Radek Tomášek v Tandemu
Talkshow Tandem tentokrát se zpěvákem Radkem Tomáškem. Dozvíte se, kde ho můžete v současné době slyšet nebo co o něm pronesli novináři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám všem, kteří jste si naladili naši stanici a s ní i Tandem, přeje Jan Rosák. Věřím, že i dnes vám představím velmi zajímavého hosta. Je jím zpěvák, který svého času lámal dívčí srdce a jeho romantické písničky mu v tom velmi pomáhaly. Vítám zpěváka Radka Tomáška.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Děkuju za přivítání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty se hezky směješ, Radku, teď. Přišlo ti to patřičné, nebo ne.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Říkal jsi, lámal dívčí srdce, tak dobře, možná, že jsem dostával ve své době hodně dopisů, to samozřejmě nepopírám, ale něco podobnýho dneska si nevzpomenu, co o mně někdo řekl, bože můj, vidíš, já jsem ti to říkal, že dneska budu unavený, protože jsem na dnešek moc nespal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak zatím přemejšlej, prosím tě, my si dáme některej z tvejch hitů.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navzdory titulu téhle té písničky Radka Tomáška jsem na něj nečekal marně, naopak Radek přišel včas, jak se sluší a patří na poctivého muzikanta. Ale vzpomněl sis, prosím tě, co o tobě řekl ten novinář.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Vzpomněl jsem si, o mně prohlásil, že jsem byl playboy, ale to teda opravdu jsem nebyl, protože k playboyovi patří úplně jiný atributy, že jo, playboy se musí nechat nějak vidět a nějak žít takovým stylem, tak to jsem nebyl, to já spíš myslím, že se dělo, že jsem byl takový hodný syn svých rodičů, což je takový trošku jako deklasující, ale spíš bych se zařadil takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, počkej, to jsi mi teď hezky přihrál. Hodný syn svých rodičů, tak pojď, začneme tvým narozením, ke kterému došlo v Praze. Do jaké rodiny, co byl tatínek a maminka?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Tatínek pocházel z pěti dětí z českomoravský Vysočiny, z těch pěti dětí jedinej vlastně se přestěhoval do Prahy, protože vystudoval hospodářskou školu v Táboře, a vlastně celej život byl zaměstnanej na jednom jediným místě, na pražských jatkách jako, bych řekl, cifršpión, byl práce a mzdy, prostě účetní, jo. Potom ještě na starý kolena prostě vystudoval zemědělskou, to, když ho můj starší bráška vyprovokoval svým trošku laxním přístupem ke studiu, tak tatínek říkal, já ti ukážu, jak se studuje. A přihlásil se na tu, protože to ho zajímalo, že jo, to zemědělství tátu zajímalo celej život, i když jako vlastně s tím, pocházel z toho, že jo. No, a nechtěli ho vzít, protože už jako měl svůj věk, že jo, on byl rok 1917, no, a promoval z nás nejdřív. Šel do školy nejpozději a z nás promoval první, jo. Já jsem promoval v 70., táta v 69. A bráška, ten to dělal celkem 11 let tu svoji strojařinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, to mně, ani neodbočím příliš, vyprávěl kdysi Mirek Řihošek, že když studoval, tak jak za ním přišel ten profesor stařičký a říkal, Řihošku, studujte, nebo vám umřu.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Jo, jasně, ten to měl taky pěkně, no, tak ten to měl takovej ten studijní plán rozvolněnej, že jo, že opravdu takzvaně nespěchal, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím tě, ale ty jsi vystudoval strojní fakultu ČVUT, to znamená, že jsi se odrodil, tatínek měl vztah k zemědělství a ty nikoliv?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
