Repechy nejprve zanikly, aby po letech vyrostly znovu kolem sklárny
Drahanská vrchovina patří k oblastem osídleným už od 13. století. Najdeme zde však i obce mladší, jako je třeba osada Repechy. I když její okolí má dějiny sahající až do dob prehistorických.
Repechy se rozkládají na severovýchodním okraji plata Drahanské vrchoviny, na místě, kde se tato plošina začíná prudce svažovat dolů k rovinám Hané. Samotná obec je položena kolem Repešského potoka pramenícího nad vesnicí. A právě tento potok za tisíce let vyhloubil pod obcí hlubokou rokli nazývanou Repešský žleb. Právě v této rokli se pravděpodobně už v dobách keltských těžila a zpracovávala železná ruda. Těžba byla směřována spíše do nižších částí žlebu, nicméně není vyloučeno, že cesta kolem potoka vedla přes obec ještě dávno před vznikem prvního osídlení lokality.
Osada je poprvé zmíněna na boskovickém panství už k roku 1480, v roce 1569 je ovšem uváděna jako pustá a neobydlená. Netušíme, co bylo příčinou jejího zániku. Víme však, že tehdejší pán boskovického hradu Vít Eder ze Štiavnice přenechal pozemky pusté vsi protivanovským usedlíkům. Podle prvních zápisů se obec jmenovala Rajpach či Rejpach patrně z německého „zum reichen Bach“, tedy u Bohatého potoka. Jiný pramen uvádí původ jména z německého Reh-bach, tedy Jelení potok.
V 16. a 17. století se nazývala Rohrbach, což je zajímavé, protože nedaleko mezi Rudicemi a Jedovnicemi zanikla obec stejného jména.
Novodobé dějiny zaniklé osady začínají rokem 1716, kdy zde byla založena sklárna. Kolem ní se později začaly stavět domky, a tak vznikla nynější vesnice. Sklárna stávala v dolní části obce a ještě dnes najdeme v potoce zbytky po tavbě skla.
V době krátce po vzniku obce zde žilo deset usedlých rodin. Historikové se domnívají, že se jednalo zčásti o německy mluvící hutní odborníky, kteří dali obci její jméno. V obci byla rychta a Vlastivěda moravská zde zmiňuje osvíceného rychtáře Kašpara Žáčka, který už před rokem 1830 vyučoval místní děti a léčil lidi z celého okolí, včetně příslušníků šlechtických rodin. Prý také objevil směs bylin léčících epilepsii, nicméně své tajemství si vzal do hrobu.
Škola v obci byla postavena v roce 1862. Kolem roku 1900 už bylo v obci 41 domů a 253 obyvatel. Od roku 1862 stojí v obci nedaleko školy kaple zasvěcená Panně Marii. Další menší kaplička pak stojí v dolní části vesnice. Obec byla jinak přifařena do Protivanova. Po zániku vrchnostenské správy byla vesnice přiřazena do boskovického politického a soudního okresu.
Za druhé světové války ji, stejně jako mnoha obcím v okolí, hrozila likvidace kvůli plánům německé okupační správy na rozšíření přilehlého vojenského výcvikového prostoru. V září 1940 schválila protektorátní vláda na pokyn německých úřadů vystěhování obyvatel z dotčených obcí. Aby nedocházelo k nelegálním návratům obyvatel do původních vsí, bylo nařízeno, že lidé se musí odstěhovat mimo blízké okresy. Když se sem obyvatelé po válce vrátili, byla obec zčásti zdevastovaná.
Až do roku 1960 vesnice patřila do okresu Boskovice, po reformě územní správy byla převedena k okresu Prostějov. Zároveň se spojila se sousedním Bousínem v jednu aglomeraci. Osada je dnes zčásti využívána pro rekreaci. Přes Repešský žleb vede frekventovaná cyklostezka krásnými lesy, po náhorní plošině pak pěší trasy pro turisty. Dolní část obce však stále sousedí s vojenským prostorem Březina kam je vstup mimo cyklostezku omezen. V roce 2018 vyrostla mezi Bousínem a Repechami rozhledna jménem Kopaninka. Je 22 metrů vysoká a nabízí krásný výhled do kraje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
