Račí údolí patří mezi nejkrásnější lokality Rychlebských hor i celého Jesenicka

Kdysi se tomuto údolí říkalo Krebsgrundtall z německého slova krebs, které znamená rak. I tento německý název byl však zkomoleninou staršího původního názvu Gereb, což znamenalo propast. Ve své dolní polovině je údolí opravdu velice strmé a hluboké. Srázy jsou porostlé hustými hvozdy, s množstvím větších i menších skal připomínajících bizarní útvary například nosorožce či bájná zvířata.

Už ve chvíli, kdy poutník odbočuje ze silnice k ústí údolí, míjí na návrší vpravo nad křižovatkou jedno z pozoruhodných míst zdejšího kraje. Na kopci zde stávalo malé středověké tvrziště. Pod ním se skrývá Melchiorova štola, místo kde se v polovině 19. století těžily arzenové rudy.

Při vstupu do Račího údolí stojí také několik domů. Pension Isolde v roce 1930 začal stavět javornický stavitel Herbert Utner pro svého syna, který si přál být hoteliérem. Po odsunu původních obyvatel byla velká turistická chata se sportovním areálem základnou dětské rekreace, která zde probíhá i dnes, kdy se majitelé snaží obnovit slávu původního penzionu.

9 fotografií

O kus dál stojí překrásný v secesním stylu vybudovaný dřevěný taneční sál našim předkům známý jako Georgshalle. Na místě pozdější Tančírny stála koncem 19. století biskupská dřevěná parní pila. V blízkosti se nacházela malá pekárna s prádelnou u Račího potoka a naproti obytný úřední domek rovněž patřící vratislavskému biskupství. Secesní Tančírnu nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906–1907. Důvodem pro její stavbu byla vzrůstající obliba Račího údolí jako turistického a výletního místa pro hosty z obou stran hranice.

A přesto by tato stavba po roce 1990 málem zanikla v troskách, kdyby se jí obci Bernartice nepodařilo na poslední chvíli zachránit a proměnit v pozoruhodné kulturní a společenské centrum.

Na restauraci byl přestavěn i někdejší úřední dům, a také bývalá pekárna s prádelnou, která byla v roce 1906 přestavěna na malý lokál zvaný „Jägerstube“. Později stálo v Račím Údolí pět stálých výčepních či restauračních zařízení. Kromě zmíněných tří ještě tzv. „Waldhaus“s šenkem a penzionem, který od roku 1913 provozoval Franz Winkler o kus dál v údolí.

Kousek od něj na levém břehu vykukuje z bukového lesa krásný skalní útvar Čertových kazatelen. Je rulové skalní bradlo se třináct metrů vysokou kolmou jižní stěnou. Svým tvarem skutečně trošku připomíná kostelní kazatelnu, ze které je půvabný výhled na okolní kopce a lesy i na stružku Račího potoka pod ním. Mimochodem, vypráví se o ní několik drsných pověstí.

Čertovy kazatelny se tyčí přímo nad údolím|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Dalším pozoruhodným místem je zřícenina hradu Rychleby, ležící o kus dál na nepřístupném skalnatém výběžku Přilbového vrchu, spadajícího prudce do údolí Račího potoka. Hrad patří k těm středověkým opevněním, o jejichž existenci nejsou dochovány žádné písemné zprávy. Ani jméno hradu není původní. Němci jej daleko později začali nazývat podle pohoří, kde stojí.

Zříceninu hradu opravili na počátku 20. století místní milovníci historie podle svých představ o vzhledu středověkých hradů. A má i svou legendu o loupežném zeleném rytíři. Naproti hradu najdeme zbytky ještě jednoho opevněného sídla. Tím býval Pustý zámek. Také o něm se toho moc neví. Snad sloužil hradu Rychleby jako pozorovatelna a předsunutá pevnost.

Zajatecký tábor se nacházel kousek od závěru Račího údolí|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Pod horou Vábný (640 m.) nalezneme torzo prastarého památného buku. A jen málokdo tuší, že tato krásná krajina má také své stinné stránky. Za války se zde ukrývaly dokonce dva internační tábory pro válečné zajatce.

Račí údolí je zakončeno mohutným vrcholem Černého vrchu (826 m.). Mezi ním a horou Koníček nalezneme nádherný palouk s názvem Černý kout, místo, kudy procházela kupecká stezka do dnešního Polska. Dodnes zde stojí bývalá celnice.