Přemysl Sobotka v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám všem, kteří jste nezapomněli a taky dnes jste si naladili náš pravidelný Tandem. Dneska je totiž významný den, a tak se sluší mít i významného hosta. Jeho krédo, se kterým vstupoval do veřejného života, je: "Jako lékař i jako politik jsem přísahal, že lidem budu pomáhat a ne škodit." Myslím, že mohu říct s klidným svědomím a bez jakéhokoli patolízalství, že můj host své krédo skutečně plní. Jsem rád, že mohu přivítat v Tandemu předsedu Senátu České republiky, doktora Přemysla Sobotku. Dobrý den. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Dobrý den. A děkuju za pozvání. A on je to nejen významný den, ale také státní svátek, na to bysme neměli zapomínat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak, já se k tomu za chviličku chci dostat. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já se omlouvám, pane redaktore. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebojte se, nebojte se. Jsem samozřejmě rád, že jste pozvání přijal, a věřím, že ani vy nebudete litovat času, který dnes Tandemu věnujete. Všem posluchačům přeju hezký poslech a příjemnou jízdu. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska máme opravdu významný den a jak správně řekl předseda Senátu České republiky, doktor Sobotka, je to státní svátek. Ale i o státním svátku nebudu dělat až tak velkou výjimku a naše povídání spolu na Tandemu začneme, tak jako vždycky začínáme, dětstvím. Čili vaším dětstvím samozřejmě. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
To už je dávno. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Mladé Boleslavi, viďte, to bylo? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Tam jsem se narodil za války, ale hned v červnu 1945 táta nás vzal s bratrem a odjeli jsme do Liberce, takže já jsem vlastně v době, kdy jsem začal vnímat svět, už byl Liberečákem. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Považujete se za Liberečáka spíš? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Absolutně ano. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste prožíval vlastně takový ty nejvnímavější doby. Pamatujete se, co tak vaše paměť sahá, co nejdál, čím byste chtěl bejt? Byl jste z lékařské rodiny, že jste potom šel na medicínu? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Z lékařské ne, táta byl středoškolský profesor zlikvidovaný v osmačtyřicátým a máma taky měla velký problém, protože oba byli významní sokolové. Takže strejda byl doktor a tam jsme jezdili na prázdniny do Kolína a tam jsem viděl ty bílé pláště a bylo mi asi 11, 12 a mě to zaujalo a řek jsem si já budu doktorem. No, a ono se to splnilo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, protože některý děti ten bílej plášť spíš vyděsí. A vás inspiroval, to je hezký. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Tam byla ještě jedna věc, jestli můžeme vzpomínat ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jasně. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
... že strejda bydlel přímo proti vchodu do nemocnice kolínské a Kolín, to je taková klasická i zemědělská zóna a on byl primářem na plicním oddělení a to jsou chroničtí většinou nejenom pacienti a najednou někdo zazvoní a přines vajíčka. Pak někdo zazvonil, přines koroptev, zajíce, dneska se tomu říká korupce. Tenkrát to bylo standardní a já si myslím, že to v mnoha oblastech ještě je standardní. A mně se taky líbilo, že najednou přišly ty vajíčka a to a protože Kolíňáci, mí příbuzní, to nejedli moc, tak nám to posílali do Liberce. A teď si představte, co se zajícem, že jo, tak se pověsil za nohy z okna a tím jsme výrazně dráždili soudruhy, protože normálně jsme měli bejt hladová rodina zlikvidovaná a měli jsme tam tohle to docela pohodové. Takže Vánoce jsme si prožívali na zvěřině. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ta touha toho malého Přemysla byla opravdu od dětství tedy jaksi dostat se do bílého pláště. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Od těch deseti jedenácti, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli je to jasný úplně. Nebyla nějaká odchylka? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já jsem neměl žádnou, žádnou jako v hlavě jinou ... Možná že v těch šesti, pěti, osmi ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale když jste rozum bral. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Když už jsem rozum bral, ale já jenom bych vás rád upozornil, já jsem strašně rychle rostl, takže já od dvanácti třinácti let mám tuhle výšku, co mám dneska. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já mám 187 výšky a tehdy jsem měl tak 63 kilo. Dovedete si představit, že jsem mohl být přijat do komparsu na natáčení jakýchkoli válečných filmů a ... 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale taky do basketbalových a volejbalových týmů. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
No, tak to bylo moje krédo, že jo, takže jsem začal, začal, když jsem opustil své hudební vzdělávání, protože v první třídě jsem se zamiloval do své učitelky a ona hrála na housle a já že budu hrát teda taky na housle. Hudební sluch nemám a ty housle přeci jenom potřebují hudební sluch. Přesto mě rodiče dali do houslí, jak se říkalo, a mně to moc nebavilo. Přesto jsem 5 let vydržel chodit do houslí a jednu zimu, když byla klouzačka krásná, tak jsem na tom pouzdru jezdil a domů jsem přines třísky, takže jsem skončil s houslemi a začal jsem hrát a piano. A tam jsem se už v té době přesunoval ke sportu, k volejbalu, a tak jsem si vždycky zavázal palec, šel se omluvit do piana a běžel jsem hrát volejbal. Takže jenom jsem odskočil. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že ty naše osudy byly v tomhle tom podobné. Taky jsem se zamiloval v první třídě do paní učitelky, tak jsem začal chodit do houslí, ale já skončil hned po měsíci tím, že jsem jenom housle držel naštěstí, a taky jsem začal hrát basket, a taky měřím 187 centimetrů. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Opravdu? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, opravdu, tak to je ale tak všechno, co nás tak spojuje. Zatím tedy, uvidíme, možná, že přijdeme na něco dalšího.

