Premiéra může být i derniéra. Když píšu operu, myslím hlavně na umělce a prostor, kde se bude hrát poprvé, říká Vít Zouhar

20. duben 2023

Neloudej se s tím skládáním tolik, říkal mu kdysi jeho otec Zdeněk Zouhar (1927 – 2011). Jestli je však pro muzikologa, skladatele, majitele Ceny Alfreda Radoka a prorektora Univerzity Palackého Víta Zouhara něco typické, pak je to pracovitost. Ve svých sedmapadesáti má na svém kontě přes šedesát orchestrálních skladeb a jedenáct oper, čtrnáct let také učil hudbu v Grazu. Do Vizitky ho pozval Michal Bureš.

Vít Zouhar komponuje, ale věnuje se také edukační práci. Zasloužil se o vznik projektu Slyšet jinak, který dětem dává možnost stejné kreativity, jakou dostávají od výtvarné výchovy, a postaral se také o vydání korespondenci svého otce s Bohuslavem Martinů (1890 – 1959).

Čtěte také

Ti dva se seznámili, když bylo Zdeňku Zouharovi osmadvacet; Zouhar požádal o generaci staršího Martinů o komentář k jeho Písničkám o lásce. Záhy si začali pravidelně psát. „O vydání jejich korespondence táta v minulosti uvažoval, ale nedospěl k tomu. Poprosil jsem ho alespoň o komentář, ale on mi předal jen jednu á čtyřku. A tak začala nesmírně zajímavá práce,“ říká. Ve Vizitce pak zazněl úryvek z jednoho psaní, v němž se Martinů pana Zouhara ptal na názor ohledně kantáty Otvírání studánek.

V minimalismu jako doma

K hudbě měl Vít Zouhar díky tatínkovi – skladateli i mamince – tanečnici blízko, jednu dobu prý s partiturou v ruce jezdil dokonce i tramvají. Základy skladby dostal doma, na JAMU pak studoval u profesora Miloslava Ištvana – velkorysého, pevného a inspirativního muže, který jej do ničeho netlačil, jeho počínání jen usměrňoval.

Čtěte také

Vít Zouhar zdůraznil, že s otcem mají společnou práci se spontaneitou a hudba je pro ně zdrojem energie, nedá také dopustit na tatínkův názor ohledně skladatelské univerzality. Jeho hudební jazyk je ale jiný, parketou Víta Zouhara je minimalismus a postmoderní hudba. Ostatně i proto se po absolutoriu JAMU vydal na studia elektronické hudby do rakouského Grazu. Tam pak čtrnáct let působil coby pedagog. Ve Vizitce mluvil i o svých minulých i aktuálních skladatelských počinech. Při komponování myslí hlavně na místo, kde se bude jeho kus hrát, a dané umělce. „Třeba naše opera La Dafne se v Brně hrála devět sezon, může se ale stát, že premiéra je zároveň i derniéra.“

 

Spustit audio

Související