Radomír Surma: Skrze umění můžeme vnímat jedinečnost i vyspělost dob minulých

Radomír Surma
Radomír Surma

Po stážích v Římě uvažoval o práci v Itálii, ale usadil se na rodné Hané. I díky spolupráci s Arcidiecézním muzeem se tady může dotýkat děl světových autorů.

„Potěšení mi přináší, že se během restaurování dívám na ta díla desítky i stovky hodin a mám možnost je poznat jako nikdo jiný. Přicházím na věci niterného charakteru, je to velmi blízký kontakt s autorem, vypozoruji každý tah, každou nanesenou strukturu a hledám důvody, proč například Piombo obraz namaloval právě tak, jak to udělal. Totéž vnímám i u sochařských děl či v nástěnné malbě“ říká Radomír Surma v souvislosti s obrazem Madona s rouškou, jehož koncepci autor Sebastiano Luciani zvaný Del Piombo několikrát změnil, než dospěl k podobě díla, kterou známe. 

Skrze umění můžeme vnímat jedinečnost i vyspělost dob minulých. Lidé odcházejí, umění zůstává.

„I když pro laika by měl být restaurátorský zásah neviditelný, každý restaurátor má trochu odlišný rukopis, který odborník pozná,“ upozorňuje Radomír Surma.

Někdy ovšem musí restaurátor dílo autorsky dotvořit. V klášteru Hradisko, který se po josefínských reformách stal vojenskou nemocnicí, dělí prostor v ordinaci zeď někdejší kapitulní kaple. Na stropě byl pod pozdější přemalbou odhalen výjev, z něhož se v jedné místnosti dochovaly nohy dvou neznámých postav. Na druhé straně byly čitelné jen malé fragmenty. Po více než rok trvajícím bádání s přispěním uměnovědců a teologů byla biblická scéna rozpoznána. Podle souvislostí a analogií historických kompozic byl pak obraz na ploše asi 5 m2 doplněn. „Tento výjev setkání Krista a setníka u Kafarnaa byl největším barokním obrazem, který jsem původní technikou namaloval.“

Při analýze restaurovaných děl mu pomáhají kromě již tradičních technologií, jako je rentgen, ultrafialové či infračervené záření, mikroskopické analýzy a nejrůznější fotografické techniky i nové technologie laserového skenování a strukturálního snímání soch pomocí CT tomografu a fotogrammetrická dokumentace obrazů. Svou práci vnímá také jako proces formující jeho osobnost. 

Klid a soustředění při restaurování mu přináší hudba Antonia Vivaldiho, barokní varhanní kompozice, rád si poslechne skladby olomouckého skladatele Tomáše Hanzlíka inspirované barokem i hudbu Philipa Glasse, Jeana Michela Jarreho a Mika Oldfielda. Skladby těchto autorů také vybral do svojí Vizitky.

Letos oslavil padesáté narozeniny. K výtvarnému umění inklinoval už od dětství pod vedením učitele Jana Ženožičky v olomoucké Lidové škole umění. Na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti rozeznal učitel – malíř Jan Gajdoš jeho talent malovat v intencích jiných tvůrců, a nasměroval ho tím k jeho profesi. Restaurátorská studia absolvoval na VŠVU v Bratislavě a na AVU v Praze pod vedením profesora Karla Strettiho. Žije a pracuje na Olomoucku.