No, já jsem tuhle tu fakultu, pro mě není charakteristická vnitřně ani trošku, to je, myslím, nazpátek bych řekl, to je ta nejmíň škola vhodná pro mě. Já jsem chtěl jít na architekturu, jo, tam mě nevzali a tak jsem si myslel, že třeba po roce nebo po dvou letech to znova zkusím, že mi uznají nějaký zkoušky, ale ne, že bych zlenivněl, ztratil jsem spíš jako víru, že by mě tam vzali, protože jsem při tej zkoušce na tu architekturu viděl, že tam ty kluci, který ta pravá ruka jim opravdu jako fungovala, ty uměli jako kreslit úžasně. A já jsem sice o sobě měl jako mínění, že snad taky trošku kreslím, ale viděl jsem, že jsem jiná třída, jo. Takže já jsem nějak ztratil víru, že by ta architektura, že bych byl úspěšnej, no, a zkejsnul jsem na tý srojařině. No, tak svým způsobem to pro mě taky bylo užitečný, ale nazpátek, když si jako kladu otázku, proč jsem vůbec i na tu architekturu. Já jsem dlouho o sobě věděl, že jsem děsně nevyhraněnej, já bych mohl jít studovat na medicínu, bavila by mě, kdybych studoval přírodní vědy, v podstatě by mě to bavilo. To jsou obory, který mně vždycky byly blízký, a potom prostě jsem si zvolil tenhle ten technickej směr, kterej jsem teda tak nějak prostě, ta škola nebyla lehká, ale dalo se to udělat, ale jako že bych tím srdcem jako chtěl stát u prkna a jako projektovat nějaký potravinářský chemický stroje, to jsem v sobě nenosil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A věnoval si se potom oboru.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Ne, nikdy. Já jsem vlastně odpromoval v 70.roce a tam už to bylo takový úplně signifikantní, že opravdu ten samej den po promoci už kluci čekali nedočkavě s autobusem venku před domem umělců, kde jsme měli tu promoci a já jsem se v autobuse převlek z těch černejch šatů, že jo, sundal toho motýlka nebo kravatu jsem měl, to už ani nevím. A převlekl jsem se do džín a jelo se někam na kšeft, jo, protože v tej době už jsme vlastně dost hodně jezdili.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jo, takže tě vlastně kluci unesli takhle od oboru k muzice.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Přesně tak, já jsem už ani nechtěl nastupoval, sice v tej době bylo možný ještě takzvaně souběžně si nějakej ten šolich, to takhle udělal Dufek a Tonda Hájek a Veisser, všichni jako měli při tej muzice, jako někam se občas přišli podívat v pondělí nebo v úterý, jako pozdravit kolegy, jo, a vlastně jako tak. A to jsem jako nechtěl, tak jsem byl čistokrevně jako za muzikanta.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak si můžeme s Radkem Tomáškem oglosovat tu další dráhu jeho, která nebyla jaksi tak přímočará, jak byla nalajnovaná, to znamená, strojní fakulta ČVUT by tě tenkrát bývala nasměrovala někam možná buďto tedy do fabriky, anebo na školu, že si mohl třeba, já nevím, přednášet, /nesrozumitelné/ dělat a tak. A ty jsi skočil do té muziky. Já se pamatuju dokonce v 68.roce, kdy jsem já chodil na práva, vy jste tam přijeli kapela Rangers a o té stávce slavné jste nám tam dvoraně zpívali. To bylo děsně slavný období, viď.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
To bylo moc hezký, to určitě jo. To nezapomenutelný pro každýho z nás a pro ty lidi, dodneška mi lidi říkaj. To se opravdu nějak ten vzduch nějakou takovou vibrací, která navždy člověku v tej palici zůstane, no, ta vzpomínka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejsem první, kdo ti to říká, že ten tvůj hlas a projev a mladickej krásnej zjev takovej asi chyběl potom v tom spektru těch Rangers, nebylo ti to líto?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Ne, jestli mně něco bylo líto, tak mně bylo líto to zjištění, že vlastně jsem mezi lidma, který jsem si nějak trošku jako vysnil jinak, že prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Idealizoval trošku.