Romské děti ze Šluknovského výběžku vystavují své fotografie v pražské 400 ASA Gallery, profesionální fotografové mezi nimi objevili i talenty
Děti pro svůj rozvoj potřebují zažívat úspěch a cítit přijetí. Romské a další sociálně znevýhodněné děti však ve společnosti často zažívají pravý opak. Proto obecně prospěšná společnost Nová škola realizuje projekt Džas dureder (Jdeme dál). Součástí byly i fotografické kurzy pro děti z Krásné Lípy a ze Šluknova, které toto úterý 20. února vyvrcholily vernisáží nejlepších fotografií na výstavě Můj svět ve 400 ASA Gallery nedaleko pražského Anděla. Natáčela na ní Jana Šustová.
Fotografické dílny pro děti měly za cíl nejen výuku techniky fotografování, ale především poznávání, objevování a setkávání. Jejich koordinátorkou byla Žofie Látalová z obecně prospěšné společnosti Nová škola.
„Ten projekt začal na jaře 2022, kdy proběhla první dílna s Janem Mihaličkem a vždy to bylo tak, že proběhla jedna dílna ve Šluknově a jedna dílna v Krásné Lípě a během 2-3 hodin si děti zkusily jedno z témat té fotodílny. Buď šly ven a zkusily zachytit ten svůj svět, jak ho vidí ony, nebo si pan Mihaliček přivezl plátno a světla, takže si mohly vyzkoušet portrétní fotografii, anebo pak třeba dostaly za úkol si vytvořit svůj fotoaparát a díky návodu Martina Wágnera si udělaly svojí dírkovou komoru, cameru obscuru, díky které samy vytvořily fotografie.“
Kurz s profesionálními fotografy vyvrcholil v létě třídenním příměstským táborem. Od samého začátku pozvání do kurzu nadšeně přivítala Natálie Kováčová, která už měla zkušenosti s fotografováním ve své rodině.
„Já jsem fotila různé rodinné oslavy. Vždy někdo řekl: ‘Natál, pojď, Ty umíš hezky fotit.’ Tak jsem šla a vyfotila a říkali: ‘Ty máš hezký fotky.’“
Při rodinných oslavách i na kurzu fotila hlavně na mobil. Na výstavu Můj svět se dostaly její dvě fotografie na téma Místo, kde žiji.
„Je tam naše sídliště, které se rekonstruovalo, cvakla jsem náš panelák. Někde jsou i lidi, kdy jsem fotila známé a tak.“
Z kurzu si Natálie Kováčová odnesla řadu nových informací.
„Já jsem si toho odnesla hodně. Ale asi ta nejdůležitější věc byla, že ne všechno může být přesně zaostřené, že tam může být něco i rozmazaného a přesto to bude hezká fotka. Je to moje dílo, které já vytvořím, a ne všechno může být zaostřené přesně do detailů.“
Třináctiletý Petr Divíšek ze Šluknova se do kurzu dostal následovně.
„Začalo to tím, že ve Šluknově máme nízkoprah, kam chodíme a věnujeme se různým aktivitám, deskovým hrám, a jeden den, že budeme dělat fotodílnu. Tak jsem se tam přihlásil, fotili jsme třeba na fotografické procházce, na sídlišti, na cameru obscuru. V rámci toho jsme také byli na příměstském táboře, kde jsme také fotili, byla tam i kosmetička a radila, jak se mají děvčata líčit a tak. U nás ve Šluknově i v Krásné Lípě byla tato vernisáž, kde bylo 15 fotek, tak jsme se na to šli podívat. A potom se vyjednalo, že to bude i tady v Praze, takže jsme se sem takhle dostali, a tady je těch fotek víc.“
A jaký důležitý poznatek si Petr Divíšek z kurzu odnesl?
„Že focení není jen tak, že to není jen tak lehké. Musíte to umět, musíte si na to počkat, hlavně být při tom trpěliví, protože to není jen tak. My jsme si mysleli, že je to jen tak si něco vyfotit, ale jen tak to fakt není.“
Talentovaným absolventem kurzu je dvanáctiletý Andrej Rigo. Jedna z jeho vystavených fotografií vznikla pomocí dírkové komory, latinsky nazývané camera obscura.
„Ona vznikala docela těžce, protože jsme měli plechovku a v ní byla trubička, taková díra. Musíte to dát do světla, ale aby toho světla nebylo hodně. Když jsme to dali někam, kde bylo hodně světla, tak se nám fotka nepovedla – buď byla celá bílá, nebo celá černá. Tak jsme to zkusili takhle se stromy, dali jsme to tam asi na minutu a půl a z toho vzniklo toto dílo. Byli jsme nadšení, protože jsme to zkoušeli asi tak 6x a šest fotek se nám nepodařilo, ale na tu poslední se nám toto podařilo.“
Lektor kurzu Jan Mihaliček si zájem romských dětí o fotografování pochvaluje.
„U těch romských dětí byl větší zájem. To zaujetí je tam proto, že někdo za nimi přijede, obzvlášť v tom Šluknovském výběžku, kde je to odevšud tak strašně daleko, tak tam takovéto akce se nedějÍ. Bylo to pro ně vytržení z běžného života a opravdu si to užívaly a ta pozornost vydržela.“
Výstava Můj svět potrvá v pražské 400 ASA Gallery do 6. března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
