Procházka zábřežským hřbitovem je jako dokument o historii města
Zábřeh, stejně jako jiná města, měl v minulosti hřbitovů hned několik. Ten nejstarší byl kolem kostela, současný slouží od počátku minulého století.
První zábřežský hřbitov patrně vznikl hned po založení města v areálu zdejšího farního kostela. Ten býval v minulosti menší, a tak na pohřbívání nebožtíků z města bylo prostoru relativně dost, nicméně, už v 16. století se začala situace proměňovat. Obyvatel města a okolních vesnic, ze kterých byli poddaní přifařeni do zdejšího kostela, přibývalo. Hřbitov mezi hradbami města už nedostačoval a navíc pohřbívání zde bylo i na tehdejší dobu nehygienické.
Navíc, v 16. století začínají i v Zábřeze určité vrstvy obyvatel inklinovat k nekatolickým konfesím. Zejména za vlády rodu pánů z Boskovic se zde usadilo mnoho příslušníků jednoty Bratrské. Právě z jejich doby máme první zprávy o pohřbívání u „hřbitovního kostelíku nad horní branou“. Jan z Boskovic zde dovolil pohřbívat nejen katolíky, ale právě i příslušníky bratrského sboru.
Na místě se pohřbívalo i za třicetileté války, o čemž svědčí zprávy o pochovávání vojáků, kteří zemřeli při pobytu vojsk ve městě. Kostel Povýšení sv. Kříže byl po navrácení katolíkům zasvěcen Panně Marii. Když ale zchátral a byl opravován, byl nově zasvěcen v roce 1773 sv. Barboře. Ta je patronkou zesnulých a badatelé se domnívají, že k novému zasvěcení kostela došlo právě v souvislosti s pomalým přesunem pohřbívání od farního kostela sem.
Hřbitov byl patrně rozdělen na několik částí a některé patrně zůstaly i u kostela sv. Bartoloměje ve městě. Dobové zprávy totiž mluví také o tzv. farním hřbitově a také hřbitově panském. Na hřbitově se pohřbívali i pozdější evangelíci, jejichž menší skupina se zde objevila v souvislosti s příchodem podnikatelské rodiny Brassů v polovině 19. století.
Hřbitov u kostela sv. Barbory sloužil až do roku 1908 kdy by definitivně uzavřen. Některé hroby odsud byly přeneseny na nové pohřebiště při Jiráskově ulici, jiné byly srovnány se zemí a celé místo bylo proměněno v současný park. Jediné dva náhrobky, které jej připomínají je kříž, částečně zapuštěný do ohradní zdi při Sokolské ulici a pak také socha Plačky, sloužící jako náhrobek sourozenců Pettlových z roku 1820, přenesená před obřadní síň nového hřbitova.
Současný hřbitov v Zábřeze také prošel mnoha proměnami. Někdejší brána se proměnila v obřadní síň. Na její kupoli stojí anděl, o němž se říkalo, že až zatroubí na svou trubku, bude konec světa. A tak za minulého režimu trubku raději andělu odebrali. Uprostřed hřbitova stojí centrální kříž a kolem se rozebíhají uličky. Najdeme zde i slavné osobnosti. Tak třeba dějepisce a profesora Rudolfa Dvořáka, průkopníka letectví Ludvíka Kratochvíla. Odpočívá zde první ředitel gymnázia František Kahlik, historik a kronikář města Leopold Falz či levicový intelektuál Ladislav Fiala.
Najdeme zde však i hroby obětí válečných katastrof. Ani mnozí obyvatelé města netuší, že se na hřbitově nachází pomník věnovaný obětem Velké války. 101 jmen na něm vytesaných však patrně nereprezentuje padlé obyvatele města, ale vojáky, kteří zahynuli ve zdejším lazaretu. Nevím to jistě, ale ukrajinsky znějící jména tomu napovídají.
Také II. světová válka zde má své stopy. Kromě pomníku padlých odbojářů Jaroslava Tůmy a Jana Háječka, zastřelených v roce 1944 zde najdeme také několik hrobů symbolických. Jsou připomínkou těch, kteří zahynuli například v koncentračních táborech. Najdeme zde však i staré hroby dětí ze dvacátých a třicátých let či obrovské a nákladné hrobky významných romských rodin.
Je tu i jeden starý a lehce přehlédnutelný náhrobek. Patří Janu Kubíčkovi, místnímu hrobníku zemřelému v roce 1912, který si i na náhrobek nechal vytesat, že za svůj život vykopal 8060 hrobů. Byl to právě on, kdo pohřbil mnohé do hrobů na starém hřbitově a pak je přenes do nových zde.
Jediné co zde skoro chybí, jsou hroby někdejších německých obyvatel města. Těch pár, co zůstalo, je jen malou stopou jejich někdejšího života na severu Moravy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