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Samozřejmě, že najednou ta doba, která, to byla, říkám, už ta rozjetá normalizace v roce 73, no, tak samozřejmě už ty postoje se velmi měnily jako, že jo. A když jsem zjistil, že vlastně jsem se svýma názorama prostě a velmi ojedinělý, tak to je nesmysl, jako tak u tohohle bejt nechci, já se neztotožním prostě a tak je řešení jednoduchý, odešel jsem a po téhle stránce jsem takzvaně to uzavřel a jako, že bych litoval, jak lidi mi většinou říkají, hele, a oni potom jezdili a tohle to, to ti nebylo líto? A táta sám mi říkal, hele, Radku, když jako máš tohle to jako v úmyslu odejít, není to taková ta situace, že tě pálí dobré bydlo? Já jsem říkal, ne, tati, to, myslím, není, že bych takzvaně si neuvědomoval, jako co řeším a k čemu jsem se rozhodl, to opravdu ne, to buď klidnej. A já jsem u toho prostě nechtěl bejt, jo. Já jsem prostě musel rychle odejít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to z toho bylo docela poznat. A jestliže by ti někdo podsouval třeba to, že sis myslel, že na sólové kariéře, že budeš slavnější než Rangers, to si myslím, že málokdo udělá.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
To je nesmysl, protože já jsem hlavně nebyl za zpěváka, já jsem o sobě nevěděl, že budu zpívat. Já jsem odcházel jako s kytarou, že kytarista, já jsem odcházel, ne, že bude ze mě zpěvák, já jsem tu svoji první grupu, kterou jsem začal lepit po nějakej době delší, tak tam jsem prostě s jinejma lidma počítal, že mi tam v tej grupě budou zpívat, jo. A vlastně na poslední chvilku, když ten Jirka Matějíček říkal, no, já vlastně ještě nebudu na to mít čas, protože ta moje grupa se ještě nerozpadla, já vlastně to budu zachraňovat, tak jako jsem najednou začal ten repertoár i hledat si písničky pro sebe, protože to bylo nutný, jo, tam jsem zpíval já a Karel Hovorka. Takže já jsem k tomuhle nemířil, to opravdu. Já jsem si o sobě přečetl, že jsem patrně odešel proto, protože jsem měl ambice a že mi tam nedali vzniku. Ale to není pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to asi napadlo možná novináře jako první, ale je to takový jednoduchý řešení.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Ale nemám jim to za zlý, protože ono nakonec je fakt, já jsem předtím nezpíval a najednou jsem zpíval, že jo, takže, takže to asi každýho napadlo, že možná to jsem chtěl, ale já jsem hlavně nechtěl u toho bejt a chtěl jsem muziku hrát a s kytarou jsem byl dostatečně šťastnej a spokojenej, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla potom taková slavná éra v Řeznický, viď.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
No, jo, to bylo moc hezký období, to bylo fakt hezký období.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo to, když jsi zpíval Rock and roll a nic víc.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
To je taková zvláštní věc, viď, tahle ta písnička, trošku se vymyká v mým repertoáru, ale nakonec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že není typická, ale je to velikánskej hit a do dneška, na takovejch stanicích, který se jaksi neuzavírají před muzikou, která je dobrá a není zrovna teď letos vyrobená, tak hodně hrajou.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Já to dodneška taky, to natáčení si pamatuju v /nesrozumitelné/ prostě, jak jsem to přišel za prvé, měl jsem z toho velkej strach nebo velkej strach možná zní moc teatrálně, ale měl jsem z toho opravdu respekt z tý písně, protože za prvé ten průšvih nastal v okamžiku, kdy jsem tomu Mirkovi Černýmu, on dělal v Supraphonu a nabídnul mi tu písničku, abych jí dal na singl, že mi natočí mojí písničku, abych natočil něco, co mají zakoupený práva, jo. A nabídnul mně asi tři písně a tuhle já jsem poznal, tu jsem měl v uchu a říkal, no, ta se mi líbí, to je hezká věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo dělal text?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