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Jasný. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je mým dnešním hostem předseda Senátu České republiky, pan doktor Přemysl Sobotka, tak pochopitelně si dnešní významný státní svátek o něm popovídáme. A já ale na úvod řeknu možná trošičku takovou svatokrádežnou větu. Já si myslím, že dneska se k těm státním svátkům stavíme dost tak jaksi bokem, macešsky, už nás to tak příliš jaksi nevzrušuje a nechodí se do průvodů a tudíž se to jaksi asi považuje, ten státní svátek za něco takového, jenom za volný den. Ale já mám takový pocit, že asi by to tak být nemělo. Jak vy třeba sám, pane předsedo, ten státní svátek vnímáte a jak bychom ho asi měli my vnímat? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Tak strašlivě mě mrzí, že ani ve školách, ani doma v rodinách se na toto datum neupozorňuje, protože tam je základ toho, aby ty děti vnímaly, že něco v osmnáctém roce vzniklo a že to je unikátní a že vlastně v té době jsme se vrátili, protože svoji samostatnost jsme měli za království českého a najednou jsme byli standardní evropskou zemí. Sice geograficky strašně podivnou až na Podkarpatskou Rus, možná, že velmoce si myslely, že budeme nárazníkem, a ono se to historicky potom v těch dalších letech ukázalo, že ano. Mě mrzí, že lidé vůbec obecně a ať už jsou to mladí nebo starší, zapomněli, že ty symboly Československa, dneska České republiky, že mají svůj obrovský význam a když jsme někde na nějaké akci a hraje se státní hymna a já vidím, jak lidi mají na hlavách klobouky, čepice a klidně pochodují, já si říkám do prčic, pardon za slovník, posluchači, tak já si říkám to přeci není možný, vždyť to je něco, co nás drželo, ať už za druhé světové války nebo za komunisté, že jsme vzpomínali na něco, co bylo krásné, příjemné. Stejně tak vlajka. To jsou přeci symboly. Stejně tak prezident, instituce a vzpomínat na prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, to bylo u nás doma běžné, stejně tak jako na Beneše. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že ta vlajka a ta hymna přichází na pořad dne bohužel jenom když vyhrajeme nějakej hokej nebo fotbal. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
No, tak samozřejmě tam to také patří. Mně se strašně líbí, že v těch sportovních utkáních všichni najednou tu hymnu a dokonce se tam i postaví a zpívají a ty vlajky, ale já se přiznám, že jsem nikdy na těch sportovních utkáních neviděl evropskou vlajku. Tak zdá se, že ta loajalita k té zemi, kde se lidi narodili, kde žijí, že je ještě velmi, velmi tvrdá, ale měla by být i při těch takzvaných výročích a nemělo by to bejt, jenom když vyhrajeme a skákáme a kdo neskáče, není Čech. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím si myslíte, že to je, že ta úcta k tomu státnímu svátku a možná tím pádem ruku v ruce s tím i vůbec v té historii tak trochu ochladla? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Tak žili jsme 40 let v pokřivené společnosti s pokřiveným výkladem historie a všechny ty symboly té první republiky, ty vymizely z čítanek, z dějepisu, ze všeho a bylo to jenom vítězná komunistická strana a já nevím co všechno. A lidi k tomu našli podvědomý, anebo vědomý odpor. A ono to v nás bohužel zůstalo. Já trošku s nadsázkou říkám, že v devadesátém roce, když se startovalo, že ekonomiku spravíme, ale že to myšlení lidí bude trvat dlouho. Tehdy jsem říkal, že musí umřít dvě generace, v roce 2005 jsem říkal tři generace musí umřít a bohužel to vždycky postihne mně. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dnešním slavnostním Tandemu u příležitosti státního svátku 28. října je hostem Tandemu předseda Senátu České republiky, doktor Přemysl Sobotka. Samozřejmě jste byl lékař, potom když jste nastoupil svou kariéru, myslím už profesní, lékař velice úspěšný. V Liberci jste se dokonce stal primářem oddělení. Když už člověk dosáhne takového niveau profesního, tak většinou jaksi je s tím tak spokojen, že si říká, proč by ho opouštěl. A vy jste přesto opustil velkou kariéru pro politiku. Kde se to v člověku tak nějak tak jako zlomí? A kde si řekne aha, tak tady mám asi poslání jiné? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já nechci říkat geny, ale určitě výchova mě zasáhla, protože u nás doma se mluvilo vždycky velmi otevřeně, jak už jsem se mínil, v roce 1948 po únoru táta byl zlikvidovanej ze školy a máma také na tom nebyla moc dobře. Takže my jsme doma byli vychováváni k velkému odporu ke komunistům, k ideologii jako takové a táta mě postavil, bylo mi možná jedenáct dvanáct, ke své nádherné knihovně a řekl: "Tohle si přečti, to ti ani komunisti z hlavy nevymlátěj." A já jsem čet knížky, které ve zvyku neodpovídaly, ale přesto jsem si z toho cosi uchovával. No, a když jsem 1. srpna 1968 měsíc po promoci nastoupil v Liberci, protože jsem chtěl dělat chirurgii, tak na chirurgii, a jednadvacátého přijeli nás osvobodit od kontrarevoluce soudruzi, tak v Liberci byla velká válečná chirurgie. Tam je 9 mrtvých a bylo 50 zraněných a tak dále. Tam to byla demolice a já vám to můžu do minuty pomalu vypovídat, jak to bylo, že před půl osmou se s námi Pražský rozhlas nebo tehdy Československý rozhlas rozloučil hymnou, zase jsme u těch symbolů státnosti, a pak se ozvalo suché třáskání z města. My jsme nevěděli, co to je, a vyjely sanitky a začly nám to tam vozit. Když nás na fakultě učili, co to je třídění raněných a tak dále, tak jsme se smáli, že jo, kdybysme tušili, že to budu potřebovat ... A tam jsem se setkal opravdu s krutým zážitkem a s tím, co je válečná chirurgie. Jenom na okraj shodou okolností v té době tam byl v podstatě první náš porevoluční polistopadový prezident Václav Havel. Oni tam s Třískou někde večer poseděli a jednadvacátého vylezli v noci v jednu nebo ve dvě hodiny, když už Rusáci táhli Libercem, tak vylezli na lešení, které bylo kolem radnice a házeli na ně ty dřevěné podložky. Takže to bylo, myslím si, i pro ně zážitek. A Václav Havel tam pak zůstal týden. Tam odtamtud udělal prohlášení PEN klubu a takovéhle věci. No, takže to mě utvrdilo, že komunistická ideologie je nezměnitelná a že nic takového v podstatě není reálné bez poškození druhých skupin lidí. A tenkrát se to v těch padesátých letech, šedesátých a následně sedmdesátých opravdu soudruhům dařilo. Takže to byl ten kód. A teď k vaší otázce, v momentě, kdy byl sedmnáctý listopad, Národní třída v Praze, no tak my jsme na Liberecku netušili, informace byly nulové. A v neděli večer jsme se dali nějak dohromady a rozhodli jsme se, že to tak nemůžeme nechat, nechat ty Pražáky v tom samotné. A tady musím obrovsky pochválit studenty, kteří po své lince spolupracovali a hlavně to byli herci, umělci, který se rozjeli po celé republice a my s troškou naivity, protože kdo z nás to uměl, tak jsme se snažili dělat politiku, vůbec jsme netušili, co to je, jak se to dělá. Ale převážně jsme se sešli lidi, kteří chtěli odstavit komunisty od moci. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jako dnes samozřejmě jsme si popovídali jako vždycky o dětství, tak si popovídáme dnes, přestože je takový slavný den, taky o humoru, ale tak co. Ke slavnému dni humor patří, že jo. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já myslím, že obecně humor patří k životu a kdo se neumí smát, tak ať se jde zakopat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, můj otec taky říkal kdo to bere s tou zvířecí vážností, s tím si nepovídám. Tak koho si zvolíte dneska v ten slavný den mezi klasiky českého humoru, pane předsedo? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
No, tak řekl jste český humor. Já miluju černej humor, strašně moc. Já neumím vyprávět vtipy, ale miluju černej humor a takové to dloubání a se schopností nechat si dělat legraci ze sebe. Ale zároveň z toho druhého. Tam ten vztah musí bejt oboustranný. Ale z takových těch klasiků pro mě pan Menšík byl unikát přírody. Jeho vypravěčské schopnosti a herecké byly vynikající a to by možná mohlo být mé přání. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, předseda Senátu České republiky, pan doktor Přemysl Sobotka byl v letech 96, 98, potom 2004 3x zvolen do Senátu České republiky a teď tedy čerstvě počtvrté všichni sledovali, si myslím i na televizních obrazovkách i v tisku, pakliže ne přímo to drama těch senátních voleb. Bylo to i pro vás drama? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
