Půda se rozprodala firmám a teď kromě lesů není kde sázet stromy, říká Josef Čermák ze spolku Pago Pago
Spolek Pago Pago je neziskovou organizací, která se věnuje sázení především ovocných stromů a keřů, ale také trvale udržitelnému hospodaření nebo obnově lesních ekosystémů zasažených úbytkem vody či kůrovcovou kalamitou. „Máme sice nádherné dotační tituly na krajinné prvky, ale ve skutečnosti se nerealizují, protože není k dispozici půda, která se rozprodala soukromým firmám před vstupem České republiky do Evropské unie,“ říká jeden ze zakladatelů Pago Pago Josef Čermák.
Dotace do zemědělství jsou pro českou krajinu nastaveny nepříznivě, protože podporují vznik větších půdních bloků. „Vegetace je pro zemědělce nežádoucí a půda je z valné části v majetku soukromých firem, které nemají zájem zabývat se krajinou,“ vysvětluje Čermák. „Státní půda u nás už v podstatě téměř neexistuje, a pokud obce nějakou vlastní, je blokována dlouhodobými nájmy velkých zemědělských farem, které vyčerpávají půdu trojpolním systémem pšenice-kukuřice-řepka.“ Výsadba ovocných dřevin v krajině je tak za aktuální situace podle Čermáka prakticky nemožná.
Největším problémem současného lesnictví jsou prý tendry vypisované státním podnikem Lesy ČR. „V roce 1992 byla z rozhodnutí ministerstva zemědělství firma Lesy ČR připravena o své pravomoce hospodaření v lesích a od té doby u nás hospodaří soukromé firmy, jejichž zájmem je maximalizace zisku,“ zdůrazňuje Čermák. Výsledkem je pak především nestabilita lesních ekosystémů, mimo jiné i z důvodu sdružování lesních školek do několika málo lokalit, zásobujících následně osivem celou Českou republiku.
V čem je oproti trojpolnímu systému lepší takzvaný sedmipolní a jaké plodiny zahrnuje? Proč není výsadba milionů stromů v Indii skutečnou pomocí místním lidem a krajině, ale jen mediální kampaní nadnárodních korporací zabývajících se produkcí celulózy? Poslechněte si celý rozhovor s Josefem Čermákem!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