To dělal text na to Honza Krůta. A tak jsem mu to slíbil a pak jsem se opravdu hrozně lekl, jsem říkal, zatraceně, tohle to mám nazpívat, to bude přece děsnej vejbuch, to přece, že jo, prostě, kdyby to zpíval Jirka Schelinger nebo, já nevím, někdo, kdo prostě ty lidi, ten Chris Norman byl tak charakteristickej a ten vzor tak jednoznačnej, že říkal, no, když já přijdu se svým hlasem tohle zpívat, to bude malér hroznej. Ty mě zabijou všichni. No, a už to nešlo nějak couvnout, protože nějak jsem nechtěl zesrabit, tak jsem do toho šel. A vím, že ještě ve studiu byl Michal Prostějovský a ten říkal, Radku, mně se ten text nějak nezdá, já bych ti napsal do zítřka jinej. Já jsem říkal, no, hele, mně zase ten text něco možná říká, jako já, mně nevadí, já se v něm cejtím, tak proč ne. Tak se to natočilo, vím, že to teda Jirka Svoboda, brácha Karla, to vlastně tehdy ve studiu řídil a Bezinky mi tam pomáhaly taky zpívat. No, prostě byl to pro mě takovej úkrok stranou, protože jinak jsem víceméně točil víceméně písně se svojima muzikantama a najednou z toho byla vlastně takováhle záležitost. A kupodivu to nějak prostě mě nezhubilo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, naopak. To velice to vyšlo. Ale právě proto, že to je, jak říkám, písnička, kterou vysíláme i my často, tak si dáme nějakou jinou, nějakou z tvé pozdější tvorby.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Dobře.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zpíval vám Radek Tomášem, zpěvák, který nechtěl vlastně ani zpívat, chtěl jenom hrát na kytaru, ale nakonec naštěstí po odchodu z Rangers zpívat začal a já si myslím, že to tvoje zvláštní takový tremolo je takový jako hodně do toho, do tý country, protože znám pár americkejch country zpěváků, kteří zpívají podobným způsobem a je to velmi podmanivý. Čili to si myslím, že tě i tebe, toho nevěřícího Tomáše, Tomáška, pardon, přesvědčilo, že bude úspěch, takže postupně si zpíval s různými kapelami, které si asi, předpokládám, zakládal Bolid, Simple Band, Simply The Four a podobně.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Tak se to samozřejmě různě proměňovalo, ono to trošku bylo taky daný tím, že, ne, že by ty moje kapely nějak byly špatný, že bych je musel měnit z těhle důvodů, ale bylo těžký taky docela ty kluky nějak uživit, že jo, protože přece jenom jako v tom hlavním proudu po tom odchodu nemohl bejt, tam to prostě najednou bylo jako, ty ploty byly různě vystavený a já jsem opravdu se třeba, když jsme mluvili o té předchozí písničce, tak ta byla v tej době jako vlastně už jako audiovysíláním velmi populární. Ale jako v televizi prostě ani náhodou, jo, to prostě, když mi třeba Jana Vovsová, to byla dramaturgyně, řekla, Radku, ty máš nějakej průšvih, viď. A já jsem říkal proč. Ona říkala, no, kdykoliv tě napíšu do nějakýho prostě takovýho slušnýho pořadu, tak tě vždycky prostě šéfové vyškrtnou prostě, no. Šéfové byli kamarádi kamarádů, takže prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Odtud vítr vane, ano.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Vždycky takhle to nějak bejvá, no. A tak já jsem vlastně se maximálně dostal do nějaký televizní vlaštovky, nebo když si mě vyloženě, já nevím, vím, že Lenka Kořínková do svýho pořadu jako vyžádala, tak jsem se tam objevil, jako opravdu málokdy v tom hlavním proudu jsem prostě nebyl, což možná bylo štěstí. No, a každopádně jsme s tou kapelou nějak museli stát a žít jenom z toho, co vlastně přinesla ta moje, taková ta neoficiální, řekl bych, popularita, jo, že rozhodně ta televize mi v tom moc nepomohla v tomhle tom. Takže občas holt někdo prostě řekl, hele, támhle já dostanu lepší kšeft a tam jako si zahraju častějc a tak dále, to určitě, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a ten výčet těch kapel, co jsem tady měl před chvilkou vyjmenovat, Bolid, Simple Band, Simply The Four, tak by pokračoval ještě dál, nebo už jsme v současnosti.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
