Radíkov na Přerovsku je vyhledávanou chatařskou oblastí i rájem golfistů

O tom, že se jedná o horskou vesnici, svědčí i její nadmořská výška, která dosahuje 514 metrů. Už po cestě do Radíkova stojí za to zastavit se u hrádku Kunzov, který si postavil v podhůří Oderských vrchů romantický zakladatel hranické továrny na pumpy Antonín Kunz. Hrádek postavený na počátku 20. století stojí koneckonců také na katastru Radíkova. Od něj už cesta, vedoucí chatovou osadou, neomylně míří vzhůru až na nejvyšší bod obce, která je kupodivu velmi stará.

První zmínka o Radíkově je totiž podle tradice datována už do 11. století, kdy měl obec vlastnit zeman Vojtěch, údajně velmi oblíbený pro nízké roboty. Jeho dcera Ludmila se stala manželkou rytíře Jana Horeckého, pána na hradě Drahotuši, ke kterému obec náležela i v době první písemné zmínky z roku 1353.

Zámeček dostal po svém zakladateli i jméno|foto: Miroslav Kobza

Společně s tímto hradem připadl i Radíkov v 15. století do velkého pernštejnského dominia, které mělo sídlo v Hranicích. Po porážce českého stavovského odboje na Bílé hoře byl jeho aktivní účastník, majitel hranického panství Václav Mol z Modřelic uvězněn, jeho majetek zkonfiskován a darován olomouckému biskupovi kardinálovi Františkovi Dietrichsteinovi a jeho dědicům.

Na hranici protektorátu a Sudet

Přestože byl Radíkov na hranicích německého a českého osídlení Oderských vrchů, až do třicetileté války patřil k ryze českým vesnicím. Pak začíná i v obci nabývat německé obyvatelstvo na síle. Tehdy se poprvé objevuje německé pojmenování Radelsdorf. Stále však v obci žilo dost obyvatel české národnosti. Hlavní obživou zdejších usedlíků bylo skrovné horské zemědělství a pastvinářství. Část obyvatel nacházela také práci v lese okolo obce. Od poloviny 19. století pak někteří obyvatelé docházeli za prací do blízkých Hranic a později i do lomů v Hrabůvce a Olšovci.

Po obsazení sudet se Radíkov ocitl přímo na hranici protektorátu a Sudet. Některé pozemky byly zahrnuty do záboru, a tak obyvatelé dost strádali. Také dnes se tady nežije lehce. Hory, vítr a v zimě sníh dokáží místní obyvatele pěkně pozlobit.

Kaple sv. Václava v Radíkově|foto: Miroslav Kobza

V souvislosti s větrem nemůžeme nepřipomenout jednu technickou památku, kterou můžeme vidět v Radíkově dodnes. Už byla řeč o Antonínu Kunzovi, který v hranické továrně vyráběl zejména čerpací zařízení na vodu poháněné větrnou turbínou. Jedna taková z roku 1931 se v Radíkově zachovala a dokonce slouží původnímu účelu.

Mimo to zde najdeme také malebnou kapli sv. Václava postavenou v roce 1939 podle projektu Ing. Aloise Jambora. Přitom sbírka na výstavbu kapličky v obci byla ustavena již v roce 1895. Do té doby totiž v Radíkově stávala jen dřevěná zvonička a lidé museli na bohoslužby docházet až do Drahotuší a později do nedalekého Středolesí, kde byla ustavena kuracie.

Obecní úřad a hasičská zbrojnice|foto: Miroslav Kobza

V obci také dodnes najdeme tři kříže. Nejstarší je z roku 1850, další pak z počátku 20. století. Památkou místního významu je také pomník padlým z roku 1924.

Radíkov je dnes vyhledávanou lokalitou pro rekreaci. Kromě chatařů si ji od roku 2002 užívají i golfisté. Obcí ale prochází také cyklotrasa do Středolesí a do Potštátu a v zimě tady bývají krásné výlety na běžkách nabízející daleké rozhledy i příjemně vedené trasy.