Romové se vrací v Anglie
Jsou to skoro dva roky, co první romské rodiny začaly opouštět naši republiku. Do zahraničí šli, jak sami říkají, za vidinou lepšího života. Bez projevů rasismu a s možností získat dobře placenou práci. Dnes se mnozí vracejí do vlasti a chtějí navázat přesně tam, kde skončili před svým odletem. Není to ovšem tak jednoduché, jak si sami představovali. Do rodiny Ondičů, která se vrátila z Anglie do Přerova, nás zavede Jana Zemková.
Celkem čtyři romské rodiny se vrátily ze zahraničí zpět do Přerova. Ovšem jejich představy o tom, jak zde budou žít, se nenaplnily. Největším problémem je otázka bydlení. Týká se i rodiny Romana Ondiče, která strávila rok a půl v Denveru.
Roman Ondič: My jsme odcházeli proto, protože jsme nebrali sociální dávku, žádné peníze na bydlení. Manželka bere 5 000 Kč a z toho má zaplatit skoro 3 500 Kč. Proto jsme se rozhodli odejít, abychom si trošku polepšili a vrátili se domů. Odešel jsem já, manželka a tři děcka. Polepšili jsme si, vrátili jsme se a je tady to zase stejné.
Po návratu zůstala rodina zase bez finančních prostředků, pokud nepočítáme ty, které si měla v plánu v Anglii našetřit. Nežli si vyřídí sociální a jiné dávky, se kterými počítají, bude to nějaký čas trvat. Problém je, že dluží na nájemném, a tak se musejí vystěhovat ze svého bytu.
Roman Ondič: Nebrali jsme sociálku, já a manželka nežijeme spolu a teď má asi 10 000 Kč dluh na nájemném a vyhazují ji z bytu.
Kdo užíval ten váš byt, když jste byli pryč?
Roman Ondič: Užívala ho švagrová a vznikl tam dluh.
Jak nám potvrdila vedoucí odboru zdravotnictví a sociálních služeb města Přerova Eva Divinová, podobný problém s bydlením mají i ostatní romské rodiny, které se vrátily ze zahraničí.
Eva Divinová, odbor sociálních služeb a zdravotnictví: My víme o čtyřech až pěti rodinách, které přišly žádat o byt. Zpovídáme je, jakým způsobem přišly o byt a dovídáme se například, že jedna rodina měla nájemní smlouvu uzavřenou na dobu určitou a vzhledem k tomu, že vypršel konec smlouvy, domovní správa se pídila po nájemníkovi, ten nebyl a matka prostě ten byt vrátila. Další rodiny zřejmě, jak nám sdělily, když odjížděly, tak přijeli nějací jejich příbuzní nebo známí, v tom bytě se ubytovali. Většinou nám sdělují, že dali těm, kteří odjížděli, nějaké peníze za to, že je nechali bydlet v tom bytě a ti, kteří tam dále bydleli, tak neplatili nájem. A tak se vlastně domovní správa začala pídit po tom, kde jsou peníze z nájmu a zjistila, že tam tedy nájemník není a je mimo republiku. Ti, kdo tam bydlí, že nemají uzavřenou žádnou nájemní smlouvu k bytu, na bytu jsou dluhy a domovní správa podala k soudu žalobu o ukončení nájemní smlouvy k bytu. A vzhledem k tomu, že vznikly dluhy a nájemník neplatil, tak ukončila nájemní stav. Potom se mohli tito lidé octnout na ulici. Nebo se stalo, že nájemníci přijeli a ti, které tam nechali bydlet, je tam nechtěli pustit do toho vlastního bytu.
Roman Ondič tvrdí, že v zahraničí se měl daleko lépe. Našla se práce a dalo se i ušetřit.
Roman Ondič: Já jsem pracoval u salátu, zeleninu jsme tam dělali, na poli jsme dělali, malovali jsme. Pořád tam byla práce a život krásný.
A proč jste tam nezůstali?
Roman Ondič: Maminku mám strašně nemocnou a říkali, že umře, tak jsem se vrátil.
Prozradíte, kolik jste dokázali za ten rok a půl ušetřit?
Roman Ondič: Týdně dokážu ušetřit, když řeknu slabě, v té Anglii 100 liber, to je asi 5 000 Kč. Když tam budu rok a budu tam s celou rodinou, tak ušetřím za rok nějakých 200 000 Kč.
Eva Divinová, odbor sociálních služeb a zdravotnictví: U nás většinou říkali, že peníze spíš nemají. Ale někteří zase říkají, že problém v penězích není. Třeba jedna rodina přišla a měla snahu řešit bytový problém tím, že by si pronajala byt ve městě, protože si peníze přivezli. Ale problém byl v tom, že když šli po pronájmu a zjistili, že jsou to Romové, tak jim ho nikdo nechtěl pronajmout.
Mnohé z romských rodin se netají tím, že se do zahraničí zase vrátí. Vedoucí sociálního odboru Eva Divinová, která má s romskou komunitou poměrně bohaté zkušenosti ze své praxe, k důvodům jejich odchodu uvádí.
Eva Divinová, odbor sociálních služeb a zdravotnictví: Zčásti to budou určitě důvody ekonomické, zčásti bych řekl, že je to jejich přirozený způsob migrace, protože Romové až tak zase usazení nejsou a rádi cestují. Zčásti bych řekla, že být v romské kůži není nic příjemného.
Jaké mají nyní šance na získání bydlení?
Eva Divinová, odbor sociálních služeb a zdravotnictví: Není velká. V Přerově je 750 žádostí o nájem obecního bytu. Je možné, aby tyto rodiny, když si podají žádost, souhlasily s tím, že by mohly mít uzavřenu nájemní smlouvu na byt nižší kategorie. Potom mají přece jenom větší šanci se k bytu dostat, protože těch žadatelů, kteří souhlasí s umístěním do tohoto bytu, není mnoho.
Roman Ondič: To je nás tady jako víc takových, nejenom já. Asi pět nebo šest rodin, které se vrátily, mají tento problém. Všechno je s těma bytama. Dneska neberou sociálky a z čeho mají platiti, když dostanou třeba 5 000 Kč přídavků a mají třeba šest dětí a nemají z čeho jíst. Já nevím, jak si to tady ten stát představuje, jak máme žít? My musíme krást nebo někoho zabít, abychom měli peníze. Ať nám dají práci, my budeme chodit do práce, budeme vydělávat, budeme platit daně a budeme dělat všechno pro tu zemi, abychom byli normální lidi jako vaši bílí. Když odejdu, už se nevrátím.
Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura . Texty neprochází korekturou.