To jméno Simply The Four, což vzniklo kvůli tomu, že jsme spolu začali hrát vlastně kvůli tomu, kvůli hraní v Německu a v Rakousku a jinak si říkáme pořád, já nevím, skupina Radka Tomáška, tak úplně prostě a Simply The Four, někdy, prý už to dneska tak se ví, tak to někdo použije tak, někdo tak, mně to celkem jako je lhostejný. To Bolid bylo jediný jméno, který jsem já vlastně nějak ve svej době razil. To mělo jako jakejsi předobraz v mým zážitku, že jsem jednou na Vysočině viděl skutečně ten nějakej vehementní Bolid, kterej letěl oblohou večer, když jsem se vracel z hospůdky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže pozor, ten Bolid, ten vzplane a zase zapadne, víš.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Shoří, to mně právě na tom se hrozně líbilo, říkal jsem si, co to je Bolid, těleso, který letí vesmírem, nikdo o něm neví, jo, potom na chvilku, na chvilku zazáří a zase nic, jo. Tak jsem říkal, to je přesně ono. Akorát že to zazáření zase tak vehementní nebylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zbytečná skromnost podle mě. Prosím tě, taky, jestli se nepletu, vystupuješ se synátorem, viď, taky Radkem.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
No, tak teďka, teďka poslední dobou už na mě má velmi málo času, tak je to opravdu sporadický, naposledy se mnou hrál o loňských Vánocích v Německu, protože tam mě ta moje bejvalá manažerka pořád zve aspoň na Vánoce, když už jako nejsme schopný tam přijet jindy. Ale tak na Vánoce jako vlastně na návštěvu a zároveň si tam zabrnkáme na nějakejch těch jako vánočních a křesťanských akcích, tak to jako, na to se vždycky těšíme, protože koledy já mám čím dál radši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak Radek zpívá, podobně jako ty?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Radek má docela, zpočátku se samozřejmě nějak nechtěl rozhejbat a potom jsem s ním byl hrozně spokojenej, protože on má nějak dobře zabarvenej hlas, takže jsme k sobě dobře ladili vždycky jako, jo. Ale jinak se k zpěvu moc nehrne a pevná židle je na těch bicích, řekl bych, teďka už to taky nějak není. Tak jako s tím zpěvem si nějak nikdy moc dopředu nehnal, tak aspoň já byl šťastnej, když mi tam někdy ten druhej hlas jako trošku zazpíval. I když vím, že by měl na víc, no, ale Radek prostě se skupinou Clou, že jo, to je prostě pro něj priorita a v současnej době vlastně začal s tím Indym nějaký raperský projekty, a tak dále. Takže ten na mě nemá čas. Já ani kolikrát o něm nevím, jestli je, jestli je v Praze, nebo někde jinde nebo prostě kde. Znáš to, synek, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jednou z výsad našich hostů v Tandemu je ta, že si mohou vybrat podle svého, podle své chuti, podle svého natüralu někoho z klasiků českého humoru. Takže Radek Tomášem má samozřejmě tuhle tu možnost taky a já vím, že ty už sis vybral, viď. Tak jenom nám sděl, prosím tě, ten svůj výběr.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
No, tak samozřejmě v naší rodině jsme všichni milovali Vlastu Burianu, taky /nesrozumitelné/ jmenovat a později samozřejmě potom další a další. Felixe Holzmanna. Ale Werich prostě pro mě, vzpomínám si, ten patří k mým opravdu na základní školu, kdy, a myslím, že to bylo tehdy akce Petra Gottlieba, to je brácha Oskara Gottlieba, čili Petr byl můj spolužák. A ten mi přinesl a půjčil knížky, vlastně ty Werichovy a Voskovcovy hry, že jo. Ale tak v tom jsme se hrozně moc jako teda bavili a četli jsme si ty jejich dialogy a samozřejmě posléze jsme i z desek zaslechli nějaký tyhle ty předscény a tyhle ty věci. Takže Werich prostě v mým mládí fungoval hrozně moc a samozřejmě jsem ho znal z filmů, že jo z černobílých, to byly strašně oblíbený filmy, Pudr