Radkin Honzák: Život je velký dar, být tady je štěstí, které nás potká jednou za život

„Předvánoční i vánoční období se v posledních letech stalo hlavně oslavou konzumu,“ říká Radkin Honzák. Pro některé lidi může být tento čas, ke kterému se váže i spousta předsudků, hotové utrpení. I biologicky vzato je to špatné období. Den se zkracuje a tma působí tísnivě. Chybí slunce, které nám pomáhá vyrábět serotonin a vitamín D: „Tohle všechno žene lidi do houfu, a kdo k němu nepatří, může se cítit velmi špatně. Naštěstí kolem Vánoc nebývají tak časté sebevraždy, spíše se lidé hroutí,“ vysvětluje psychiatr.

Podle Honzáka je zimní slunovrat dobou dna roku, Vánoce oslavou vzkříšení a druhé vzkříšení přichází o Velikonocích. „Než jsme měli tuto uspěchanou dobu, tak to byly svátky pohody. 13. prosince chodily Lucky a zpívaly ‚Jdu, jdu, jdu, noci upiju‘. Od dne, kdy měla Lucie svátek, by se mělo držet období klidu."

„Myslím, že není ani od věci, aby si lidé zašli do kostela, je to přirozený prostor ‚usebrání‘. Místo, kde je klid, a bylo k tomuto účelu vytvořené. Má v nás vzbudit duchovní rozměr. Uvědomme si, že život je velký dar a být tady je štěstí, které nás potká jenom jednou za život,“ říká Honzák.

Dárky k Vánocům podle něj patří. Jsou součástí legendy, stejně jako zelené jmelí, to všechno už si neseme z dávných dob: „Rituály nám pomáhají přežít tísnivé momenty. A dar je v podstatě symbol. Jenom bychom dárky neměli hodnotit penězi. Záleží především na vztahu mezi dárcem a obdarovaným.“

Žijeme v blázinci?

Na lékařské fakultě promoval Radkin Honzák v roce 1962 a zkušeností má tedy už dost.

Xavera zajímalo, jak to má s pochopením a zda ho má pro vše: „Ne, nemám pro všechno pochopení. Bezbřehá tolerance vypovídá o ztrátě hranic. Máme termín, který nazýváme hranice v psychologii. Jsou jisté věci, které je potřeba překročit, ale jsou věci, které jsou experimentováním, které zavání svévolí,“ říká psychiatr.

A jaká je definice člověka podle Radkina Honzáka? „Mně se líbí, že Hospodin, když nám seslal Desatero, tak neobsahovalo lidská práva. Byly tam samé povinnosti, včetně toho, aby se dodržoval den sváteční. Nebyla tam řeč o dovolené, ale o nařízeném svátku. Myslím, že kdybychom se seznamu Přikázání alespoň zhruba drželi, bylo by nám daleko lépe. Rozvolnění pravidel a domnělé právo lidí na vše vede k tomu, že bubří struktury našeho ega. Společnost je naplněna strachem a vztekem, emoce, které převládnou a dělají život těžší,“ říká Honzák.

Na Xaverovu otázku: „Myslíte si, že všichni žijeme v blázinci?“ lékař odpovídá: „My si myslíme, že jsme zvládli technologie, ale pozor, to technologie ovládají nás. Vyvinuly se do perverznějších podob a drobí lidské společenství. Když jdu do hospody, tak často vidím, jak sedí čtyři lidi u stolu a všichni koukají do mobilu. Nebo děti, které jdou ze školy, si nehrají s míčem, ale také projíždějí mobil. Zapomínáme na přirozenou komunikaci. Mladý člověk často není schopen napsat větu, aniž by udělal chybu. A sociální sítě, ty jsou největší přehlídkou narcismu. I kvůli nim ho přibylo na světě asi o čtyřicet procent. V podstatě svět, který vytváříme, není radostný. Všimněte si třeba, jak se lidi na ulici málo usmívají.“

Na svátky se Radkin Honzák těší, jenom ještě prý musí sklidit binec v pokoji, kam přijdou dárky. Přijdou k němu děti a vnučky a bude to pro něj příjemný čas. V záznamu celého pořadu uslyšíte, kdy chodí na Silvestra spát a z jakého hlediska je Nový rok nevýznamný.

A co radí Radkin Honzák posluchačům Českého rozhlasu? „Buďte veselí, radost je nejpozitivnější emoce cesty ke zdraví.“