Richard Plíhal: Mám ve sbírce stovky leteckých modelů. Jejich oprašování je mojí noční můrou

Když s modelářstvím začínal, nebylo potřebné vybavení tak dostupné jako dnes. „V obchodech jste toho moc nesehnali, díly jsme si vyráběli sami. Stavebnice pro modeláře jsem začal nakupovat později,“ vzpomíná Richard Plíhal z Bochoře u Přerova. Za svůj život vyrobil na čtyři stovky modelů. „Naštěstí se mi je podařilo umístit v modelářské klubovně.  Úklid mi po pár hodinách zabere několik dnů. Člověk totiž musí být opatrný, aby něco neulomil, nepoškodil,“ dodává.

Po základní škole se vyučil v oboru zámečník-údržbář. „I s tím mi pomohl táta, s výběrem. Usoudili jsme, že naučit se pracovat s kovy by se mi mohlo v životě hodit. A taky se mi to potvrdilo. Umím si ledasco udělat, opravit,“ říká Plíhal. U řemesla ale zůstal jen krátce: „Na vojně jsem jezdil autem a to mě bavilo, taky byly lepší výdělky. Další roky jsem strávil za volantem náklaďáku.“

Doma choval veverku i ježka

Nakonec se dostal k práci správce Biologické stanice přerovského Střediska volného času. Na starosti má kromě údržby i všechna zvířata. „U nás vychováváme mladé chovatele, školáky. Učí se starat o králíky, činčily, potkany. Máme tady i akvarijní rybky a další druhy,“ vypočítává. Ke zvířatům má blízko, sám jich také pár zachránil. Doma rodina zažívala nejednu dobrodružnou chvilku s ochočeným veverčákem nebo ježkem.

Ve výčtu koníčků Richard Plíhal pokračuje. „Táta mě přivedl ještě k jedné zálibě – k motorkám. Měl starou Jawu 350, původně vojenskou. Motorku, jak se říká, odstrojil, zcivilizoval a začali jsme jezdit. Se sajdkou i na dovolené. Když jsem stroj podědil, vrátil jsem mu zelený nátěr a všechny ty náležitosti, takže dnes je zase vojenská.  A tak v uniformě objíždím srazy veteránů a to mě moc baví,“ dodává Richard Plíhal.