a benzin. No, tak Werich skutečně byla persona úžasná a posléze s Miroslavem Horníčkem, když už nebyl Voskovec, tak to prostě pořád bylo skvělý. Takže to je vzpomínka, myslím si, dodneška ještě platforma pro mnoho lidí, kteří je můžou mít za vzor, když to jejich zrovna profese, ať už herecká, nebo tak, tak Werich zůstane ikona na dlouho asi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zmínil jsi tady jména Werich, Horníček, zmínil jsi Předscény, dáme to dohromady a něco si poslechneme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm zpěváka Radka Tomáška a nejenom nám Radek zpívá, ale taky povídá. Já si myslím, že možná, že by mohl obsáhnout ještě další profese, protože jsem si někde přečetl, že jsi taky herec, že jsi dostal šanci zahrát si ve filmu.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Teď jsem se bál zasmát se hodně nahlas, abych tady ten citlivej mikrofon nějak neponičil svým výbuchem. No, herec, výborně. No, v mým portfoliu jsem jako taky jako že herec, ale to je opravdu, to je klasickej štěk, jo. Ale nicméně mě to hrozně pobavilo, když mě pozval Tomáš Magnusek z Náchoda, že do svýho vlastně takovýho filmu, kterej napsal a vlastně sám v tom hraje docela hezky tu svoji roli, tak mě pozval taky na to, abych tam s Ninou Jiránkovou zpravil takovej dialog, dostal jsem roli takovýho, řekněme, no, těžko jsem mohl hrát už mladýho, ale takovýho toho mladšího sebevědomýho šéfa muzea, kterej peskuje bejvalou ředitelku, která je taková k těm přednáškám zodpovědná a taková ta stará škola seriózní a já jsem ten mladej nafoukanej, jo. Tak jsme spolu měli pár vět, kde já jí prostě ukazuju na hodinkách prostě, že přetáhla přednášku a za to nejsme teda placený už jako, přednáška má bejt pouze 45 minut a ne minutu navíc, něco v tom smyslu. Tak jsem se snažil bejt hodně zlej, vím, že moje děti mi říkali, když jsem, když byli malý, tak že občas ze mě měli strach, když jsem na ně vykulil oči. Tak jsem se pokusil o to před tou kamerou taky. A herecký, říkám, můj hereckej výkon obnáší skutečně asi jenom 4 věty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí, to stačí, ale ten film se jmenuje Pamětnice. Tak to bude jednou film pro pamětníky a Radek Tomášek. Říkal jsi, že rodina, tvoje děti, že ti říkali, že si na ně kulil oči a tím si je zastrašoval, tak tím jsi měl přivedl taky k tvé rodině. Ty máš dalšího syna, viď, Filipa.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Prvorozenej byl Filip, tak Filip je dneska, kolik je mu, 34 a Filip, ten sice na základní škole začal taky kytaru brát do ruky, pak ještě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako pod vlivem tatínka, myslíš?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Já myslím, že už spíš pod vlivem kamarádů, protože já jsem ani Radka, ani Filipa jako na kytaru neučil, oni se vlastně tak nějak naučili sami zase od svých vrstevníků a tak. Mě to trošku ve svý době trošku mrzelo, když jsem říkal, jak to, že nechodí pro rady ke mně jako. Ale specielně Ráďa, ten mladší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono je to tak, že doma bejvá člověk málokdy prorokem, no.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Přesně tak, doslova a do písmene asi to tak má bejt, já myslím, že, aspoň jsem neměl šanci jim to znechutit, že jo. A Filip na střední škole měl docela prima kapelu, to se mi docela líbilo, no, a potom šel na vysokou a na vysokej už na to nějak čas neměl, že je dělal tu architekturu a to vím, že teda, i když jsem si o sobě myslel, že ta strojařina nebyla moc lehká, že nás dost jako vlastně zatěžovala pravidelně každej semestr minimálně pět zkoušek, minimálně a k tomu zápočet, tak oni to měli snad ještě hustší, včetně všech těch rysů a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, nezáviděl jsi Filipovi tu architekturu?
