Příběh hradu

Výhodnou výšinnou polohu člověk využíval od počátku eneolitu (kultura nálevkovitých pohárů), v době bronzové (věteřovská kultura) zde existovalo dokonce opevněné hradiště, o čemž svědčí i nález do skály zatesaného příkopu v takzvaných kočárovnách, které dnes najdete v Arcidiecézním muzeu. Život na místě pozdějšího středověkého hradu pokračoval i v době halštatské.

Strategické umístění

Strategickou polohu vyvýšeniny ocenili po svém příchodu do českých zemí také Slované. Václavské návrší zřejmě využívali ke strážní funkci již v období 8. století. Tehdy ale své „kmenové“ ústředí Slovanů měli ještě na jiném místě, na přechodu přes Moravu v Olomouci-Povelu, kde stálo opevněné hradiště s doklady dálkových obchodních kontaktů s Pobaltím, Středomořím i Franskou říší.

Zachované zdivo olomouckého hradu z druhé poloviny 13. století|foto: Aleš Spurný

Teprve po zániku povelského hradiště na počátku 9. století se začalo formovat trvalé osídlení olomouckého Předhradí a Václavského návrší. Od sklonku 9. století již můžeme hovořit přímo o hradišti, jak o tom svědčí pozůstatky hliněného valu, objevené archeologickým výzkumem v roce 2000. Zároveň tu vzniká akropole rozsáhlého hradiště zahrnujícího Václavské návrší i oblast Předhradí.

Dokonalejší opevnění

Toho se hradiště dočkalo v 10. století za expanze Přemyslovců, která byla vedena snahou obsadit klíčová centra, jako Olomouc a Krakov, podél raně středověké „Euroasijské magistrály“, směřující z Pyrenejského poloostrova na Kyjevskou Rus a dále na východ.

Zdivo okrouhlé věže|foto: Aleš Spurný

Přemyslovci vybudovali na Václavském vrchu velmi pozoruhodné opevnění takzvané skořepinové konstrukce, skládající se z hliněného valu s dřevěnou roštovou konstrukcí, doplněného čelní i zadní kamennou plentou. Nálezy zlomků malt učiněné během archeologického výzkumu v letech 1999 až 2006 při výstavbě Arcidiecézního muzea, ukazují na existenci kamenných, maltou pojených staveb (mohlo jít o kostel?) již v tuto dobu, tedy v 10. století.

Období největšího rozkvětu

Největšího rozkvětu se hrad dočkal období v následujícím. Na začátku 11. století obsadila Olomouc polská posádka Boleslava Chrabrého. Po vyhnání Poláků z Moravy knížetem Oldřichem kolem roku 1020 se správy Moravy ujal jeho syn Břetislav, který z Olomouce učinil centrum jednoho z následných moravských údělných knížectví s vládnoucí vedlejší větví Přemyslovců.

Na počátku 12. století dochází k výstavbě nového chrámu – baziliky svatého Václava, ke kterému bylo přesunuto biskupství od kostela sv. Petra na Předhradí. Současně zde roku 1141 vznikla z iniciativy biskupa Jindřicha Zdíka nová kapitula pro 12 kanovníků a kapitulní dům. Z této doby pochází i jedinečné honosné sídlo biskupa - Přemyslovský palác.

Okrouhlá věž byla součástí hradu Olomouc|foto: Aleš Spurný

Proces usazení kapituly a přenesení biskupství ke kostelu sv. Václava způsobil vyčlenění dvou okrsků, a to církevního a světského v areálu Olomouckého hradu. Zatímco nám výstavné doklady staveb církevního okrsku z románské doby (Přemyslovský palác, bazilika sv. Václava, kapitulní dům) přibližují podobu církevní části, o vzhledu okrsku světského máme informací jen málo.

