Prvního osadníka Zámrsků prý museli dohnat do obce důtkami
Zámrsky jsou poměrně malou vesnicí asi 8,5 km jihovýchodně od Hranic, rozkládající se na výběžku Karpat nad údolím Bečvy v nadmořské výšce něco málo přes 340 metrů.
Dnes už vůbec neplatí, že je to místo nehostinné, a to až tak, že podle legendy o původu jména sem správci kelčského panství prvního osadníka dokonce museli dovléci v okovech a když přece utekl, byl chycen a tak zmrskán, že se to dodnes odráží na jménu obce. Mimochodem, i v obecním znaku najdeme ruku v brnění, která drží důtky, takže nehodným je zde dáno dopředu jasné varování.
Pokud tomu tam skutečně bylo, muselo se to stát už velmi dávno. Již v roce 1131 je totiž obec uváděna v biskupských listinách. Svědkem nejstaršího osídlení obce je dodnes existující hospodářský dvůr Kamenec nedaleko Bečvy, který rovněž patří do katastru obce. Právě zde podle odborníků stávala kdysi nejen vesnička, ale také panská tvrz, kterou vlastníci – olomoučtí biskupové, pronajímali drobným zemanům. Ti se střídali v držení až do Bílé Hory, kdy statek, v té době v držení Žerotínů propadl ve prospěch koruny. Dvůr zanikl až po pozemkové reformě v roce 1924 kdy byla pole rozparcelována a budovy prodány.
Trošku jsem předběhl, neboť k Bečvě jsem se vydal až později, pojďte tedy na prohlídku pamětihodností samotné obce. Asi nejviditelnější je památka poměrně mladá. Jí je nová kaple sv. Václava postavená v centru obce. Stavba byla zahájena v roce 2001.
Za jejím vybudováním stojí Sdružení pro výstavbu kaple v Zámrskách a farnost Kelč, které daly dohromady neuvěřitelných 5 milionů korun a postavili krásný moderní, ale přitom citlivě pojatý svatostánek. Kaple byla vysvěcena na svátek Sv. Václava roku 2002.
Mezi staré památky Zámrsků patří kaplička Panny Marie Hostýnské, postavená roku 1867 několikrát opravovaná. V kapličce byl zvonek ze staré zvonice z roku 1734. Bohužel dosloužil a tak sem byl nejprve instalován zvon plechový a později nový ulitý v Brodku u Přerova. Ten se po dostavbě nové kaple přestěhoval na její zvoničku a na věžičce zůstal jen již zmíněný „železňák.
O síle víry místních obyvatel svědčí ale i další památky – o jejich neštěstí pak třeba pomník padlých v 1. sv. válce, který nese devatenáct jmen. Tím se opět vracíme do historie. Obec to v minulosti neměla jednoduché – byla poněkud odříznuta od světa. Vždyť první silnice se sem začala stavět až na konci 19. století. Škola byla nejprve v soukromém domě, teprve od roku 1836 byla na místě dnešního obecního úřadu vybudována pobočka Kelečské školy. Přesto zde žilo v první polovině 20. století více než 560 obyvatel. Jejich počet poklesl až po II. světové válce.
Na informační tabuli v centru obce jsem se dočetl, že v roce 1868 byl ve vesnici rodinou Krečmerů postaven větrný mlýn, který zde existoval až do roku 1946. Bohužel nepíší, kde stával a je škoda, že se nezachoval do dnešních dnů, určitě bych se tam vydal podívat. A tak se pomalu vydám dolů k Bečvě po pěšince kolem přírodní rezervace Doubek, kde na rozloze 26 hektarů rostou ohrožené druhy květin. A protože to bylo příjemné zastavení, vůbec nelituji onoho špatného odbočení a bloudění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
