z 15. století změnil po druhé světové válce. Impulsem k poslední úpravě byla nepravdivá legenda, že ustupující německá armáda na konci války orloj nevratně a těžce poškodila střelbou. To vyvrací historik Radim Himmler. Říká, že orloj byl sice za druhé světové války poničený, ale ne natolik, aby se musel přestavovat tak razantním způsobem.

Zakázku nakonec získal malíř z nedalekého Svatého Kopečka Karel Svolinský. Karel Svolinský vycházel ještě z tradic 19. století. Měl v té době veliké zkušenosti i s monumentální tvorbou, třeba pro vitráže katedrály svatého Víta v Praze. Opravy stroje se ujal hodinář a jeden z mála neodsunutých olomouckých Němců Konrad Schuster.