Renesanční tvrz v Podolí postavili zemané z Kobylího. Před spadnutím ji zachránil strojař z Olomouce

První zmínky o Podolí pocházejí z 14. století. V roce 1381 byla obec součástí panství náležejícího k hradu v nedaleké Líšnici. Již tehdy měla rychtu a také panský hospodářský dvůr. Po začlenění líšnického panství do velkého územního celku se správou z hradu Bouzova se i Podolí stalo součástí tohoto dominia. Nejvýznamnější změna vrchnosti spadá do roku 1551, kdy olomoucký biskup Jan Dubravius dal vesnici Podolí do správy tehdejšímu mírovskému hejtmanovi Jindřichu Kobylkovi z Kobylího.

Jeho rod se zde usadil s malými přestávkami na více než padesát let. Zajímavé na tom je, že Jindřich Kobylka vystoupil z biskupských služeb a stal se protestantem. V této víře vychoval také své dva syny. Syn Jan se pak v roce 1592 oženil a jeho manželkou se stala Anna, jediná dcera a dědička bohatého pána a majitele dolů Vavřince Edera ze Štiavnice. Tím se stal spolumajitelem a po její smrti majitelem jednoho z největších severomoravských panství, což jej přivedlo mezi nejbohatší moravské rody. 

Jindřich Kobylka z Kobylího se do Podolí patrně hned i přestěhoval, neboť téhož roku co obdržel právo držení obce, postavil v Podolí mohutnou renesanční tvrz, pozvedl i zdejší hospodářský dvůr a vybudoval pivovar. Posledním držitelem Podolí z rodu Kobylků byl Jan Burián Kobylka, který panství získal v roce 1619. Moc si ho ale neužil. Jako horlivý protestant se zúčastnil stavovského odboje a za to jej postihla konfiskace veškerého majetku.

Kardinál František z Ditrichštejna koupil zabavené panství za 20 tisíc zlatých a včlenil jej do biskupského panství se sídlem na Mírově. Tam zůstalo Podolí až do roku 1848, kdy zaniklo vrchnostenské zřízení. V roce 1787 byl zrušen zdejší hospodářský dvůr a na jeho pozemcích vyrostla další z mohelnických předměstských osad – Horní Valdsee. Tato osada zcela splynula s dnešním Podolím a je pokračováním vesnice směrem k Mohelnici.

Tvrz je po letech oprav v téměř dokonalém stavu

Tvrz se dochovala do dnešních dnů. Její stav byl však na přelomu 20. a 21. století už tak tristní, že hrozilo její zřícení. Naštěstí se v té době rozhodl její tehdejší majitel tvrz prodat a jejím novým vlastníkem se stal Pavel David z Olomouce. Přestože, jak sám říká, jako strojař neměl nikdy s historií nic společného, pustil se do rekonstrukce, která v mnoha ohledech znamenala úplnou přestavbu zchátralých částí tvrze.

Za šestnáct let se mu povedlo uvést tvrz do téměř perfektního stavu. Podařilo se mu zachovat téměř všechny pozoruhodné prvky renesančně gotického stavitelství a zároveň vdechnout objektu nový život. Už brzy se snad o tom budou moci přesvědčit i návštěvníci, protože zatímco horní patra tvrze jsou určena k bydlení, přízemí a sklepy by měly po dokončení oprav sloužit společenským a kulturním setkáním.

Díky citlivé rekonstrukci se tak dodnes v průčelí tvrze dochoval erb rodu Kobylků z Kobylího s letopočtem odkazujícím na stavbu tvrze v roce 1551. Kromě toho jsou na budově dochované zbytky renesančních sgrafit a dokonce velmi cenné zbytky gotické omítky, která se v této podobě u nás zachovala už jen na Pražském hradě. Pozoruhodná je i roubená, asi sedm metrů hluboká studna, která je součástí objektu. V prvním patře se ve dvou místnostech dochovala torza tří vzácných renesančních fresek. Na budovu tvrze navazují domy, které vznikly na místě někdejšího hospodářského zázemí tvrze a dokládají tak ucelenou dispozici renesančního sídla.