Prudník založil kdysi Vok I. z Rožmberka. Část jeho hradu zde dodnes stojí
Město Otmuchów patří bezesporu k nejstarším ve Slezsku. Vzniklo na levém břehu Kladské Nysy u starobylé obchodní cesty vedoucí z Nysy do Kladska a dále do Čech.
Město Prudník je nejvýchodnějším městem na dohled z Jeseníků. Rozkládá se na sever od kopců Zlatohorské vrchoviny, v údolí stejnojmenné říčky, která pramení kousek od Gluchołaz. Těsně před městem se Prudník stéká se Zlatým potokem, páteřním tokem Zlatých Hor.
Zdejší krajina byla osídlena už v dávných dobách, nejstarší nálezy zde spadají až do období paleolitu. Kolem 9. století se právě zde usazuje slovanský kmen Holasiců, který zde zakládá své osady. Vesnice tehdy prý měla stát kousek od současného centra města, i když důkazy o tom nejsou příliš přesvědčivé. Právě říčka Prudník dala městu jméno. Podle legendy byli zakladateli dřevěného hradu nad řekou rytíři templářského řádu. Dojít k tomu mělo už kolem roku 1000, což je ovšem nemožné, protože templářský řád byl založen v roce 1118.
Skutečným zakladatelem prvního sídla je komoří českého krále, kterého známe spíše z dějin jižních Čech. Byl mimo jiné zakladatelem legendárního kláštera ve Vyšším Brodu a jmenoval se Vok I. z Rožmberka. V polovině 13. století zde zakoupil několik vesnic a k jejich ochraně nechal v roce 1259 nad řekou postavit hrádek Wogendrossel. Jeho syn Jindřich I. z Rožmberka se údajně roku 1279 rozhodl vysadit pod hrádkem město založené podle magdeburského práva.
Město patřilo k Opavskému knížectví a bylo oficiálně součástí Moravy. Teprve když v roce 1337 prodal Jan Lucemburský prudnické panství Boleslavovi I. Falkenberskému došlo k začlenění Falkenberského, Opolského a Opolsko-Ratibořského knížectví do zemského svazku Slezska. Ještě roku 1629 však patřila zdejší krajina olomoucké diecézi. Od tohoto roku je součástí vratislavské biskupské diecéze.
16. století bylo pro zdejší kraj časem rozvoje. Městu se díky řemeslníkům říkalo město ševců a tkalců. V roce 1625 město zdecimoval mor a následná třicetiletá válka, zejména dobytí Prudniku Švédy v roce 1642 zkázu dokonaly. Přesto se město vzpamatovalo poměrně rychle. V roce 1742 připadl Prudnik po rozdělení Slezska do Pruska. Válečné události se města přímo dotkly a další ničivé škody přinesla tzv. bramborová válka ve druhé polovině 18. století, kdy město vyhořelo pod rakouskou palbou.
Roku 1806 vyhořel prudnický hrad až na bergfrit dnes známý jako Vokova věž. To už se ve městě rozvíjel průmysl. Obzvlášť významně se do jeho rozvoje zapsal Samuel Fränkel, židovský podnikatel z nedaleké Bělé, který zde v roce 1845 založil přádelnu lnu. V severozápadní části města na obou stranách dnešní ulice Nyska vznikl postupně rozlehlý průmyslový komplex a firma se stala významným výrobcem textilu v evropském měřítku.
V roce 1876 získal Prudník železniční spojení, počet obyvatel města se ztrojnásobil na více než 17500 osob. V roce 1921 se obyvatelé města mohli rozhodnout, zda chtějí náležet k Polsku nebo k tehdejšímu Německu. Vybrali si německé Slezsko, jeho součástí pak město bylo do roku 1945.
Rodina Fränklových se na přelomu 19. a 20. století, zapsala do dějin města i jinak. Z jejich popudu a za jejich přispění byl založen městský park. Vnuk zakladatele firmy Max Pinkus vytvořil ve své vile vzácnou Slezskou knihovnu s 25 tisíci svazků. Výrazně se podíleli i na stavbě místní synagogy a dalších veřejných staveb.
Přesto byla v roce 1938 rodina pod vlivem okolností nucena emigrovat. Textilka byla arizována a 1944 byl kvůli ní ve městě zřízen pobočný tábor koncentračního tábora Auschwitz.