No obrovské. A když se začaly sčítat výsledky toho druhého kola, tak jsem prohrával. Maximální číslo bylo 180 hlasů. A při té malé účasti to samozřejmě byl signál, tak jsem odešel z té společnosti, která byla nervózní, těch mých kamarádů a přátel. A tam jsem si šel zakouřit cigaretu a dát se trošku dohromady. No, a když jsem se dostal přes 700 hlasů v můj prospěch, tak jsem se už začal zklidňovat. A ten ochranný prvek, to je v podstatě pro mě strašně důležité, protože já mám jedno politické heslo, já myslím, že ho mohu prozradit, že ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sem s ním. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
... na koronárku mě nedostanou ani lidé z vlastní politické strany, ani mí političtí soupeři, ale tady jsem byl jako hodně, hodně už přetaženej. Byl jsem nervózní a nebylo to dobré. Ale přežil jsem a infarkt nemám. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy byste se dokázal hned diagnostikovat, možná i ošetřit jako lékař.

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
No, tak ošetřovat ne, já jsem potom už po té počáteční chirurgii dělal rentgenologa, tam jsem dosáhl toho titulu primář nebo té funkce a všichni se na to dívají, na ten obor skrz prsty. Ale já si myslím, že je to základní obor, protože udělat diagnózu znamená, že chirurg a všichni ostatní vědí, co mají léčit. Oni předtím tušej, ale my jim to potvrzujem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teprv vy jim dáte punc na to. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
My jim řeknem co a jak. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Mimochodem, zmínil jste dost důležitou věc, která se k dobrému politikovi pojí. No, tak znám i choleriky, někdo se mně ptal, jestli chtěl bys někdy jít do politiky? Já jsem říkal já bych nemoh, protože jsem vzrušivej člověk, já bych se rozčilil, křičel bych, což politik nesmí. Jste vy ...

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Ale někdy musíte. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Ale musíte se umět krotit, musíte to, co jste říkal, jít si zakouřit, zklidnit to. Já bych to neuměl. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Ale ta reakce podle mého názoru by měla mít fazónu, měla by být jako klidnější, protože tím toho svého soupeře a protivníka, který má jiný názor, tak odbouráte, že jo. On začal křičet. A když ho začnete argumentačně tlačit někam jinam, tak on si říká no tak on na mě nekřičí, tak to asi ten střet nebude to ono. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trénoval jste tohle to někdy nebo ...? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Ne, já tohle to, musím se zase vrátit k mé milované medicíně. Tam přicházeli pacienti všichni stresu, všechny něco bolelo a musel jste je dostat na svoji stranu, abyste jim udělal třeba komplikované vyšetření, které trvá tři čtyři hodiny. A musíte ho udržet v nějaké kondici. Takže tam já jsem se naučil tyhle ty vztahové věci a doufám, že se mi to v tom životě vyplácí. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je někdo jako můj dnešní host špičkovým vrcholným politikem a předtím byl špičkovým vrcholným lékařem, tak se pochopitelně zrovna v těchto dvou profesích, v těchto dvou oblastech lidských činností musí nutně dostat do chvil, jimž se říká krušné, a to je ještě eufemismus, protože mnohdy to bývá opravdu ještě horší. Tak kdepak je u vás najdeme, pane předsedo? Bude to spíš v té medicíně, nebo v té politice? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Tak ty čerstvější zážitky jsou teď z mé politické kariéry. V té medicíně, tam těch momentů bylo strašně moc, protože jsme dumali nad diagnózou jakési skupině lékařů a pak jsme řekli ano, to je nádor. A to vždycky byl obrovský problém a sdělovat to těm příbuzným. Takže to je taková ta smutná. Ale ta osobní, ono vždycky krušné to je, když se prohrajou volby, to je určitý stres, ale vždycky musíte najít nějaké řešení z toho a myslím si, že politika je běh na dlouhou trať, že to není sprint. A kdo v politice sprintuje, tak většinou za tou páskou, pokud tam vůbec doběhne, tak upadne a je s ním konec. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dejchá. Takže ty ostatní ...