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Ne, naopak, já jsem cítil samozřejmě nějaký zadostiučinění, že nějakým způsobem možná, jestli to ve mně bylo jako nějaká opravdu vnitřní nošená tužba, tak se to na něj nějak přeneslo, ale taky ne proto, že bych já ho to učil, on skutečně, ten to o sobě věděl dost brzo, že by chtěl dělat architekturu. Takže u něj to je na místě, že ho vzali a že to dělá a on dodneška je s tím šťastnej a žije architekturou, řekl bych, jako docela, docela hodně, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale je to v podstatě trošičku zprostředkovaně naplněnej tvůj sen.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Určitě, určitě jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si povídám v Tandemu se zpěvákem Radkem Tomáškem, který byl kdysi členem skupiny Rangers a už, myslím, z těch úvodních slov vyplynulo, že i ten rozchod s Rangers nebyl asi úplně jaksi příjemnou záležitostí, a to jak pro Radka, tak si myslím, že i pro ostatní členy kapely. Takže to je nepochybně jedna z takových krušných chvilek, která už je, Radku, ovšem za tebou dávno samozřejmě. Už to přebolelo, jestliže to vůbec bolelo. Ale v životě muzikanta se můžou vyskytnout chvilky, které krušné jsou, ale jsou třeba potom i předmětem takového toho vyprávění.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Ano, to jsou ty správný události, který v tu chvilku jsou opravdu dramata a potom posléze, když to tak nějak už je za náma, tak je to sranda. No, zrovna nedávno jsem zažil, hrál jsem v Poděbradech, to byla akce Rádio Prix Bohemia, Mirek Konvalina tam vyprávěl o Americe. Byli jsme domluveni, že ho budu písničkama doplňovat a přijeli jsme tam a já jsem chtěl vyndavat kytary a ten šofér říká, no, a ještě nevíme, kde vlastně to budeme správně vykládat, kde se bude hrát, tak až se jako tam domluvíte, tak to tam převezeme nebo přeneseme. Tak jsem tam odešel, na místě jsem zjistil, že vlastně to bude v tom místě, tak jsem tam vypil kafe, popovídal jsem si se zvukařem, řeknu co a jak, vracel jsem se pro ty kytary a vidím, že nejen kytary, ale ani auto tam není, jo. Že auto, který stálo, kde je auto, zajel za roh, jsem to oběhnul nějak, vrátil jsem se, říkal jsem, prosím vás, kde je to auto, jako já tam mám kytary. A on říkal, ježišmarjá, počkej, počkej, teďka začal je volat a kdo ho vezl, jo, Franta, aha, tak počkejte, já ho zavolám, kde je. Zavolali Frantu a Franta prostě, kde jsi, Franto, no, já jedu na Prahu. A já vezu generálního, on musí bejt v Praze nějak jako v jedenáct a on říkal, no, ale v autě jsou kytary, že jo, ježišmarjá, já nemůžu se vrátit, já se nemůžu vracet. No, tak dopadlo to tak v podstatě, že samozřejmě muselo se začít o mnoho pozdějc a Mirek Konvalina naštěstí celkem velmi plynně vyprávěl veselé příhody z Ameriky, takže lidi to celkem jako nějak moc ne to. Tak to byla taková ta nejposlednější akce, kdy prostě jsem říkal, zatraceně, dvě kytary sebou vezu a ani jednu teďka nemám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lidi se bavili, ty jsi trpěl v zákulisí.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Přesně tak, no. Ale jsou samozřejmě horší situace. Někdy, jo, krušný chvilky. Poslední dobou mám pocit, že bych měl začít něco dělat, buď hodně pít a ředit krev, aby se mi dokrvoval mozek, jo, jestli je to tím, jestli bych to tím mohl vylepšit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš alkohol nebo vodu.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