Na konci války letadla sovětského letectva zřejmě omylem bombardovala střed města. To už bylo město pět dní v držení rudé armády. Po válce město připadlo Polsku. Staré Město, zničené sovětským bombardováním bylo po válce asanováno, a staré domy nahrazeny novostavbami. Bývalá textilní továrna Samuela Fränkela dostala po znárodnění jméno Bavlnářské závody „Frotex“ a byla po dlouhá léta největším zaměstnavatelem ve městě. Fungovala do roku 2014. V září 1980 byla dějištěm jedné z velkých stávkových akcí první vlny Solidarity.
Čtěte také
Druhým významným podnikem socialistického Prudníku se staly Obuvnické závody „Primus“ existující v letech 1945–2004. Roku 1949 zde byl založen prudnický státní hřebčín.
V 80. letech bylo na východním okraji města postaveno panelové sídliště Jasionowe Wzgórze. V roce 1977 právě zde vznikla literární skupina Klub Ludzi Piszących (Klub píšících lidí). Neobvykle bohaté společenství básníků a literátů zde mohlo publikovat svá díla v časopise „Głos Włókniarza“ i v dobách ne zrovna svobodných.
Radnice
Byla postavená uprostřed náměstí v roce 1782, v letech 1840–1842 byla přestavěna do dnešní klasicistní podoby. Vévodí jí 63 m vysoká věž. Na Rynku najdeme ještě morový sloup z roku 1694 se sousoším Panny Marie s Ježíškem na vrcholu a sochami archandělů Michaela, Rafaela, Gabriela a Anděla strážného ve spodním patře a také sochu svatého Jana Nepomuckého z roku 1733. Barokní kašna z roku 1696 zakončena plastikou dvouhlavého habsburského orla. Domy kolem náměstí jsou však většinou novodobé.
Kostel svatého Michaela archanděla
Farní kostel je ve městě poprvé zmiňován už ve 13. století. Byl postaven a farnost založena pravděpodobně už v době vzniku města. V 16. století byl kostel proměněn na protestantský a přestavěn podle potřeb nového ritu. Roku 1627 vyhořel a opravený chrám se vrací do rukou katolické církve.
V letech 1730–1738 byl kostel opět přebudován, tentokrát do barokní podoby. Architekt Jan Innocent Töpper nový kostel projektoval po vzoru pražského kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. Skromný vnější vzhled vyvážil tehdy bohatou vnitřní výzdobou. Slavnostně vysvěcen byl v roce 1752.
Vokova věž
Gotický bergfrit, jediný pozůstatek původního prudnického hradu, který vyhořel v roce 1806, slouží jako rozhledna; je pojmenována podle zakladatele města Voka I. z Rožmberka.
Klášter a špitál milosrdných bratří s kostelem svatého Petra a Pavla
Najdeme západně od náměstí. Počátky kostela jsou spojovány s plukovníkem Friedrichem Wilhelmem von Röderem, který se zde léčil. V roce 1764 král Fridrich II. Veliký povolil založit klášter bratří johanitů v Prudníku. Plukovník von Röder zakoupil pozemek, kde mniši do roku 1766 zřídili malou nemocnici s kaplí a lékárnou. V roce 1769 architekt Michał Klemens z Karniówa vypracoval plán na výstavbu kostela a kláštera. Klášter a nemocnice byly dokončeny v roce 1783, kostel pak v roce 1787. V roce 1793 byla ke kostelu přistavěna barokní věž. Areál dnes slouží mimo jiné jako domov pro seniory.
Františkánský klášter s novogotickým kostelem svatého Josefa v Prudníckém lese
Nachází se na jižním okraji městské aglomerace. Klášter byl vybudovaný v roce 1852 a v roce 1866 byl vysvěcen zdejší kostel sv. Josefa. Obě stavby utrpěly za II. světové války značné škody, takže jejich současná podoba pochází z doby obnovy. V letech 1954–1955 byl právě zde internován polský primas Stefan Wyszyński.
Pozůstatky středověkých městských hradeb: dochovaly se dvě bašty i s přilehlou budovou (bývalá zbrojnice), kde nyní sídlí Muzeum Prudnicka a věž Dolní brány poprvé zmiňované už v roce 1481.
Prudnické kulturní centrum
Původně vila postavená v roce 1883 v novorenesančním stylu pro Hermanna Fränkela, syna průmyslníka Samuela Fränkela. V roce 2011 byla restaurována a nachází se v ní Prudnické kulturní středisko. Okouzlí nádhernými, bohatě zdobenými interiéry. V budově se nacházejí dvě kašny. Nabízí taneční, výtvarné a divadelní sály. Konají se zde koncerty, vernisáže a setkání básníků.
Židovský hřbitov
Byl založen v roce 1860 a kupodivu nebyl zničen v období nacismu. Někdejší obřadní síň slouží po přestavbě v roce 1990 jako letniční kostel.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