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
A potřebuje právě potom ty doktory, aby ho dali dohromady, anebo má z toho malér a má s tím komplikace. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy se setkáváte pochopitelně z titulu své funkce v Senátu a i politické se spoustou kolegů na této nejvyšší úrovni. I tam se může něco stát takového lidského? Myslím jaksi, že se člověk zasměje a říká si to bych tady nečekal třeba? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
I tam se to děje, ale to je spíše ta kuloárová záležitost, kdy po tom určitém "dramatu" od mikrofonu, tak jdeme. A i s tím oponentem si sedneme na kafe a povídáme si, protože v Senátu je ta kultura, jsem za to moc rád, přeci jenom jinde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že to je tím, že už jsou to jaksi vyzrálejší osobnosti? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
No, vy jste chtěli starší, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to můžu taky dovolit už. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Ten limit je nad 40 let a já zastávám názor, že život není černobílý a mládí má černobílé vidění světa. Já jsem nebyl jiný. Ta škála šedi, která tam je, tak tu je potřeba nějakým způsobem znát a vědět o ní. Přeci je známé, když dítěti stokrát řeknete ty kamna pálej, dokavaď se nespálí, tak nevěří. Pak už na ně nikdy nešáhne. A to je i v běžném životě a všude. Takže myslím si, že ta kultura toho jednání je dána jednak povahovými rysy, osobnostmi a tak dále, jak jsme se bavili. Černý humor, když si sedneme ke stolu a sedí nás tam 10 a jsme trošku vypjatí, tak začneme do sebe "střílet", ty různé invektivy. Pistoli nemám. A to je problém, že někdo to neunese. Ale většinou ho ta společnost vytěsní svým způsobem, protože ho to nebaví, že my tam po sobě takhle jdeme. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že to je asi známo a když to není známo, tak se to dá tušit, že spousta třeba významných aktů v politice byla uzavřena i díky, úspěšně uzavřena i díky tomu, že se jaksi, že si zavoněli ti politici i lidsky, že prostě si byli sympatičtí, že jo? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já samozřejmě jsem normálně vychovaný lékař, čili jsem na tu medicínu, která je, se učí, ale věřím jedné věci, že každý máme nějakou energii, kterou vyzařujeme. A buď se ta energie střetně pozitivně, pak jsou z toho lásky, manželství a tak dále, nebo neutrálně, to ještě jde, anebo negativně. A to znamená, že ty lidi si prostě nesednou. A v tom je podstata života nejenom v politice, ale i kdekoli jinde. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Téměř čerstvě po volbách, a to doplňujících senátních volbách, komunálních volbách, já teď budu mluvit spíš o těch senátních. Dá se říct, že ODS, tedy vaše strana, pane předsedo, neuspěla asi tak, jak chtěla. Ono se dokonce dá říct skoro, že prohrála ty volby. Ale já to chci říct proto, že vy jste dosud, promiňte, že jsem si dovolil vám skočit do řeči, ale dokončím myšlenku, vy jste dosud stále ještě úřadujícím předsedou Senátu, ale dá se předpokládat důvodně, že nebudete, že vítězná strana, strana, která obsadila nejvíc křesel, si prostě toho svého šéfika tam dosadí. Nebude vám to líto? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Bude, bude, ale taková už je politika, takovej je obecně život. Jednou je člověk nahoře, jednou je dole. Ale nesmí spadnout až dolů, protože potom, potom už z těch problémů se komplikovaněji odchází. Já mohu říct, že za těch 6 let, co jsem byl ve funkci, a teď se nechci chválit, to spíše musí udělat někdo druhý a novináři a veřejnost a podobně, že se podařilo vůbec dostat do podvědomí, že Senát existuje. A my jsme trošku nechtěné miminko ústavy a dva premiéři, Václav Klaus a Miloš Zeman, které oba dva vůbec parlament zdržoval, a teď ještě