No, alkohol vlastně by mohl naředit taky, že jo. Další následky. Fakt je ten, že občas tedy ty výpadky mě štvou, když najednou vzpomíná na něco, notoricky známou píseň a to stačí, abych si při zpívání na chvilku, abych si na chvilku připustil nějakou myšlenku, třeba že po písničce zazpívám tuhle a ne tamtu a v tu ránu prostě už mám problém, kde jsem, kde jsem, jo, už a už tam najednou prostě předstírám, že nejde mikrofon, protože, protože holt. Dávám si na to pozor, ale řekl bych, že tyhle ty výpadky mně hrozej a lidi mě už takhle trošku znaj, oni to berou, že to je součást mýho image, i když já to opravdu vědomě nedělám. Já z toho mám spíš hrůzu. Znám lidi, který to uměj, jako že začnou něco dělat, jako to vím, že Karel Hovorka, kterej se mnou kdysi hrával, ten takhle měl výpadek a to byl text od Vládi Poštulky Nosiči kávy a ono mu tam něco vypadlo a bylo to jako, že z Brazílie takovej ten obraz, jak ty snědý chlapíci upocený, ty pytle s kávou na zádech, žoky nosej a ono mu to vypadlo a on tam řekl neuvěřitelnou věc, nosiči kávy sníh tam hází.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ono, to je to, co mám na mysli.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Nosiči kávy sníh tam hází, tohle obdivuju, to úžasnou, že tam honem něco strčí, ať je to cokoliv, protože to je humor, jo, že jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I v téhle té písničky Malé město prokázal Radek Tomášek, že je ideálním zpěvákem do duetů. Nicméně promiň, ale ten hlas dámský jsem nepoznal.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Nepoznal, Milena Benešová, tak to je děvče, se kterým jsem ve své době dost často jezdíval v takovej akustickej grupě do Německa a tam jsme hráli repertoár takovejch těch někdejších vokálních grup, jako byli Peter, Paul a Mary, a tak. Takže ona měla ten hlas docela hezky disponovanej, protože takový ty hezký písničky melodický z tý doby a měli jsme to udělaný i samozřejmě do trojhlasu, do čtyřhlasu a tak, tak to bylo takový hezký období a já jsem vlastně nedávno měl možnost takovou zakázku, udělat takovou desku, dárková deska pro jednu firmu českou a chtěli to částečně v češtině, částečně v angličtině a tak jsme tam natočili právě s Milenou asi takovejch 9 písniček a tohle je jedna z nich, která teda je česká, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a prosím tě, když už jsme u vystupování, natáčení, co tě čeká teď v nejbližší době, máme 2.listopadu, tak co je před tebou.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Pozítří 4.listopadu na Barče, to je na Barikádě, že jo, ve Strašnicích, tam se zase objevím po delším čase se svojí kapelou, na to se těšíme všichni, protože tam to je takový specifický, bude trošku to delší, nebude to jenom dvě hodiny, bude to delší a je tam stolový zařízení a je to takový docela, zahrajeme si písně, který jinak často člověk na tom jevišti nehraje, protože se nevejdou. No, a pak se těším na semaforský vystoupení v prosinci, to bude, myslím, 14.prosince, taky s kapelou, tam se vracím do Semafonu na jeviště tak jednou za čtvrt roku, takže v tomto roce patrně naposledy. Tedy 14.prosince.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a co na nějaké malé město zajedeš zazpívat písničku Malé město.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Jo, tak poslední dobou asi díky spíš stránkám internetovým se zdá, že mě zase objevujou některý lidi, který si myslej, že už třeba možná nežiju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Radek Tomášek žije.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Teď se stává, že občas najednou se někdo ozve odněkud, tak jedeme a jsem rád, že tam člověk nachází lidi, který jsou rádi, že jsme dorazili, no, tak to jo. To rozhodně. Teďka jsme byli v Heřmanově Městci, no, Velvary a já nevím, prostě pořád něco přibejvá, teďka budeme v Praze na Novodvorské, tam teda to, tam o mně vědí, že žiju, to je přece jenom jako nedaleko od Vinohrad. No, ale ještě další a další, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vy, kteří na plakátě objevíte jméno Radka Tomáška a jeho kapely, tak budete vědět, že Radek k vám zajede rád zazpívat písničky i ty, které jste poslouchali v dnešním Tandemu a spoustu dalších. Moc ti děkuju, Radku, za tvoji příjemnou návštěvu a ať se všechno daří, ať slouží zdraví samozřejmě a ať ti to pořád dobře zpívá.
Radek TOMÁŠEK, zpěvák
--------------------
Já moc děkuju a přeju to samý tobě a i všem, co nás poslouchají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.