Przednia Kopa je vrchol na hranicích s mnoha jmény a krásnými stavbami na temeni
Hranice s Polskem se stále více stává spíše administrativní čarou v mapě, a tak se dá poznávat kraj na severu ještě šířeji a pozorněji. Jedním ze zajímavých míst je také Przednia Kopa, vrchol tyčící se vlastně mezi dvěma městskými centry tohoto kraje Zlatými Horami a Głuchołazy.
Poláci ji nazývají také Góra Chrobrego a pokud bychom chtěli do toho vtáhnout ještě původní jméno německé, tak to znělo Holzberg a i to se dnes někdy užívá v podobě názvu kopce Parková hora.
S nadmořskou výškou 495 metrů je Przednia Kopa nejsevernější, a také nejnižší z trojice vrcholku vybíhajících ze Zlatohorské vrchoviny, nazývané také Opavské hory přes údolí řeky Olešnice na dnešní polské území. Celá tato oblast má hodně společného. Vždyť Zlaté Hory a Głuchołazy vznikly přibližně ve stejném období a dokonce i první zmínky o obou městech se nacházejí na stejné listině z roku 1224.
Obě města měla také výraznou důlní historii. Těžba zlata se vine od doby vzniku až po 18. století. Asi největším podnikem týkajícím se obou míst v oblasti hornictví bylo vyražení dědičné štoly Tří králů, která se začala kutat v roce 1550 a vedla z Głuchołaz až do Zlatých Hor. A je to v Polsku právě Przednia Kopa, kde se objevují dodnes stopy důlní činnosti. Propady půdy zde ukazují, kde byly staré šachty a rýžoviště.
Obě města měla i další společnou historii spojenou s lázeňstvím. Zlaté Hory vděčí za počátky lázeňství papírníku Josefu Weissovi, který zde začal léčit už po roce 1814. Głuchołazy si na rozvoj lázeňství počkaly až do II. poloviny 19. století, kde se objevuje na okraji města snaha vybudovat léčebnou lokalitu nazvanou tehdy Bad Zigenhals. V sedmdesátých letech 19. století zdejší lázeňské metody vycházely z učení Vincenze Priessnitze. Později je zdokonalil a upravil kněz Sebastian Kneipp, což vedlo k rozvoji lázeňského provozu. A i ten se budoval ve stínu Przedniej Kopy.
Lázeňští hosté potřebovali nejen péči, ale také rozptýlení, a tak začaly právě na kopci nad lázněmi, začaly růst výletní stavby a k nim vedly značené stezky. Zasloužil se o to místní Promenadeverein, tedy promenádní spolek.
Nejstarší stavbou je dodnes stojící rozhledna Hohenzollern Warte. Byla postavena na konci 19. století, otevřená v roce 1898. Připomínala, jak bývalo tehdy v Prusku zvykem, spíše mohutnou hradní baštu. U věže stál malý bufet, který si pronajímal głuchołazský cukrář Paul Galle. V roce 1926 zahájil u věže stavbu turistické chaty Holzbergbaude. Chata i věž přežily II. světovou válku, byť ve značně zbídačelém stavu. Věž musela být po válce na rozkaz vojska o 5 metrů snížena, ale pak byl objekt opraven a sloužil až do osmdesátých let. Později byly chata i věž opět uzavřeny a i když byly nedávno opraveny soukromým investorem, bohužel se do nich ani teď vstoupit nedá.
Není bez zajímavosti, že už v roce 1902 byla na Średniej Kope vybudována další, 30 metrů vysoká Bismarckova věž podle projektu architekta Ernsta Spindlera z Głucholaz. Vydržela jen deset let. V noci z 18. na 19. prosince 1912 ji zničila bouře.
Ještě jedna stavba zde však vznikla a stojí dodnes. Je jí kaple sv. Anny, kterou v roce 1908 postavil zakladatel nemocnice sv. Josefa v Głuchołazích Johann Hoy. Novogotický kostelík nechal vybudovat na skalním výběžku bývalého lomu na vrcholu. Zasvěcení patronce horníků sv. Anně má evokovat právě dávnou hornickou minulost tohoto místa. Podle ústního podání se v ní před válkou nacházel zvon z głuchołazské radnice. Uvnitř kaple, na hlavním oltáři, se nachází socha sv. Anny ze slavniowického mramoru od neznámého umělce.
V kapli se v létě sloužívají mše pro turisty, které sem láká mnoho značených stezek jako před léty. A vydat se sem můžete i přímo z Česka, červená turistická značka vychází přímo od přechodu v Ondřejovicích.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