Můžeme předpokládat existenci knížecího paláce, a to zřejmě polozděného s množstvím dřevěných prvků, mohlo také jít i o zcela zděnou stavbu. Předpokládat můžeme i existenci menšího knížecího kostela či kaple a samozřejmě hospodářské budovy.

V části převáženě dřevěné nebo dřevohliněné zástavby bydleli příslušníci knížecího dvora a jeho družiníci. Velká část družiny však bydlela také na Předhradí, či přímo v suburbiu, v místech pozdějšího královského města, kde se nacházely dvorce knížecích družiníků.

V 11. a části 12. století zřejmě sloužilo ještě průběžně opravované valové dřevohliněné opevnění.V průběhu 12. století pak došlo k vybudování některých úseků kamenné románské hradby. Někdy na přelomu 12. a 13. století vzniká v zeměpanském okrsku dominantní kamenná okrouhlá obytná věž, pozdější kaple sv. Barbory.

Okrouhlá věž je přístupná v rámci prohlídky Arcidiecézního muzea|foto: Aleš Spurný

Olomoucký hrad se v období 2. poloviny 11. a 12. století stává svědkem intrik a bratrovražedných bojů mezi členy Přemyslova rodu o stolec pražských knížat, do kterého se moravští údělníci aktivně zapojovali. Po smrti olomouckého údělného knížete Oty III. zabral olomoucký úděl sám Vladislav II. (od roku 1158 král).

Při jeho tažení do Itálie roku 1161 situace využil Soběslav, syn knížete Soběslava I., který pod pláštíkem noci vpadl se šedesáti ozbrojenci do hradu a obsadil jej. Na přepadení reagoval král Vladislav následným obležením Olomouce. K jinému obležení hradu došlo roku 1178 brněnským a znojemským knížetem Konrádem Otou a jeho rakouskými spojenci. Obhájci podle dobových záznamů dokonce vrhali na nepřátele kameny a trámy vyrvané z hradeb, ale svoje pozice ubránili.

Na počátku 13. století však rod olomouckých údělníků vymřel a hrad tak ztratil svoji rezidenční funkci. V přímé držbě si jej však ponechal král Přemysl Otakar I. Hrad nadále zůstal důležitým správním centrem a sídlem zeměpanských úředníků. Důležitým mezníkem v historii hradu byl rozsáhlý požár roku 1204, který zachvátil i katedrálu sv. Václava.

Po této katastrofě získal hrad svoji kamennou podobu. Vybudována byla kamenná hradba kolem celého hradu a vedle okrouhlé kamenné věže byl vystavěn kamenný palác, jehož základy jsou dochovány v prostoru takzvaných kočároven. Další ničivý požár zachvátil hrad roku 1266. Panovník Přemysl Otakar II. svěřil jeho obnovu biskupu Brunovi ze Schauenburka a od té doby začaly na olomouckém hradě dominovat církevní funkce na úkor zeměpanské správy.

Archeolog Richard Zatloukal u dochovaných zdí přemyslovského hradu|foto: Aleš Spurný

Soumrak zeměpanského účelu olomouckého hradu pak podtrhla i vražda posledního českého krále rodu Přemyslovců, mladičkého Václava III. Došlo k ní v palácové síni děkanství. Z rozchvácených relikvií, které byly součástí královského pokladu, zůstaly v Olomouci ostatky paže sv. Anny, na hradě byla posléze vybudována kaple zasvěcená této světici.

V gotickém období bylo kamenné opevnění vylepšeno také výstavbou hranolové hradební věže. Ta byla součástí budovy purkrabství, stojícího v sousedství hradního paláce. Pod budovou purkrabství vznikly také dva rozsáhlé gotické sklepy. Postupně se rozrůstající církevní okrsek však pohltil i purkrabství a nakonec roku 1531 získala olomoucká kapitula i někdejší symbol zeměpanské správy – okrouhlou věž.

Pohled shora na komplex staveb v místě dřívějšího hradu|foto: Aleš Spurný