byly dvě komory, proto také volby byly až v roce 96, přestože ústava je od roku 93. A podařilo se to. V té legislativě ono se špatně veřejnosti sděluje i novinářům, že v paragrafu 159 odstavec C jsme udělali nesmírně pozitivní změnu. To je komplikované vysvětlovat. A já obdivuju každého, kdo se v noci dívá na přenosy ze sněmovny nebo ze Senátu, já to nechápu, ale to nevadí, to je každého věc. No, a podařilo se nám dosáhnout, tady budu sebe chválit, budu se chválit v té zahraniční politice, která patří do parlamentní diplomacie. Jsme se dostali do pozice a musím říct, že i já osobně, že jsem se stal partnerem pro diskusi, ať už pro předsedu parlamentu z Německa, z Francie a tak dále, a jsme schopni komunikovat tak, že vytváříme stejnou strategii. Většinou je to tak, že tyhle ty velmoce přehlížejí. Ale tady se podařil obrovský kus práce a já doufám, že to bude pokračovat, protože ta pozice je mimochodem lepší, než má Poslanecká sněmovna. Ono i ty drobné, drobná procenta, kdy jsme přes Poslaneckou sněmovnu už asi 4 roky cosi signalizuji, Senát nemáme rádi, ale senátor ještě jde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkal jste důležitou věc, že ať vás chválí jiní. Já si myslím, že to dělají a dokonce jaksi asi natolik, že jste jedním z velice vážných uvažovaných kandidátů na budoucího prezidenta republiky. Víte, že byste byl opravdu hezkej na známkách? Mně byste se líbil. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Tak to se vám podařilo. Já v jednom pořadu, protože už to má nějakej mediální, nějakej mediální obraz, asi tak rok a půl, kdy mi novinář položil otázku: "Co byste tomu řekl, kdybyste byl nominován na prezidenta?" A já říkám: "No, tak byla by to výzva, já bych to přijal." A teď tam začly všechny ty podmínky, takže v této chvíli je to spíš taková virtuální záležitost. Já kdysi dávno jsem vůbec netušil, že budu předsedou Senátu a že je to druhá ústavní funkce hned po prezidentovi. A pokud, a teď jsou zase ty podmínky, by se ta nominace odehrála, tak já bych ji přijal, já mám rád výzvy a já strašně rád prohrávám. Já jsem celej život sportoval a vždycky ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sportovci to umí, to je pravda. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
A v kolektivním sportu navíc. Já hraju volejbal, takže mě moc jako štvalo, že se mnozí nesnaží na tom hřišti a někdo je tam na ozdobu a někdo je tam na práci, ale já si myslím, že to jde v tom kolektivním sportu spojit. Takže odpověď, pokud dojde k té nominaci, tak já bych do toho šel, ale očekávám, že to bude v přímé volbě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se chci zeptat. Budete pro přímou volbu? Byl byste? 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Samozřejmě. A je to program Občanské demokratické strany, je to program této koaliční vlády. Sociální demokraté o tom hovoří. Já pevně věřím, že se to stane. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ten mandát je potom hodně silný, když se to povede, to je jasné. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Ale to je všechno daleko. Teď žijeme realitou dvacátého osmého října 1918. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano a právě končícím Tandemem, jehož hostem, velice milým, příjemným a i vám určitě hodně zábavným hostem byl předseda Senátu České republiky, pan doktor Přemysl Sobotka. Moc vám děkuju za příjemnou návštěvu a třeba někdy, no to by bylo hezké, že byste přišel už jako prezident třeba někdy v budoucnu. 

Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu ČR
--------------------
Já doufám, pane redaktore, že mě pozvete na jiné téma dříve. Přesto moc děkuju za pozvání a opravdu nezapomínejme na to, kdy jsme vznikli, a nezapomínejme na ty pohraniční patníky, které tu naši republiku ohraničují. Ty se nikdy nesmí vykopat.